Wu ji

Bojová fantasy Kaigeho Chena Wu ji, překládaná jako Slib (The Promise), patří k nejambicióznějším filmům čínského filmového průmyslu. K jeho hlavním magnetům patří jméno režiséra, mezinárodní obsazení, mytický děj a množství CGI efektů.

S účtem na 35 miliónů dolarů se stal Chenův nejnovější film nejnákladnějším čínským snímkem. Na tamním trhu si Wu ji vedlo impozantně a bylo také čínským kandidátem na Oscara za zahraniční film. Přesto je Wu ji filmem, z něhož příliš kouká produkční zadání – mytická akční romance kráčející ve šlépějích Tygra a draka (Wo hu cang long).

Vyhladovělá dívenka utíká z bojiště s koblížkem, který ukradla malému vojáčkovi, když jí nad magickou hlubinou zkříží cestu bohyně Manshen (Hong Chen). Nabízí dívce bohatství a krásu. Za to má ztratit každého muže, kterého bude milovat. Dívka přijímá. Za dvacet let je z ní princezna Qingcheng (Cecilia Cheung). Dlí na dvoře císaře (Cheng Qian), který se právě brání útoku armády mladického kruťase Wuhuana (Nicholas Tse). O kus dál zatím čelí drtivé přesile barbarů císařovi loajální generál Guangming (Hiroyuki Sanada) v opulentní purpurové zbroji. Naštěstí je tu otrok Kunlun (Dong-Kun Jang), který famózním během přelstí stádo útočných volů a generála zachrání. Guangming bere Kunluna jako svého osobního otroka a vyráží s ním na pomoc císaři. V lese je přepadne Wuhuanův poskok, okápěný vrah Sněžný vlk (Ye Liu) s ještě nadlidštějšími schopnostmi, než jakými vládne Kunlun. Otrok se s Vlkem pokusí popasovat, ten v Kunlunovi ovšem poznává soukmenovce z vyvražděného lidu ze Sněžné země a nechá oba hrdiny jít. Kunlun se převleče za Guangminga a spíší za císařem. Jenže ten právě před zraky Wuhuanovy armády Quingcheng plísní, místo aby ji bránil. Kunlun jej proto zabije a princeznu (na chvíli) zachrání. Přitom se do ní stihne zamilovat. A zamiluje se i princezna. Netuší ale, že pod generálskou zbrojí se skrývá pouhý otrok. Tato záměna fatálně ovlivní další děj Wu ji. Zamilovaní Guangming i Kunlun se snaží dostat ke Quingcheng, kterou uzmul Wuhuan. V příběhu plném intrik se později hlouběji angažuje i Sněžný vlk, který má klíč k princeznině vysvobození ze slibu, který dala v dětství bohyni.

Častý návštěvník canneské Croisette Kaige Chen se proslavil zejména romantickým dramatem Sbohem má konkubíno (Ba wang bie ji). Ve Wu ji ale jako kdyby zkušený filmař pouze tápal. Scénář působí jako narychlo poslepované skicy a poznámky. Fantasy prvkům chybí vnitřní logika, může se stát prakticky cokoliv. Postavy jsou až na Sněžného vlka naprosto bez vývoje nebo hloubky. Nahrazuje je nesmyslná akce, kdy po plátně sem a tam běhá Kunlun, Sněžný vlk, nebo ti ostatní.

Korejský hráč Dong-Kun Jang (Pobřežní hlídka (Hae anseon)) se může spolehnout na vyceněné zuby a efektní sprint. Sanadův generál Guangming je občas mile roztržitý a madá hongkongská hvězda Cecilia Cheung prozařuje Quingcheng bez sebemenší námahy přitažlivým charismatem. Nicholas Tse si užívá hezounského záporáka Wuhuana a piluje techniku vražedného vějíře. Ye Liu aka Sněžný vlk za tmavou kápí efektně skrývá záblesky jediné skutečné tragiky, kterou lze ve Wu ji najít.

Zcela katastrofálně nakonec skončila CGI efektáž. Použitá technologie je vývojově zastaralá, umělé povrchy působí lacině. Krajiny jsou kýčovitě pompézní, exteriér císařova paláce vypadá jak z počítačové hry z přelomu století. Zejména na plátně pak není problém odlišit CGI od reálu a v případě, kdy je efekty infikován každý druhý obraz, je brzy po jakékoli atmosféře.

Samotné bojové scény jsou vymyšlené i nasnímané zkušeně, i když by pro pár technických retuší by se v létacích scénách místo určitě našlo. Originálně působí souboj za papírovými stěnami. Barvitá kamera Petera Paua je bezvadná, stejně jako rafinované kostýmy a masky. Ploše východní‘ hudba Klause Badelta naopak.