Říká se, že ty nejlepší scénáře píše sám život. O životních osudech výsostného komika, divadelního a filmového herce, brankáře prvoligové A
Říká se, že ty nejlepší scénáře píše sám život. O životních osudech výsostného komika, divadelního a filmového herce, brankáře prvoligové A.C. Sparty, příležitostného literáta a oddaného manžela Vlasty Buriana to platí dvojnásob. Hollywood by zfilmováním jeho životní dráhy asi vymačkal hodně slz (ať již těch od pláče nebo od smíchu), pokud by se ale této látky ujmul filmař bez snahy o efektně prázdný obal, vznikl by úžasný portrét o muži, který se vyšplhal do závratných výšin, aby posléze zažil tvrdý pád.
|
Jako Josef Vlastimil Burian se 9.dubna 1891 narodil v tehdy silně německém městě Liberci (Reichenberg) pozdější král komiků a na pražský Žižkov se Burianovi přestěhovali o deset let později. Právě v pražských zábavních podnicích se začíná odvíjet Burianova kariéra imitátora a nespoutaného baviče, která jej přivede až na divadelní půdu: nejprve hostuje ve smíchovském Švandově divadle, od roku 1923 pravidelně vystupuje v Národním a jeho raketový vzestup a obrovská obliba u obecenstva mu umožní o dvě léta později otevřít Divadlo Vlasty Buriana.
Z obyčejného krejčovského synka se takřka přes noc stane velmi bohatý muž a že si Burian peněz užívat uměl, o tom svědčí např. soukromé hospodářství kousek za Prahou, vlastní dostihová stáj či přepychová vila v Dejvicích s bazénem, tenisovým kurtem a tělocvičnou. Jen jedno neustále chybí k image bezstarostného bohéma; Burian je oddán své choti Nině a senzacechtiví novináři mají, co se týče případných aférek s jinými ženami, smůlu.
Zatím tedy Buriana zná celá Praha, ale za hranice metropole (a později i státu) ho neproslavily divadelní prkna, nýbrž film. A tak trochu paradoxně, neboť Vlasta Burian byl vždy především divadelním hercem a počáteční účinkování ve filmu zrovna dvakrát slavně nedopadlo. Film byl totiž ještě němý a Burian se tak musel obejít bez své vyhlášené slovní ekvilibristiky - to se ale změnilo jeho pátým (a zároveň prvním zvukovým) snímkem C. a k. polní maršálek. Vlasta Burian exceluje, film doslova trhá rekordy v návštěvnosti a pro tohoto komika následují "zlatá léta".
[Lelíček ve službách Sherlocka Holmese] |
V této době vznikají ony nezapomenutelné komedie jako To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, U pokladny stál či Ducháček to zařídí v režii Karla Lamače a pod taktovkou Martina Friče pak Revizor, Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla nebo Katakomby.
Burian na sebe strhává veškerou pozornost a krom těžce napodobitelné mimiky jsou jeho specialitou slovní hrátky: kočka je pro něj zajíc střešní, výraz kolem a kolem nahrazuje poetičtějším velocipedem a velocipedem, strážníka na ulici mění na uličníka a rtěnka je kraslice na rty.
Smutné jsou však občas konce hrdinů a ten Burianův není o moc veselejší. Snad z pomstychtivosti, snad z potřeby najít viníka za trudné časy okupace nebo jen z čiré lidské závisti (úspěch se neodpouští) je Vlasta Burian hned v květnu 1945 zatčen a obviněn z kolaborace a propagace nacismu. Dobrou záminkou je Burianovo vystoupení v rozhlasových skečích na konci roku 1941, kde měl zesměšňovat exilovou vládu. V zinscenovaném procesu vytáhne StB eso z rukávu: výpověď Lídy Baarové o údajném vřelém přátelství Buriana s německými pohlaváry (ve svých pamětech pak Baarová píše o Burianově činnosti za války zcela jinak).
|
Přitom existuje nejeden důkaz o Burianově zoufalé snaze vyhnout se během okupace jakémukoliv zatažení do politiky; rozhlasové skeče jsou ale skutečností a pro Buriana musely být těžkým soustem. Jeho osobní tragédii popisuje spisovatel Karel Konrád: "Absolutně mu to nemyslelo politicky. Věděl, že existuje agrární strana a komunisti, to bylo asi tak všechno. Dal na volební fond komunistům, ale kdyby si s nimi ve dveřích podali ruce ti druzí, dostali by taky. V tomhle byl Burian dítě, úplné dítě."
[S Voskovcem a Werichem] |
Před filmovou kameru se mohl opět postavit až v 50. letech, ale už nikdy to nebyl ten starý živelný Burian - štvavá kampaň proti jeho osobě slavila úspěch a zanechala na něm nesmazatelné stopy. Výjimkou je snad postava královského rádce Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král.
Poslední film točí v roce 1956 a nadále se věnuje pouze estrádním zájezdům, které jsou stejně smutné, jako jsou nehodné herce takového formátu. Bez jakéhokoliv zájmu a slávy zemřel na konci ledna 1962. Je jen na nás, jak si Vlastu Buriana budeme pamatovat.
"Pane veliteli, poslušně hlásím, že se naše společnost přenáhlila a že jsme tam řekli, že císařpán je vůl. My to odvoláváme a prohlašujeme svorně, že císařpán není vůl, že je korunovanej..." Vlasta Burian
