Ačkoliv romány Jane Austenové byly napsány už před dvěma staletími, zdá se, že všechno, co souvisí s jejich autorkou, prožívá posledních několik let cosi jako módní revival.
Zatímco v kinech se stále objevují filmové adaptace románů Austenové (naposledy zdařilá Pýcha a předsudek s Keirou Knightleyovou v hlavní roli), britská a americká knihkupectví jsou zaplavena žánrem „chick-lit“, jehož autorky se snaží přenést austenovská témata a hrdinky do současnosti (Deník Bridget Jonesové, který u nás proslul nejvíc, není zdaleka jediný). Životopisu samotné Jane Austenové se však Hollywood až dosud nechopil, a není divu: autorka prožila tichý a nenápadný život staré panny na anglickém venkově na přelomu 18. a 19. století. Zemřela v jednačtyřiceti letech a nenechala po sobě nic, z čeho by scenáristé usilující alespoň o špetku faktografické hodnověrnosti mohli vybudovat působivé drama.
Totiž, skoro nic. Ve dvou dopisech z prosince 1795 a ledna 1796 Jane zmiňuje jistého Toma Lefroye, právníka z Irska, který nakrátko zavítal k příbuzným ze sousedství Austenových. K čemu mezi nimi došlo, to ovšem nevíme. Známo je jen to, že si spolu třikrát zatančili na plese (což v té době bylo na pováženou) a Tom se pár let nato oženil s někým úplně jiným. Autorům scénáře filmu Vášeň a cit – který je v podstatě přiznanou fikcí – to ovšem stačilo k tomu, aby o románku mezi Jane Austenovou a Tomem Lefroyem vykonstruovali příběh ve stylu autorčiným románů.
Na plátně se objeví téměř všechno, co v našich zažitých představách do světa Austenové patří. Je tady dívka na vdávání, která nemá věno, ale není ochotna vdát se jen pro peníze. Je tady matka (Julie Waltersová neboli paní Weasleyová z Harryho Pottera), která si ve snaze svou dceru provdat počíná trochu jako výřečná trhovkyně. Je tu tatínek (James Cromwell), spojující laskavost a suchý humor. Je tu bohatý, leč neatraktivní nápadník (Laurence Fox), a jeho vlivná a nepřející příbuzná (Maggie Smithová). Především je tu ale přitažlivý, provokativní, výstřední mladý muž – Tom Lefroy. V hereckém podání Jamese McAvoye je Tom Lefroy o něco drsnější a živočišnější, než u hrdinů z austenovských adaptací bývá zvykem (známe je spíš jako mírně upjaté elegány např. v podání Hugha Granta, Colina Firthe či Matthewa Macfaydena).
Tvůrci sice předem zdůrazňovali, že pojetím samotné hlavní hrdinky se snaží „bourat klišé“ a proměnit ji v „dívku z masa a kostí“, faktem ale je, že Jane Austenová v podání Anne Hathawayové stejně působí jako zdrženlivá intelektuálka. Vrcholem koketérie pro ni je, když se při partii kriketu sama chopí pálky a ukáže mužským spoluhráčům, zač je toho loket…
Režisér Julian Jarrold prošpikoval Vášeň a cit scénami, které ve světě Jane Austenové vyznívají trochu provokativně – například drsný boxerský zápas či pikantní manželské intimnosti Janiných rodičů. Samotná milostná zápletka mezi Jane a Tomem však jaksi postrádá emocionální razanci. Už od začátku je jasné, že tahle aférka hrdinku poznamená především intelektuálně, tím, že jí otevře dveře k pravdivějšímu, méně literátskému psaní. V závěrečné třetině filmu se milostný příběh navíc rozmělní několikanásobnými rozchody a opětovnými návraty.
Vášeň a cit jako celek fanoušky Jane Austenové a její doby nijak neurazí – budou li mít na paměti, že to, na co se dívají, si nečiní žádný nárok na historickou autentičnost. Film obstojí i jako romantický příběh, ačkoliv ten, kdo chce vidět skutečnou romanci v duchu románů Jane Austenové, udělá lépe, když si na DVD vypůjčí adaptaci Rozumu a citu nebo Pýchy a předsudku.
