Britský animovaný film Valiant je svérázným příspěvkem k 60. výročí konce 2. světové války. Vypráví stylizovanou dobovou historku, v níž za Velkou Británii bojují poštovní holubi, francouzský podzemní odboj reprezentují myši a Němce „hrají“ sokoli.
Jakkoliv Valiant disponuje dílčími kvalitami, jako celek jej nejlépe charakterizuje neustálé sezení na dvou židlích. Je evidentně filmem, který má dětem přiblížit 2. světovou válku, ale zároveň jim nesdělí nic o jejích příčinách nebo o jejím průběhu. S výchovnými záměry se věnuje závažnému tématu a čas od času je – možná náhodně – dost realistický (válečné ztráty jsou takové, že se na frontu posílají sotva vycvičení nováčci), ale přitom sklouzává k dětinskostem a nechvalně proslulému fekálnímu humoru současných hollywoodských komedií. Honosí se přízviskem od producentů Shreka a Shreka 2, ale chybí mu chytré popkulturní odkazy i „dospělácké“ přesahy zmíněných snímků. Všechny tyhle rozpory lze zamést pod jedno tvrzení: Valiantovi nechybí nápady, nýbrž dramaturgie.
Valiant (dabuje ho v českém znšní Vojta Kotek) znamená udatný, chrabrý, statečný. Jmenuje se tak i malý holub, jenž v bezpečí vesničky na anglickém venkově sleduje válečný filmový úvodník. Ten divákům ukazuje život elitní letky poštovních holubů, kteří plní heroické úkoly a po práci se věnují krásným samičkám-ošetřovatelkám. Uchvácený Valiant i přes protesty své matky odletí do Londýna a za pomoci protřelého Všiváka skutečně projde náborem, i když mu do požadované výšky pořádný kus chybí. Výcvik ti dva absolvují společně s nafoukaným Baronem a tupými, leč nadšenými dvojčaty Frajerem a Drsňákem; na cvičišti se Valiant také setká se sličnou holubičí ošetřovatelkou Viktorií. Sotva po pár týdnech však jednotka musí nastoupit do akce a provést nebezpečnou akci: vyzvednout ve Francii zprávu od členů odboje a doručit ji zpátky přes kanál La Manche.
Už pohledem do očí malého, ale odhodlaného Valianta film neomylně dává najevo, že bude hlavně klasickým příběhem vítězného outsidera. Časem se přidruží i tradiční linie válečných filmů o tom, jak se nováček sbratří se svými druhy ve zbrani, společně s nimi projde drsnou praxí a stane se mazákem. Neškodné žánrové stereotypy, patrné zejména ve fázi výcviku, však postupně přerostou v přímočaré charakterizace typu „Francouzi jsou myši, protože jedí rádi sýr“, které nemusí být každému příjemné – nota bene když má jít o film pro děti. Ostatně právě cílové publikum je lakmusovým papírkem integrity filmu: některé momenty v něm budou dospělým divákům jistě připadat vtipné, ale děti je nepochopí nebo si skrze ně zkreslí obrázek o dané době, jiné okamžiky zase působí jako příliš laciná záminka ke smíchu. K těm prvním patří například scéna, v níž nacističtí sokoli mučí zajatého holuba jódlováním. Nepostrádá sice montypythonovský humor (jednu z postav ostatně namluvil John Cleese), ale člověku neznalému věci dobovou problematiku možná nemístně zjemňuje. Opačným případem jsou příliš časté groteskní gagy spočívající v tom, že někdo do někoho naráží či padá.
Po technické stránce Valiant není žádné světlo světa: ve stejné kvalitě mohl dost dobře vzniknout i před deseti lety, zatímco dnes vedle filmů jako Hledá se Nemo nebo Roboti vypadá spíše jako chudý příbuzný. Určitou devizou snímku jsou hlasy protagonistů, které vedle Johna Cleese namluvili herci jako Ewan McGregor, John Hurt nebo Jim Broadbent. Ty však spolu s několika slovními hříčkami přebije český dabing a naruší tak celistvost díla, jež je skrznaskrz britské a tudíž nepřenosné – od všeprostupující blazeovanosti až po tu zmínku v titulcích o Dickin Medal, britské medaili za statečnost udělované zvířatům.
