Debut britského režiséra videoklipů Davida Sladea V pasti (Hard Candy) vyznívá jako drsné psychologické drama s úžasnými hereckými výkony ústřední dvojice. Jenom poněkud jednostranný scénář oslabuje tuto svéráznou verzi Červené Karkulky.

Zatímco český překlad V pasti odpovídá vizuálu plakátu k filmu, původní titul Hard Candy odkazuje ke slangovému výrazu pro nezletilé dívky. A právě pedofilie je hlavním tématem tohoto nízkorozpočtového snímku, který se stal na festivalu v Sundance trhákem.

Třicátník Jeff Kohlver (Patrick Wilson) je losangeleský fotograf a samotář. Po internetu zrovna flirtuje s čtrnáctiletou Hayley Starkovou (Ellen Pageová), jíž záhy potkává v tiché kavárně. Vypadá to, že karkulkovská Hayley (ostříhaná a la Jean Sebergová, jejíž biografii právě čte) je předčasně vyspělá a trochu znuděná holčička, která hledá nová vzrušení. Vypadá to, že brýlatý Jeff je novodobý Humbert Humbert a onen pohádkový vlk. Scéna setkání je plná erotického napětí, a to z obou stran. S Hayley režisér snadno překračuje zažité rámce a Jeff působí jako skrytá hrozba.

Po čtvrthodině se Jeff nakonec nechá dívkou přemluvit a pozve ji domů. Jde o jednu z těch nízkých rozsáhlých vil na kopci. Zařízení: obscénně drahý minimalismus. Hayley s úžasem prochází modrým a červeným pokojem, nalije si vodku s džusem a pobízí Jeffa, aby jí fotil. Jeff začne mačkat spoušť, zatočí se mu hlava a v dalším momentě sedí umnými uzly připoután ke křeslu a nevěří svým očím: Hayley se pasuje do role obhájkyně všech dívek a žen na plátně i za ním a obviní Jeffa z pedofilie, sexuálního obtěžování a nakonec i z vraždy.

Jeff se zoufale brání, zatímco Hayley prohledává dům, aby našla důkazy. Jeffovi se dokonce podaří vyvléct se z pout, po následném střetu s dospívající mstitelkou se ale probouzí připoutaný v ještě neuctivější pozici než dříve. Hayley se navíc hotoví k provedení „nejsnazší operace na světě“ – hodlá Jeffa za jeho zločiny a černé myšlenky vykastrovat.

Po úvodní půlhodince se zdá, že Hayley je posedlá aktivistka a Jeff je nejspíš vážně nevinný. Divákovy sympatie se ovšem v průběhu snímku stále přelévají ze strany na stranu a v tom se skrývá i největší kouzlo V pasti. Slabinou scénáře Briana Nelsona je naneštěstí Jeffova pasivita. Nikdy nedokáže využít patrnou převahu věku a zkušeností, aby Hayley rozložil argumenty. Podaří se mu to jenom jednou, když se zmíní o jejích rodičích. Naopak když se Hayley opírá do Jeffových minulých vztahů, chlapík jenom koulí očima. Je to škoda, protože pak by si V pasti bývalo mohlo udržet svou počáteční vyzývavost i v obtížnějších, méně eroticky otevřených pasážích, a dostat se tak na roveň třeba Szabóovu psychologickému duelu Na miskách vah.

Ellen Pageová podává jako Hayley vpravdě oscarový výkon. Nesleze z plátna, neustále mluví, visí na ní tíha aktivní figury. Pageová dokáže mistrně měnit projev postavy i tón řeči a její dětská tvář vůbec nelimituje Hayleyin dospělý výraz. Patrick Wilson Pageové bezchybně nahrává, a i s omezenými (zejména pohybovými) prostředky dokáže Jeffa divákovi přiblížit tak, až si připadáte spoutaní s ním.

Výtvarné podobě díla dominuje Jeffova hacienda. Jednolité barvy pokojů, či rafinované skleněné stěny dovolují režisérovi rychle měnit náladu obrazu – z ostrého světla do stínu, ze studené Jeffovy modři do agresivní Hayleyiny červené, která je navíc podtržena jejím karkulkovským kostýmkem.

Obraz je ostrý a lesklý jako stránky Vogue, kamera často mění úhel hektickou jízdou. Střih nese stopy reklamní manýry, zrychlovačky a zpomalovačky považuji v případě V pasti za zbytečné atrakce, na rozdíl od zatmívaček, které děj efektivně frázují.