Uvnitř hlubokého hrdla (Inside Deep Throat) Fentona Baileyho a Randyho Barbata je film o filmu a době. O filmu, který se stal komerčně nejúspěšnějším snímkem všech dob, dal druhé jméno aféře Watergate a stal se významným kulturním milníkem. A přitom je to, na rozdíl od zde recenzovaného dokumentu, spíš juvenilní legrace, než dobrý film.

V šedesátých letech bylo tvrdé porno záležitostí zapadlých kinosálků a zadních vchodů. V době sexuální revoluce však začali brát porno seriózní filmaři jako projev rebelantství vůči systému. S počátkem sedmdesátých let tak začaly vznikat umělečtější pornofilmy, které se tu a tam objevily i v normálních kinech. Gerard Damiano tehdy pracoval v kadeřnickém salónu. Jeho zákaznice se bavily jenom o sexu, a tak si Damiano řekl, že by to téma mohl využít. Vrhnul se na porno a na jednom z natáčení se setkal s „herečkou“ Lindou Lovelaceovou. Byvše udiven jejími schopnostmi, napsal během víkendu šedesátiminutovou porno komedii Deep Throat, čili Hluboké hrdlo. Sexuálně neuspokojená žena (Linda Lovelace) tu vyhledá pomoc dra Younga (Harry Reems), který zjistí že Linda má klitoris v krku a plně jí uspokojí jenom devítipalcový penis. Film, jehož vrcholnou sekvencí je ženský orgasmus o síle startující rakety, stál něco přes 20 tisíc dolarů. Dle vzpomínek autorů probíhalo natáčení necelý týden, Harry Reems dělal původně asistenta a lokace nebyly vůbec připravené. I sám Damiano přiznává, že to nebyl povedený biják. Film se dostal do normálního kina a přes policejní razie se mu dostalo určité popularity. A pak vyšel v New York Times článek s titulem „Porno Chic“. Vidět Deep Throat se stalo módní společenskou událostí s provokativním nádechem. Na druhou stranu byl Deep Throat zakázán v řadě států USA a brojili proti němu jak „obránci morálky“, tak státní správa. Dokument dále popisuje, jak Nixonova vláda nechala vypracovat vědeckou studii o škodlivosti pornografie, jejíž závěry však nakonec šly proti přání vlády, a proto musela být stornována. V polovině osmdesátých let pak podobnou komisi ustavil i Reagan, který ale neponechal nic náhodě a žádné odborníky do ní nepozval.

Na pozadí těchto politických her potom Uvnitř hlubokého hrdla sleduje neméně vzrušující osudy protagonistů Deep Throat. Snímek byl financován z mafiánských peněz a kvůli hrozbám ze strany FBI od něj Damiano ruce pryč a prý na něm nikdy nic nevydělal. Harry Reems se měl stát exemplárním potrestaným v uvažovaném soudním procesu proti nemravnosti. Reems nakonec odsouzen nebyl, ale propadl alkoholu. Linda Lovelaceová se stala feministickou aktivistkou a prohlašovala, že byla ke hraní ve filmu donucena. Později se zabila při autonehodě. Její osud je v Uvnitř hlubokého hrdla zachycen nejplastičtěji, a to i proto, že tvůrci musí spoléhat na výpovědi tak odlišných zdrojů, jako je Damiano a její bohabojná sestra.

Režiséři Fenton Bailey a Randy Barbato (Party Monster) nabírali v Uvnitř hlubokého hrdla ohromné množství materiálu a vyzpovídali široké spektrum osob, od tvůrců přes herce až ke slavným spisovatelům jako Norman Mailer, Gore Vidal a podobně. Mezi vedlejšími figurami příběhu jsou nejživější výpovědi jistého floridského kinaře, který Deep Throat promítal. Vzpomíná, jak se k filmu dostal, zatímco jeho žena jej ve strachu z mafie neustále napomíná, aby už o tom nemluvil.

Výpovědi se střídají s archivními záběry a funky grafikou v akčním střihu. Atmosféru jim dodávají dobové písničky i svěží komentář Dennise Hoppera. Ve filmu nechybí ani nejzásadnější ukázky ze samotného Deep Throat. Porno samotné se mezitím v mainstreamové produkci neprosadilo, jak někteří filmaři předpovídali, ale s nástupem videopřehrávačů se přesunulo z kin do domovů. A z dřívějšího undergroundu stal hardcore pop.