Válka mezi upíry (Vampíři) a vlkodlaky (Lyřané) zuří už po mnoho století, ale právě teď se vlkodlaci rozhodli nastolit nadvládu nad světem upírů. K tomu by jim měla pomoci krev jistého mladého doktora Michaela, který je údajně potomkem prvního upíra. Do divoké přestřelky, během níž se vlkodlaci snaží unést Michaela, se ale připlete odvážná upírka Selene, která má s vlkodlaky nevyřízené účty z minulosti. Začne pátrat po mladíkovi a snaží se zjistit, proč je pro Lyřany Michael tolik důležitý. Při dalším pokusu o únos je však Michael pokousán Lucianem, vládcem vlkodlaků, a zbývá mu jen několik dní, než se promění.
Selene se do Michaela, z kterého se rodí její úhlavní nepřítel, zakouká a nadále se snaží zabránit připravovanému nastolení nadvlády vlkodlaků nad oběma znepřátelenými rody. Kvůli tomu i přes odpor svého „šéfa“ Kravena, probudí předčasně ze spánku Viktora, který je nejstarším upírem a vládcem rodu a kdysi jí zachránil život. Zásadní bitva mezi upíry a vlkodlaky začíná a Michael se jeví jako rozhodující prvek. Díky spojení upíří krve a vlkodlačího kousnutí se z něj má stát tvor s neomezenou silou.
Přestože měl Underworld poměrně slušný rozpočet (23 milionů dolarů) a do hlavní role byla obsazena známá herečka, řadí se jednoznačně do kategorie druhořadých filmů a tak jej je také potřeba brát. Nejslabší složkou filmu je rozhodně scénář, od kterého by bylo chybou očekávat originalitu. Dialogy jsou slabé a působí místy směšně. Příběh je splácanina všech možných filmů, béčkové „upírské“ horory nevyjímaje. Underworld se částečně veze na vlně Matrixu, který v mnohých akčních scénách okatě kopíruje. Kopií známých filmů tu ale najdeme mnohem více, za všechny jmenujme třeba Bladea, jemuž se svou stylizací hodně blíží.
Další slabinou je bohužel fakt, že se Underworld bere příliš vážně. Můžeme rovnou zapomenout na to, že by v něm bylo nějaké to odlehčení v podobě humoru. Nepříliš nápaditou akci střídají smrtelně vážně míněné dialogy. Jediné, co tenhle film drží nad vodou, je jeho zpracování, které může především na mladé diváky působit cool. Hlavní hrdinka v podání Kate Beckinsaleové dokáže příběhem provést bez většího znechucení a alespoň místy dá zapomenout na chatrnou zápletku.
Debutující režisér Len Wiseman, který napsal také námět, se ve svém filmu rozhodl částečně parafrázovat Shakespearova Romea a Julii. Upírka Selene se totiž zamiluje do Michaela, který se po kousnutí stává vlkodlakem, čili úhlavním nepřítelem. Na pozadí nesmiřitelného a krvavého boje mezi dvěma znepřátelenými rody se odehrává příběh lásky. Nutno dodat, že právě tahle „romantická“ poloha snímku příliš nefunguje. Scénář nedává hercům mnoho prostoru více rozehrát jejich romanci. Kate Beckinsaleová (Pearl Harbor, Lásce na stopě) se neustále tváří jako drsňačka, jejímž jediným cílem je povraždit všechny nepřátele a Scott Speedman (Můj život beze mne, Karaoke) je pouze vyplašeným mladíkem, který netuší, o co v celé hře vlastně jde. Nějaké jiskření mezi nimi nelze takřka zaznamenat.
Jediným kladem tak zůstává jen výprava, na které si dali tvůrci opravdu záležet. Temné budovy a zákoutí, kožené oblečení, ve kterém se Selene na své cestě za pomstou prohání, a také celková atmosféra jsou zkrátka „cool“. Jenže tohle všechno si divák těžko vychutná, když má film tak špatný scénář. Herci tu také nemají příliš co hrát, jen se tváří drsně a ze svých úst vypouštějí nevěrohodné repliky. Příznivci béčkových akčních filmů si tuhle zábavu mohou dobře užít, pokud tedy zapomenou na děsný scénář. Wiseman svým debutem zkrátka příliš neoslnil.
