Možná je to zakleté už v tom názvu. Ultrafialová mi evokuje místo sice barevně přitažlivé, ale nemocničně čisté, vzduch sterilizovaný od všeho živého. Právě tak působí Wimmerova Ultraviolet. Snímek se snaží být komiksově osvěžující variací na akční sci-fi s přitažlivou hrdinkou v hlavní roli, víc než nikterak sexy hrdinku ale nenabízí.

Violet (Milla Jovovichová), ve filmu často přezdívaná pouze „V“, je mladá naštvaná upírka. Upíři vznikli během úporného genetického experimentování, které mělo vést ke stvoření odolných vojáků. Upíři jsou mrštní a silní, ale pijí lidem krev. Diktátorský místokardinál Daxus (Nick Chinlund) je proto hodlá vyhladit. Violet pracuje v odbojovém teamu mladíka jménem Nerva (Sebastien Andrieu), a právě podnikla nebezpečnou misi v níž státu unesla supertajnou zbraň. Ze stříbrného kufříku se místo bomby vyloupne geneticky upravený chlapeček Six (Cameron Brightová). Nerva ho chce zabít, neboť klučina je prý upírům životní hrozbou. Violet ale Sixe zachrání a uteče. Vzápětí jí tak jdou ve stopách Nervovi i Daxusovi upíři/ lidé. Violet brzdí nákaza ve vlastní krvi, navíc Six také rychle chřadne. Nalomená hrdinka vyhledá pomoc přítele Gartha (William Fichtner), který má laboratoř v obrovském tiráku na kraji města. Když se zmátoří, rozhodne se Violet zúčtovat se všemi, kdo by Sixovi nebo jí chtěli něco provést.

Scénář Ultraviolet je původním kusem režiséra Wimmera, skládá se ale převážně z nepokrytě převzatých prvků. Expozice nese znaky Casavettesovy kriminálky Gloria, najdeme tu motivy ze série X-Men, scény jak vystřižené z Minority Report, nebo Blade Runnera. Wimmer často vykrádá i svůj předchozí sci-fi thriller Equilibrium. Znovu se ocitáme ve společnosti svírané diktaturou, jejíž techniky se navíc vůbec nezměnily a závěrečný zvrat Ultraviolet je už Wimmerovou rezignací na jakýkoli tvůrčí posun. Vývoj postav je nulový. Charaktery jsou nejjistější, když se zbraní v ruce akrobatí po antiseptických podlahách. Tuto bezmoc bezděky vystihuje Violet, když se sama sebe častokrát zeptá: „Co to dělám?“

Ultraviolet je filmový (nikoli komerční) propadák zejména proto, že se na ní podílí tvůrci, do kterých bylo lze vkládat naděje. Wimmerovo Equilibrium našlo slušnou fanouškovskou odezvu. A faktem zůstává, že i Ultraviolet občas diváka překvapí. Jaksi neúmyslně. Jsou tu segmenty, kdy akční hrdinka bojuje jenom mimo plátno. Paranoia z nákazy je aktuálním tématem. Klouzavé kameře se místy podaří vyvolat oslnivý pocit závrati. Kulisy interiérů jsou do detailu promyšleny, podobně jako kostýmy. Bohužel je to všechno špatně.

Vývoj technologií je ve světě dle Ultraviolet nehorázně nevyvážený: zbraně jsou neviditelné a hrdinové je tahají z rukávů jak králíky, telefon je z papíru, ale na ochranu proti virům se stále používá rouška a gumové rukavice. Akce je nepřehledná a nikdy ne napínavá. Šanghajské exteriéry mají určitou sílu, CGI ale působí, jako kdyby šlo o první náčrty – městská pozadí jsou vysloveně skandální, efekty použité v akčních sekvencích též.

Milla Jovovich je díky sérii Resident Evil v akčním žánru slušně zaběhlá, tady ale nepřesvědčí ani v jednom záběru. V brýlích a s dlouhou ofinou si sice snaží tvářit drsně, díky nenapadnutým oblekům ale soutěží s Aeon Flux Charlize Theronové o druhé místo v kategorii nejnevkusnější akční hrdinky (první příčka je mimo dosah, bezkonkurenčně patří Kristanně Lokenové z Bloodrayne). Malý Cameron Bright se raději tváří, že na scéně není a snímek se pak stává snadnou kořistí Nicka Chinlunda a jeho samolibého Daxuse.

Digitální záběry hongkongského kameramana Arthura Wonga prošly náročnou postprodukcí, během níž se úspěšně podařilo vybít z obrazu veškerý život, čemuž zdatně sekunduje hudba Klause Badelta. Intro filmu naznačuje inspiraci komiksovou nadsázkou a zkratkou. A tam to také mělo skončit. Na filmu září Ultraviolet příliš slabě.