Režiséři Will Finn a John Sanford se tentokrát vypravili na Divoký západ, sužovaný proradnými desperáty. Takový ničema Slim nejprve krade stáda dobytka, aby vzápětí výhodně skupoval pozemky krachujících farem. Neblahý osud hrozí i malé farmě, na níž hospodaří laskavá stará paní - banka odmítá čekat na splátky a lumpové se již na ni brousí zuby. Nastěstí trojice podnikavých krav se rozhodne úpadku všemi prostředky zabránit: hodlají polapit zločince, na něhož je vypsána vysoká odměna.
Prý je to poslední film od Disneyů ještě animovaný tradiční dvojrozměrnou technikou. Obávám se, že ani snímek U nás na farmě nebude trhat rekordy. Na závadu není údajně zastaralý realizační postup, neboť ani počítačová animace není samospasitelná, nevadí tematické zakotvení, které do tradičních žánrů vnáší nové motivické posuny, ale rozpačitý, znervóznělý režijní přístup. Výsledkem je totiž nesoudržná i nesourodá splácanina dílčích gagů, kabaretních výstupů a parodických skečů, která je tím křečovitější, čím více chce působit uvolněně a spontánně. Nepomáhají ani klišovité písňové vsuvky.
Na pováženou jsou rovněž posuny v pojetí humoru. Namísto pečlivě promyšlené situační nadsázky, která dovolovala vyhmátnout ze zdánlivě obyčejné příhody nenadálou pointu, se rozmáhá ztrapnělá vnější směšnost. Nakonec nejsou zužitkovány ani osvědčené atrakce, jakými je zběsilá jízda v důlních vozících nebo na lokomotivě. Prosazuje se snaha uplatňovat jednorázové, dále nerozvíjené vtípky, často sporné, zprimitivnělé úrovně.
Stejně v předchozích disneyovkách i zde tvůrci napodobují dikci hraného filmu. Neustále cítíme, kreslené figurky by bez větších problémů mohli zastoupit živí představitelé. Příznačné je, že rozlišeny jsou jedině tři krávy, zatímco všechny ostatní postavy jsou zúženy do obvyklých stereotypů - u zvířat na farmě se výrazně uplatňuje zmnožení týchž rysů (u prasátek, u slepic atd.), zatímco mimo farmu převažují výrazně karikovaní jednotlivci (nejen šerif či zločinec Slim, ale také vychloubačný kůň, agresivní býk, protřelý zajíc, který asi jediný navazuje na tradici lišáckých disneyovských zvířátek).
U českého dabingu, který režíroval Jiří Strach, si všimneme příklonu k ležérní, nepříliš spisovné mluvě, kterou ovšem nemůžeme šmahem odmítat - vcelku výstižně přibližuje rozdílnou mentalitu jednotlivých postav. A opět zjistíme rozdíly: jestliže vedlejší postavičky, zvláště pak ty v jednotném kolektivu, sklouzávají k pitvořicí žvatlavosti, ústřední trojice krav je rozlišena i hlasovým nasazením.
Gabriela Osvaldová vtiskla své podnikavé, urputně neústupné Maggii až rebelskou nesmlouvavost, opírá se o mírně zhrublé hlasové nasazení. Opatrnickou a vztahovačnou, ale také marnivou a parádivou "paní Calowayovou", co chvíli své družky přesvědčující o zbytečnosti jejich počínání, přemluvila Zdena Hadrbocová škrábavým hlasem, připomínajícím dikci humpolácké domovnice. A konečně mladičká Grace, váhající mezi oběma zbylými společnicemi a posléze vystupující jako určitý usmiřující prvek, získává díky Haně Ševčíkové udivený rozměr tázavých replik.
A ještě musím zmínit vychloubačného, ba groteskně samolibého koně Bucka, jehož zprvu naduté výroky v kulometných, avšak zbytečně fistulkových trylcích postihl Aleš Háma. Petr Oliva jako ničemný Slim však svým chrchlavě padoušským basem však dospívá jen k opakování stereotypů, v podobných případech často užívaných.
U nás na farmě probouzí jedině nostalgii po dávných, více než půlstoletých s bravurně charakterizovanými i rozehranými zvířecími figurkami, jak jim vdechl život sám Disney (Donald, Mickey, Goofy, Pluto...).
