Klasická love story Tristan a Isolda (Tristan + Isolde) ze středověkých, deštivých břehů Anglie a Irska se v režii Kevina Reynoldse (Hrabě Monte Cristo) stává nevinnou aférou. Několik překvapivě zajímavých momentů a obsazení vedlejších rolí ji však nadnášejí nad obyčejným průměrem.
Módní znaménko plus v původním názvu snímku evokuje, že by nové převyprávění známého příběhu mohlo dostat nejen moderní, ale rovnou mladistvě drzý háv. Z prvních vteřin však vyplyne, že opak je pravdou.
Tristan a Isolda začíná takříkajíc od podlahy. Vidíme malého Tristánka, kterak se motá okolo dospělých anglických vojevůdců. Ti se pod vedením Tristánkova strýčka Markea (Rufus Sewell) snaží sjednotit proti irské nadvládě. Netuší ale, že Irové jsou za humny a chystají se k útoku. V bitvě padne i Tristánkův otec, a tak si kluka bere pod křídlo Marke. Střihem se ocitáme v Irsku, kde malá princezna Isoldka vyrůstá pod dozorem svého pánovitého otce + krále Donnchadha (David O'Hara). Vracíme se zpátky do Anglie a je čas si dojít pro sodovku, protože takhle usedlý, popisný a nezáživný úvod se v kině už dlouho neobjevil. Ovšem jako kdyby si to na poslední chvíli uvědomil i Reynolds: když Tristánek cupitá ke kameře, prolínačkou zestárne o devět let a je z něj ztepilý mladý muž Tristan (James Franco).
Při následujícím irském nájezdu se hrdina útočníkům postaví a díky chytré lsti přivede své lidi k vítězství. Sám ale utrpí šrám jedem napuštěným mečem a upadne – řečeno s Tolkienem – do stínu. Angličané smutní. Mají za to, že Tristan jedu podlehl. Vystrojí mu rychlý pohřeb a na zapálené bárce jej pošlou na moře. Loďka dopluje do Irska, kde ji i se stále ještě živým Tristanem objeví dospělá plavovlasá Isolda (Sophia Mylesová). Isolda se vyzná v bylinkách a Tristana zachrání a ukryje. Mladí se bez průtahů zamilují, ale když Tristan odplouvá do Anglie, zůstává Isolda v Irsku. Navíc mu neřekne, kdo doopravdy je, a tím zadělá na problém. Tristan se totiž brzy do Irska vrací, tentokrát jako Markeův vyslanec v turnaji, jehož vítěz dostane Donnchadhovu dceru za ženu. Tristan zvítězí, vyhraje Isoldu a odváží jí do Anglie, aby se zde stala Markeovou ženou.
A tady se pomaličku začíná Tristan a Isolda zvedat a klasické motivy touhy, lásky a intrik, dostávají díky nápaditému scénáři Deana Georgarise a především kvůli vynikajícímu Rufusi Sewellovi nečekaně čerstvý náboj. James Franco podává Tristana a jeho trápení velmi sošně. Často jako kdyby se spoléhal, že mu přes lokny nebude vidět do tváře. Isolda Sophie Mylesové je mnohem lidštější. Má vedle sebe věrnou chůvu Bragnae (Bronagh Gallagherová) a ačkoli vůbec nemusí nikomu dokazovat sílu chlapáckých přátelství, tak až na ty vteřiny, které z ní pro většinu okolních mužů dělají princeznu, nenechává věci náhodě. Rufus Sewell nakonec představuje Markea jako dávného humanistu, ztraceného napůl cesty mezi troskami římských staveb a renesancí. Marke je zkušený stratég a sjednotitel země, nicméně v lásce zůstává zatraceně naivní. Sewell jej dokáže zahrát až nepřirozeně přirozeně, bez špetky vypočítavosti.
Pozdní vypjaté scény jsou díky němu potěchou pro oko znavené první polovinou Tristana a Isoldy. Zahanbit se nenechá ani David O’Hara v roli irského krále Donnchadha, který dokáže upřeným výrazem a divokou vizáží vytěžit ze svých sporých momentů maximum.
Vizuální podobě díla od polského kameramana Artura Reinharta dominuje pocit vlhkého, nehostinného a nijak velkolepě osídleného světa: natáčelo se v Irsku a také v Čechách. Bitvy jsou spíše standardní, rozhodně neoplývají manýrou digitálních efektů. Hudba Anne Dudleyové by však zasloužila prostříhat, zbavit přebytečných sladkobolných smyčců, které jsou jedním z důvodů, proč Tristan a Isolda nikdy nedosáhne skutečného nadprůměru.
