Filmový Festival v Sundance je tak nějak všeobecně brán za velkou událost. Poroty tam mají ve zvyku oceňovat ne úplně komerční bijáky. Taková je alespoň imprese zpoza moře. A Catherine Hardwicke na Sundance loni získala za debutovou Třináctku (Thirteen) cenu za režii.

Tracy (Ewan R. Wood) je 13 let a vyrůstá v rodině bez otce na chudším předměstí Los Angeles. V první scéně ji vidíme, sedět v pokoji na posteli se svou stejně starou kamarádkou Evie. Kočky vypadají jako z časopisu pro rebelky a dávají si do nosu. Oba smysly. Barvy jsou nečisté, digitální kamera se klepe a plátno natírá zběsilými švenky. Jak se scéna tváří drsně, skončí jaksi levně a už jsem se nedokázal zbavit pocitu, že Harwickeovou a Reedovou ve scénáři oslňují věci, které považuju za víc než banální.

Vyprávění se posune o pár měsíců dřív. Tracy je upozaděná šmudla. Evie je největší roštěnka ve škole. A Tracy pohrdá. Proč? Protože má hadry ze sekáče. Chápu. Méně už akceptuju, že bez mrknutí oka Tracy okrade nějakou dámu v letech a díky tučné kořisti se s ní Evie skamarádí téměř instantně a Tracy je ráda a víc neřeší. Následuje Beverly Hills 90210 navlečené pouze do „trash“ kostýmků. Způsob, jakým Hardwickeová zobrazuje radosti holek, nákupní horečky (spontánní juchání) a škádlení chlapíků + vlastních nosních dírek, patří k těm nejkýčovitějším, jaké si dokážu představit. Pod Eviiným vlivem se zatím Tracy proměňuje v komerční rebelku, která si ve volné chvíli podřezává žíly. Ho ho. A Evie, která také pochází z problémové rodiny, se k Tracy nastěhuje. Tracyina matka (Holly Hunter) si nějak nemůže všimnout dcerčiny proměny (to aby pak mohla začít hysterčit a říkat: „Musíme si promluvit“) a chodí s ex-feťákem, který z jistých důvodů vadí Tracy. Na obzoru se objevuje rodinná tragédie.

Charaktery nevkusně oblečených třináctek (řekl bych spíš patnáctek) se nechávají bezmyšlenkovitě vléct vlastní hloupostí do pekel. Hardwicke je schopná herečky udirigovat, ale pokud jde o vizi, je hysterická a zbytečně zapálená pro fakta, ne pro důvody.

Napadá mě, že mě před Třináctkousnad měl varovat plakát – hrdinky z něj na mě hrde vyplazují piercingem ozdobený jazyk. Už od pohledu je zásadní jen to, že jej mají probodnutý. Znamená to něco pro vývoj figury? Ne. Znamená to něco snad jedině v ikonografii, kterou americká filmařina proslula- jsou to drsné holky, které to nemají lehké a snaží se něco se sebou dělat. Sociální podtext je ve Třináctce na dosah, filmem ale prosvítá asi jako starý nátěr pod včerejšími chromovými graffitti.