I do na napínavých, kriminálně či detektivně laděných amerických filmů sedmdesátých let pronikaly politické prvky. Vedle děl typu Všichni prezidentovi muži vznikly i příběhy řekněme zábavnější, méně vyhrocené, podřízené hollywoodským konvencím. Mezi takové patří i Tři dny Kondora (1975). Robert Redford, představitel titulní role, se zde pozvolna dostával do pozice obyčejného, nehrdinského človíčka, jenž teprve pod tlakem okolností takříkajíc vyzraje, je schopen rázně se postavit nepravostem.
Režisér Sydney Pollack, pod jehož vedením si Redford několikrát zahrál (např. ve Vzpomínkách na Afriku), rozehrál hned úvod přímo úžasně. Bezvýznamný pracovník zpravodajské služby (přezdívaný Kondor), pověřený stejně jako kolegové pouhým shromažďováním nejrůznějších informací ze světového tisku, vyběhne pro svačinu - a když se vrátí, nevěří vlastním očím. Celé „čtecí oddělení“ kdosi mezitím vyvraždil!
Ve zmatku i zcela ochromen strachem prchá, aby záhy zjistil, že záhadní zabijáci chtějí dopadnout i jeho. Netrvá dlouho a stává se pronásledovaným štvancem, hledajícím úkryt u náhodně kontaktovaných lidí. Když se vetře k nedůvěřivé Kathy (Faye Dunawayová), sotva u ní vzbudí nějakou důvěru, neřkuli nadšení. Dokonce ji musí spoutat, protože dívka jeho zmatenému vyprávění o smrtelném ohrožení odmítá věřit. Ale oba osamělí lidé se přesto začnou sbližovat. Přestože si uvědomuje své nijak nadějné postavení, nechce se vzdát. Ostatně protivníkům nejde o nic jiného než jeho smrt. Zarputile se všemi silami vrhne do riskantního pátrání, jaké je pozadí vražedného útoku. Pozvolna zjišťuje, že se svými kolegy narazil na nějaké citlivé údaje, které zřejmě měly zůstat utajeny. A také se přesvědčuje, že v rámci zpravodajských služeb existují neoficiální speciální jednotky, které zajišťují „špinavou práci“.
Redford výtečně přiblížil postupný přerod svého hrdiny, když od bezradnosti, ba rezignaci rychle dospívá k rázné sebeobraně. Lze jistě zpochybňovat, že by se dokázal hladce vypořádat i se zkušenými, všeho schopnými zabijáky, avšak náhle ztvrdlý výraz tváře, ostře řezané rysy a odhodlaný pohled, to vše z Kondora vytváří nového člověka, schopného obstát i ve vyhrocených situacích. Ale nikde se nepřeklene k supermanské bohorovnosti – hrdina si stále uvědomuje, že v tomto střetu má jen minimální šanci vyváznout bez úhony, vidíme, že je smířen se svým předpokládaným osudem, ba povznesen nad něj, ale rozhodnut bránit se do posledního okamžiku. Tato dvojlomnost patří mezi nejzajímavější rysy Kondorovy osobnosti, které Redford lehce a přirozeně rozehrál.
Tři dny Kondora se neopírají o vyhrocené akční scény. Zasazení do velkoměstských kulis i přírodní scenerie, zachycených s jistou reportážní naléhavostí (kameru vedl Owen Roizman), dovoluje nastínit spíše pocit všudypřítomného ohrožení, které se co chvíli zhmotňuje. Když jeden ze zabijáků pronikne v přestrojení za listonoše až do Kathyna bytu, je to výjev daleko působivější nežli obvyklá řezničina, vystavená na odiv v běžných thrillerech. Podobně jako ve Všech prezidentových mužích i zde si všimneme víry ve všemocnost médií, která dokáží pranýřovat všelijaké zlořády a zasadit se o jejich odstranění. Vedení CIA vyděsí Kondorovo rozhodnutí, že zjištěné skutečnosti zveřejní v novinách.
Pollack svůj film natočil podle knihy Jamese Gradyho Šest dnů Kondora, která byla pro potřeby natáčení dosti upravena. Filmový hrdina neprchá šest dnů, ale tři, namísto původního obchodu s drogami je přidáno politické pozadí, scenáristé Lorenzo Semple Jr. a David Rayfiel přidali i několik postav (včetně hlavní ženské hrdinky). Vznikl stále atraktivní film, který se může chlubit špičkovým obsazením: vedle Redforda a Dunawayové vystupují Max von Sydow a Cliff Robertson.
