Autorský debut Duncana Tuckera TransAmerica je lehce výstřední road movie o překonávání rozdílů mezi povahami, pohlavími a v neposlední řadě také o cestě napříč Amerikou.

Stylem TransAmerica připomíná mix Bokovky (Sideways) Alexandera Paynea a Mysterious Skin Gregga Arakiho. Kromě bravurního výkonu Felicity Huffmanové v hlavní roli je na TransAmerice zajímavé, jak neustále hrdinně odskakuje z klišé kolejí žánrově příbuzných filmů. Na druhou stranu jako kdyby se režisér nemohl rozhodnout, zda chce vyprávět drama nebo komedii a především: jak chce s tématem transsexuality naložit.

Sabrina, zkráceně Bree (Felicity Huffmanová), dříve známá pod mužským jménem Stanley, žije v Los Angeles. Bree je pečlivá a úpravná dáma, od které byste čekali že bude bojovat za všechny ty tradiční křesťanské hodnoty, jimž se celý život ona sama vzpírá. Už za týden se Bree chystá na vysněnou operaci pohlaví, jenže náhle se jí potvrdí, že když ještě byla dospívajícím mladíkem, zplodil-a syna. Breeina přítelkyně a terapeutka Margaret (Elizabeth Peña) hrdince doporučí, aby se s Tobym (Kevin Zegers), jenž právě sedí v New Yorku, sešla. Bez toho prý operace nebude. Bree se nechce, ale nakonec letí. Toby je uzavřený mladík ulice, živí se prostitucí a jeho snem je kariéra pornoherce v Hollywoodu. Bree se Tobymu představí jako křesťanská misionářka, složí za něj směšně nízkou kauci a nabídne mu, že jej do L.A. odveze. Toby souhlasí a dvojice se vydává na cestu napříč USA. Je to úsměvný pohled – u volantu dáma s přetaženými rty, která svým pěstěným sametovým hlasem rodičovsky opravuje Tobyho jazyk a vedle ní tenhle snad až příliš roztomile odrzlý synek, který se s těžko potlačovanou radostí opravovat nechá. Bree se chce po cestě zastavit u Tobyho nevlastního otce. Toby to odmítá, ale zároveň neřekne proč, a tak se setkání uskuteční. Skončí ale katastrofálně a Toby se k Bree začne chovat studeně. Následně jim bílý stopař (Grant Monohon) ukradne auto, zachrání je starý indiánský romantik Calvin (Graham Greene) a nevyhnutelně se blíží setkání, kde bude muset Bree vyložit všechny karty na stůl: setkání s vlastními rodiči. Zejména Breeina matka Elizabeth (Fionnula Flanaganová) má se svým potomkem nevyřízené účty.

Figury Tucker v TransAmerice exponuje více či méně v protikladu k jejich vzhledu: kromě hlavní dvojice tu máme onoho zdánlivě svobodného a mírumilovného stopaře, u Calvina naopak člověk čeká, že se na Bree vrhne. Breeini rodiče mají role zcela přehozené a u sestry Sydney (Carrie Prestonová), která je na odvykačce, doufala Bree ve větší pochopení pro svou situaci.

Režisér se bohužel zároveň nedokázal zbavit určitých stereotypů týkajících se vnímání transsexuality. Ve filmu ji lépe přijímají sociální a etnické menšiny. Strach a obavy ‚mlčící většiny‘ Tucker příliš neřeší. TransAmerica snad mohla trošku hlouběji zkoumat i hledání míru s vlastním tělem – přitom nejde o samotnou operaci, ale o Breeino (herecky perfektně zvládnuté) pozorování sebe sama, o ladění jemných detailů a podobně.

Felicity Huffman podává Bree s ohromující jistotou a precizností, od přehnaně elegantního držení těla k tónu řeči, v němž se mísí mužská hloubka a ženská hebkost. Kevin Zegers udržel homosexuálního Tobyho na krátké uzdě, pro podtržení Breeina příběhu je ale jeho osud pořád možná příliš exkluzivní.

TransAmerice naopak svědčí čistá a nikterak opulentní kamera Marka Whitea. V lokacích divoké krajiny, maloměst a jednopodlažních rezidenčních čtvrtí potom film hezky drží countryová hudba v podkresu.