Pohledný německý herec si je vědom svého mužného charismatu a podle něj si také vybírá úlohy. Jeho drsní, nesmlouvaví hrdinové, kteří nechodí pro ránu daleko a často mívají problémy se zákonem, se nám představili kupříkladu v komedii 4% muž v akci, v road movie Klepání na nebeskou bránu i ve Schweigerově režijním debutu, krimi Polární medvěd. Jedné z největších hvězd německého filmu si všimli také v Hollywoodu, Schweiger se objevil například v historickém dramatu Král Artuš či v dobrodružné podívané Lara Croft Tomb Raider: Kolébka života.

Tilman Valentin Schweiger se narodil 19. prosince 1963 ve Freiburgu (spolková země Bádensko-Württembersko). Pochází z učitelské rodiny a učitelem se původně chtěl stát i on sám. Po náhradní vojenské službě, kterou strávil jako sanitář v nemocnici v Giessenu, však Schweiger zamířil na vysokoškolská studia medicíny (snad právě proto se ve snímcích, na nichž se podílel autorsky jako scenárista, nebo režisér, tak často objevuje nemocniční prostředí) a posléze přesedlal na germanistiku. Přelétavý Til ale ani u jednoho z oborů nevydržel příliš dlouho, ještě během studií v Kolíně nad Rýnem se živil jako DJ a několik tamních herců jej přivábilo k divadlu. Hraní Schweiger studoval v letech 1986 až 1989 na škole při Theater der Keller a později účinkoval na několika scénách v Kolíně nad Rýnem a v Bonnu.

Devadesátá léta, která nakonec měla Tila Schweigera vynést do pozice největší star německého filmu, mladý herec započal první úlohou před kamerami. V populární soap opeře Lindenstraße ztělesňoval po dva roky (1990-1992) dobrodružně naladěného mladíka Jo Zenkera, který se upíše armádnímu letectvu. V televizních seriálech se později výrazně prosadil ještě jednou; v detektivní sérii Die Kommissarin (1994-1996) s úspěchem ztělesnil jednu z hlavních úloh policisty Nicka Siegela. Také na plátna kin se Schweiger prosadil snadno a rychle. Po hlavní roli frajírka Bertieho v komedii z prostředí zlaté mládeže Manta, Manta (1991) zazářil v sociálně laděné komedii Ebbies Bluff (1993), za úlohu boxera Rudyho, který touží po hudební dráze, získal Cenu Maxe Ophülse pro herecký objev roku. Na výslunní si to Schweiger zamířil díky další komedii, tentokrát milostné a velmi netradiční. Snímek 4% muž v akci (1994) vyprávěl o mužném číšníkovi Axelovi, který se z nouze ubytuje u homosexuála Norberta. Film se stal jedním z nejúspěšnějších titulů německé kinematografie a ze Schweigera učinil u našich západních sousedů obletovanou hvězdu s pověstí sexsymbolu.

Na šťastné vlně, která jej vynesla směrem vzhůru, se Til Schweiger vezl ještě několik let, během nichž se pravidelně objevoval v nejúspěšnějších německých titulech (veselohry Männerpension, 1996, a Das Superweib, 1996, nebo anarchistická komedie Zúčtování s minulostí, 2001). Vrcholem Schweigerova komediálního období je rozhodně tragikomedie s kriminální zápletkou Klepání na nebeskou bránu (1997), na níž se podílel také jako scenárista. Příběh dvojice umírajících mužů (Schweiger a Jan Josef Liefers), kteří se vydávají za splněním svého snu, a to vidět poprvé v životě moře, nabídl vyvážený mix patosu i humoru (reprezentovaným přitroublými gangstery, pronásledujícími ústřední duo) a zaslouženě patří k tomu nej ze Schweigerovy filmografie.

Už Klepání na nebeskou bránu naznačovalo, že se Schweiger začíná z komedií přeorientovávat na krimisnímky a dramata, v nichž by uplatnil svou image sympatického drsňáka. Prvním z takovýchto titulů byla gangsterka Bunte Hunde (1995). A následující akční thriller Adrenalin (1996) pomohl Schweigera zviditelnit v očích hollywoodských tvůrců. První úspěchy mimo Německo však zaznamenal zcela nečekaně na Východě. Polský režisér Maciej Dejczer v něm totiž nalezl ideálního představitele titulního hrdiny dramatu Bastard (1997). Příběh obhroublého trestance, který se coby správce zamiluje v nuzné rumunské nemocnici do cikánské dívky se srdeční vadou, sice zaváněl schematismem, Schweigerovi však zajistil jako prvnímu cizinci polskou výroční cenu.

Pokusy Tila Schweigera proniknout také do americké kinematografie se datují od roku 1998. Právě tehdy se objevil v akčním thrilleru Střelci na útěku. Už rolička nájemného zabijáka Rykera představuje Schweigera v podobě, v jaké jej vídají diváci za oceánem nejčastěji. Jestliže je pro Evropany sympaťákem, ve Spojených státech zůstává prototypem nafoukance, který doplácí na svou aroganci. Takový byl i pošahaný kriminálník Ruben bavící se ruskou ruletou (krimi Judas Kiss,1998), automobilový závodník Beau Brandenburg (sportovní drama Formule!, 2001) nebo nelítostný saský válečník Cynric v historické podívané Král Artuš (2004). Klasického hollywoodského padoucha ztělesnil v dobrodužné podívané Lara Croft Tomb Raider: Kolébka života (2003). A objevil se i ve slaboučké lechtivé komedii Deuce Bigalow: Evropský striptér (2005). Výraznější hereckou příležitost nabídl Schweigerovi jedině televizní snímek Souboj o vše (2002) o soupeření i přátelství dvou boxerských legend, Joea Louise a Maxe Schmelinga, v němž si zahrál druhého z jmenovaných, a námořní válečné drama V rukách nepřítele (2004), kde ztělesnil kapitána německé ponorky. Nepříliš úspěšné herecké účinkování v Hollywoodu však paradoxně jen pomohlo Schweigerovi k postavení velké evropské star. Doma v Německu například ztělesnil jednu z hlavních úloh ve velepopulární parodii na vesmírná sci-fi (T)Raumschiff Surprise - Periode 1 (2004), v mezinárodní westernové komedii Lucky Luke: Ostré mexické dobrodružství (2004) se představil jako populární comicsový pistolník. Příchylnost k evropským velkofilmům potvrdil i ve válečném Rudém Baronovi (2008).

Vlastní autorské ambice přiměly Tila Schweigera k režijnímu debutu v podobě krimikomedie Polární medvěd (1998). Snímek v duchu Tarantinových Pulp Fiction – historek z podsvětí (1994) nabídl několik kriminálnických epizodek. Schweiger si v nich rezervoval úlohu nájemného zabijáka, který zvrtal svůj poslední kšeft. A přestože snímek bylo možno nařknout z epigonství, ohromnému kvantu Schweigerových fandů to příliš nevadilo. V roce 2001 se společně s režisérem Klepání na nebeskou bránu Thomasem Jahnem autorsky pustil do akční komedie Auf Herz und Nieren (2001), ani účast hereckých hvězd minulosti Uda Kiera a Burta Reynoldse však filmu před propadem nezabránila. Nejnověji zkouší Schweiger-filmař štěstí s romantickou komedií Naboso (2004), vyprávějící o cestě k lásce mezi nepolepšitelným životním zkrachovancem Nickem (Schweiger) a panicky ustrašenou Leilou (Johanna Wokaleková), která zná jen prostředí psychiatrické léčebny. Také Naboso provázejí všechny znaky tolik typické pro Schweigerovy autorské počiny, od návštěv nemocničního prostředí až k tematické nepůvodnosti, sympatická atmosféra, která film opanovala, mu však pomáhá alespoň do lehkého nadprůměru.