Ještě předtím, než se George Lucas dostal ke Hvězdným válkám, vypadalo to, že má svět co dělat nejen se skvělým obchodníkem, ale taky s ojedinělým umělcem. Lucasův celovečerní debut patří k tomu nejlepšímu, co kdy v žánru sci-fi vzniklo. Nejde sice o film s vybroušeným příběhem, jeho obrazové a zvukové ztvárnění je však mimořádné a režisérská vize pozoruhodná.

Esteticky nadčasovou sci-fi byla už 2001: Vesmírná odyssea Stanleyho Kubricka z roku 1968, porci originality servíruje i československá Ikarie XB 1 Jindřicha Poláka z roku 1963. Jenže pak přišel tenhle kluk G. L. a postavil se k tomu tak, jak se slušelo: čelem. A s kýblem latexu a širokou štětkou v ruce. Slovem, které vystihuje THX 1138 nejvíc, je BÍLÁ. Studené, oslnivě bílé interiéry. Modrobílé oči průmyslových kamer. Prosté a sterilní prostředí bytů i chodeb. Řídící centra s desítkami obrazovek. Neviditelní navigátoři, operátoři, kazatelé a vládci. Jednotné uniformy. Oholené hlavy a účelné radioaktivní technologie. Lucas vsadil na to, že tvary se mění, ale kosti zůstávají, a vyšlo mu to: nedávno sice THX 1138 vyhladil pomocí moderních technologií pár vrásek, pořád jde ale především o ten hranatý a bílý minimalismus.

Odehrává se ve 25. století. Civilizace se přesunula do podzemí, kde vystavěla ohromné bělostné komplexy. Všichni mají práci, počítačem vybraného spolubydlícího a žádné nemoci. Dávkami sedativ je obyvatelstvo drženo pod totální kontrolou. Sex nebo láska jsou zakázány, stejně jako odmítání drog. LUH 3417 (Maggie McOmieová) a THX 1138 (tehdy vycházející hvězda Robert Duvall) jsou spolubydlící. LUH přestala brát svoje sedativa a teď tajně ničí i prášky THX. Jestli L je pro Lásku, LUH se do THX zamiluje. Jestli X je pro sex, chce THX s LUH spát, a ona otěhotní. Milenci mají strach, že se jejich „zločin“ provalí. Provalí se a LUH zmizí. Stojí za tím SEN 5241 (pulzující Donald Pleasence), který teď chce bydlet s THX. THX odmítá a naopak SEN práskne. Všichni se nakonec sejdou ve vězení, odkud se snaží utéci.

Lucas v THX 1138 rozvíjí ideu svého studentského filmu THX 1138 4EB o muži, který prchá ze systému. Příběh kombinuje osvědčená témata: postapokalyptická společnost, bezejmenný a všemocný stát, slogany vymývající mozky. City jsou sice zakázané, ale hlavní hrdinové se k nim už nějak dostanou. Lucas se naštěstí nikomu nesnaží vsugerovat, že je Georgem Orwellem. Zápletka tak připomíná spíš sekvence z řídících center: z mnoha obrazovek se na diváka řítí desítky dějů v různých rozlišeních. Je slyšet desítky pokynů. Oči i uši si nezávisle na sobě hledají nejsilnější podněty a s odstupem se jednotlivé fragmenty slévají v jakýs takýs jeden proud. Lucas v THX 1138 také ještě dokáže být ironický – vtipně působí zrušení pronásledování THX kvůli překročení rozpočtu na akci, nebo scény, ve kterých se THX zpovídá předtočenému duchovnímu.

Lucasovou hlavní doménou jsou ale kontrasty ve tvarech, materiálech a barvách: ve světlých chodbách se pohybují černí robotičtí policisté. Koridory jsou snímány s obrovským citem pro linku, pro konstrukci. Záběry z průmyslových kamer a jejich kombinací do různých vzorců a kompozic (téměř doslovné citace najdeme krom jiných v loňské nezávislé sci-fi Primer Shanea Carrutha) se Lucasovi daří vytvořit dojem nehorázné klaustrofobie. A pak to ohromující BÍLÉ vězení! Celu obvykle chápeme jako malou a temnou kobku, to je způsob, jak vyvolat pocit samoty a tísně. Lucas jej zcela převrací. Inscenuje celu jako interiér, oslnivě bílý jako fotografický ateliér. Je tu pár lehátek, okolo kterých se sdružuje pár vězňů, a jinak nic. Zprvu se to nezdá, ale místnost je tak rozlehlá, že je možné se tu ztratit. Pocit bezmoci, který se tu Lucasovi daří navodit, je vpravdě kosmický.