Tak zaprvé to byl hodně špatný nápad: natočit remake jedné z nejkultovnějších a nejhrůznějších klasik hororového žánru. Z těch zdánlivě nejpitomějších nápadů se sice občas zrodí perla, ale tentokrát se tak rozhodně nestalo. Zadruhé by to nesmělo být celé jenom o penězích. Zatřetí si to vzal producentsky pod palec "pan spektákl" Michael Bay (Mizerové I+II, Pearl Harbor, Armageddon) – mluvil tu někdo o penězích? Za čtvrté: režii Bay svěřil jistému Marcusi Nispelovi, který do té doby sekal jen videoklipy a reklamy (opět: ne že by to nutně musela být špatná kvalifikace, ale jestli pan Nispel umí točit i filmy, tady se s tím určitě nepochlubil). A za páté - pakliže při sledování původního Texaského masakru motorovou pilou (1974) člověku slézaly hrůzou nehty na nohou, nová verze umí to samé, ale tím, jak je jednoduše blbá.

Intro filmu: hrátky na autenticitu. Pokud vám to ještě nedošlo, tak nic z toho, co Texaský masakr motorovou pilou (ať už kterýkoliv díl nebo remake) ukazuje, se nestalo. Všechny ty údajné policejní záběry s černobílým zrněním, vystavený důkazní materiál, novinové titulky – v Blair Witch to fungovalo, takže to teď uvidíme v každém hororu? Jestli se Masakry na něčem zakládají, tak na osudech wisconsinského zabijáka Eda Geina, který inspiroval i Psycho, Mlčení jehňátek a další filmy, ale jinak je celá ta prezentace "příběhu podle skutečných událostí" prostě směšná.

Úvod: další body dolů. Parta rozjuchaných teenagerů v srpnu 1973 projíždí Texasem (dokáže si někdo někdy ve scénách z Jihu to Sweet Home Alabama odpustit?!). Po cestě potkají poněkud rozrušenou buchtu, naloží ji, "jak se jmenuješ?", "všichni jsou mrtví", "cože?", "všichni umřete", bác, vystřelený mozek, ječící teenageři. Co dál?

Dál už nic. Krásní, dobře oblečení, pohodoví mladí lidé ječí dál, pobíhají mezi zchátralým barákem a neméně zchátralým JZD a jeden po druhém se nastavují hákům, motorovým pilám a vůbec čemukoliv, co by jim udělalo bebínka. Samozřejmě si budete chtít hned na začátku tipnout, kdo vydrží nejdéle – a pokud vám je víc než osm (což je tak zhruba nejvyšší věk, v němž vás nový Texas Chainsaw Massacre může ještě bavit), nespletete se. Ano, je to princeznička Erin neboli Jessica Biel (Pravidla vášně) s dokonalou postavou narvanou v tílku a džínách s nízkým pasem, které se v roce 1973 opravdu ještě nenosily (když už jsme u té autenticity). Pohled na její poskakující prsa je asi to jediné, co pánům tu hodinu a půl zoufalé nudy a nucenosti pomůže přečkat; dámy by potom mohly upnout své mateřské city na Davida Dorfmana, toho klučiny z americké verze Kruhu, kterému tu tvůrci vrazili do ruky lucerničku a nechali ho dojemně koulet kukadlama. Klučina si sem tam pohraje s morbidně vypadajícími artefakty (Blair Witch...) a jinak patří ke svérázné rodince, jejíž každý člen má na čele napsáno "hraju v americkém hororu a vypadám cool". Motorová pila se vypíná právě včas, oběť napadne začít se bránit deset minut před koncem, sem tam probleskne pokus o černý humor...

Jestli vás tohle baví, zaskočte na mnohem lepší Pach krve – nebo na kteroukoliv z teenagerovských vyvraždovaček, jichž se urodí tak půl tuctu do roka. Tenhle večerníček se ale jmenuje Texas Chainsaw Massacre a snaží se napakovat na filmu, který ovlivnil celý hororový žánr, odrazil depresivní atmosféru doby svého vzniku, vstoupil do kolektivního povědomí... Který se prostě stal něčím víc než jenom filmem a i coby film sám o sobě zafungoval jako zjevení. Nová verze může využívat stejnou hudbu, stejného kameramana, stejného vypravěče a bohužel i stejný titul, ale je to jako když si nějaká kapela napíše na plakáty obrovskými písmeny "Rage Against The Machine" a pak pod to přicmrndne "revival".