Filmaři začali lézt pod hladinu, sotva technici vyřešili vodotěsnost kamery. Od počátečních osvětových průzkumů tvůrci přešli k oslavě úžasného podmořského světa, k symfoniím světla, barev a tvarů, k fascinaci pohybem bezpočtu tvorů a tvorečků, jejich osud je spojen s mořem. Televize nás sice zásobují početnými dokumentárními seriály, avšak vizuální vytříbenost a jisté zobecňění rozpoznáme hlavně v dílech určených pro plátna kin – přiopomeňme Svět ticha (Cousteau, Malle), Atlantis (Besson) a zejména Reggiovu Animu mundi. Pominout nelze ani produkty IMAXU, ohromivé hlavně trojrozměrnou iluzí (Tajemné hlubiny, Do hlubin, Žraloci 3D, Delfíni).
Nyní přichází do kin anglický dokument z produkce BBC (s formální německou účastí) Tajemství oceánů. Před třemi lety jej natočil Alastair Fothergill s podporou vystudované hydrologa a zkušeného potápěče Andyho Byatta. Česká televize uvedla několik Fothergillových přírodopisných seriálů: Modrou planetu, Zázraky života, Život v mraznici...
Tajemství oceánů – což stěží postihne smysl originálního názvu Deep Blue – nás zavádí nejen do vodních hlubin, ale spíše se soustředí na živočichy spjaté s mořským živlem. Neočekávejme ovšem nějaké výklady: Komentátor Michael Gambon s chrčivě přidušeným hlasem se především opájí nádherou přírodních scenerií, svérázem zachycených zvířat, modří mořských hlubin. Tajemství oceánu kombinuje divácky atraktivní záběry různého druhu. Ve zpomalených záběrech se můžeme kochat vytvářením doslovného tunelu v obřích vlnách těsně předtím, než se rozpadnou v pěnivém přílivu. Můžeme obdivovat sílu moře tříštícícího se o skaliska, nádherné jsou pohledy na sluncem osvětlenou hladinu, ať již ji zaplňuje tříšť ledovců nebo se naopak podobá nehybnému zrcadlu. Zpřístupňuje těkavou hru barev v mělkých mořích, kde se daří korálovým koloniím, i ocelovou modř v sotva představitelných hlubinách.
Tvůrci filmu experimentují i s plynutím času: vedle zpomalených záběrů se dočkáme i časosběrného snímání, které ve zrychleném rytmu dokládá jinak sotva postřehnutelné změny odehrávající se v delším časovém úseku. Tvůrci obcestovali doslova celý svět - od mrazivých končin kolem severního či jižního pólu až k tropickým mořím.
Důraz je přirozeně položen na zvířenu: Fothergill s Byattem přitom vyčkávají, než nechají kameru ponořit. Spatříme majestátní albatrosy kroužící nad mořem, šiky krabů běhajících po pobřeží, nechybějí ani tučňáci svorně vzdorující mrazivému vichru. A snadno můžeme podlehnout omylu: ačkoli se záběry neúspěšně lovícího ledního medvěda prolínají s tučňáky, tato zvířata se nikdy nemohou setkat, protože žijí na opačných koncích světa.
Mořská zvířena navozuje v první řadě malebnost, ať již se jedná o pohyb nebo vzhled. Dynamická plavba delfínů, se zjevným potěšením a téměř akrobaticky vyskakujících nad hladinu, se dokonce vrací jako obrazová dominance, i když žádné zřetelné významové hodnoty tyto záběry nenesou. Podobně lze uvažovat o hejnech rybek, zaujímající roztodivné prostorové tvary, které neustále mění obrysy v závislosti na tom, jak mezi ně pronikají predátoři – včetně ptáků. Oceníme plynulost záběrů pořízených pod vodou a jejich pokračování na souši. To se vztahuje zejména na ptáky, ať již se jako šipka do vody střemhlav noří nebo naopak z ní vylétávají.
Tajemství oceánu zahrnuje zvířata nejrůznějšího vzhledu i velikosti, od drobných krabů a rybek až v velrybám. Jejich aktivity se pohybují od shánění potravy ke zjevné hře, za niž snad můžeme považovat rozkošnické výskoky delfínů – a zpola hravé, zpola vražedné útočení kosatky na nebohého lvouna, jenž nestihl včas prchnout z její blízkosti, jen dokládá bezbřehou různost dění na mořské hladině i pod ní.
Tvůrci střídají rozdílnou podobu svých hrdinů i jejich pohybové aktivity, aby dospěli k bizarní mozaice, dokládající mnohotvárnost života spjatého s mořem. Stěží někde jinde bychom mohli spatřit něco tak fantaskního jako „chodící keř“, podivného mořského živočicha podobného ze všeho nejvíce rozvětvené rostlině.
Jednotlivé „dějové“ segmenty jsou sice ohraničeny i nevýraznými předěly v toku vyprávění, upozorňuje na ně především povážlivě ilustrativní hudební doprovod George Fentona, komponující jak triumfální melodie ve scénách imponujícího tažení delfínů či dalších zvířat, tak žertovné tóny třeba při pohledu na „pracovní“ hemžení krabů. A nechybějí ani zklidněle meditativní prodlevy, když kamera vytváří „oduševnělé“ průhledy na moře a jeho protagonisty. Ale obávám se, že vážený skladatel (podepsán pod tituly jako Gándhí, Volání svobody, Nebezpečné známosti, Král rybář) si výsostný dokument popletl s konvencemi hraného filmu...
