Když čtyři mladí potápěči narazí na legendární vrak, který dle pověstí ukrývá zlato v hodnotě mnoha miliónů dolarů, zdá se, že se jim konečně splnil velký sen. Nedaleko však odhalí další, tentokrát mnohem hrozivější „poklad“. Všichni čtyři si slíbí, že budou o nálezu mlčet, aby mohli vrak lodi vyzvednout dříve, než se o něm dozví konkurenční lovec pokladů, který by je o něj mohl připravit. V sázce je však až příliš mnoho a velmi brzy se ukáže, jak byl jejich slib pevný. Kromě možné zrady na ně navíc v hlubině čeká celá řada dalších nebezpečí. Z lovců se náhle stává kořist.
Příběh filmu Do hlubiny může být fikcí, ale mánie, související s hledáním pokladů, ukrytých ve vracích na dně moří, je zcela reálná. Bahamy, u jejichž břehů se od 15. do 18. století potopilo více než 500 španělských galeon, proto byly při hledání vhodného místa pro natáčení velmi logickou volbou.. Jen kousíček od břehu zeje obrovská, několik set metrů hluboká propast, která přitahuje spousty lososovitých ryb. A tam, kde jsou ryby, jsou i žraloci – převážně jde o mírumilovné karibské útesové žraloky, ale místy také o nevypočitatelné tygří žraloky. Oba tyto druhy tvoří ve scénáři Matta Johnsona důležitou součást příběhu.
„Zčásti jsme sem přišli právě kvůli těm žralokům,“ říká producent David A. Zelon. „Ne všichni diváci ale asi uvěří, že se herci opravdu pohybovali ve vodě se žraloky. Budou si myslet, že jde o digitální triky. Ve spoustě scén jsou žraloci s herci v bezprostřední blízkosti. Po celou dobu jsme u nich měli lidi, kteří zajišťovali maximální bezpečnost herců, protože žraloci stále kroužili okolo.“
Ve světových oceánech se v hloubce do dvaceti metrů skrývají poklady v hodnotě přes šest miliard dolarů. A stále čekají na svého šťastného nálezce.
