Věhlas comicsového hrdiny Supermana nedával spát celým generacím režisérů a producentů. A mnozí z nich skutečně nalezli tu odvahu, aby se legendární postavě vdechli filmový, potažmo televizní život.

Na svůj filmový debut nemusel Superman čekat nijak dlouho. Vždyť už v roce 1941, tedy pouhé tři roky od comicsové premiéry, si jej jako hrdinu svých grotesek zvolili animátoři Max a Dave Fleischerovi. Sedmnáct krátkých snímků zůstávalo po dlouhou dobu vůbec tou nejvýpravnější podívanou, v jaké byl Superman k vidění. Zejména v prvních devět dílů, v nichž hrdina svádí boje s roboty, obřími dinosaury anebo zachraňuje Zemi před nebezpečím z vesmíru, se stalo bezmála americkou klasikou. Snímek číslo jedna, The Mad Scientist, byl dokonce nominován na Oscara (aby ho bratrům Fleischerovým vyfoukl jejich tehdejší hlavní konkurent Walt Disney a jeho groteska Lend a Paw). Posledních osm filmů se naopak odklání od sci-fi témat a je zaměřena v duchu válečné propagandy – Superman vypomůže se špionáží ve prospěch spojenců nebo vnese chaos do řad nepřítele. Zajímavostí rovněž zůstává propojení filmových grotesek se souběžně vznikající rozhlasovou sérií (1940-1951) – ústředních hrdinů se v obou případech ujali titíž herci, Joan Alexanderová namlouvala Lois Laneovou, Superman byl tehdy spojen výhradně s hlasem Buda Collyera.

Prvním mužem, jenž populárnímu superhrdinovi propůjčil svou tvář, byl ale až v roce 1948 herec Kirk Alyn. Stalo se tak u příležitosti patnáctidílného filmového seriálu Superman, který odvyprávěl příběh zrodu Kryptoňana Kal-Ela, jeho přílet na Zemi i začátky v kostýmu bojovníka proti nepravostem. Vrcholem celé série se pak stal Supermanův střet se Spider Lady, ohrožující na životě Lois Laneovou. Už v roce 1950 se objevuje volné pokračování Atom Man vs. Superman (opět v podobě patnáctidílného filmového seriálu). Tentokrát se Alyn coby titulní hrdina utkává jadernou hrozbou ztělesněnou arcilotrem Lexem Luthorem.

Počátek let padesátých byl pro spojení Supermana s filmem a televizí snad vůbec tím nejplodnějším obdobím. Obzvláště, když se na scéně objevil bývalý boxer George Reeves, který dal na Alynova Supermana rychle zapomenout a stal se pro jednu celou generaci ideálním zosobněním populárního hrdiny. Poprvé se Reeves ve své nejslavnější roli představil v celovečerním filmu Superman and the Mole Men (1951), na který vzápětí navázalo 104 epizod televizního seriálu The Adventures of Superman (1952-1958). Stejně jako předchozí filmová dobrodružství dnes i tento i seriál vyznívá nechtěně komicky a podepisuje se na Supermanově pověsti naivního a starosvětského hrdiny, pro své někdejší diváky však byl přímo zjevením, na které dodnes s láskou vzpomínají. O tehdejší popularitě seriálu svědčí, že se Reeves jako Superman objevil i v jednom naučném filmu a v epizodě klasického sitcomu I Love Lucy (1956). Příběh legendy navíc korunovala Reevesova sebevražda v roce 1959, kterou kromě hercových osobních problémů zavinilo i stigma jeho zdaleka nejslavnější role. Reevesův život a smrt, jež vzbudila řadu spekulací, se nedávno stala námětem dramatu Hollywoodland (2006) s Benem Affleckem, Adrienem Brodym a Diane Laneovou.

Přestože se producenti na veleúspěšnou sérii snažili ještě na přelomu padesátých a šedesátých let navázat, pokusy jako The Adventures of Superpup (1958, kopie spupermanovského vesmíru, v níž místo lidí žijí psi) a The Adventures of Superboy (1961, příběhy dospívajícího Clarka Kenta) neměly naději na úspěch. Na dlouhou dobu se tak Supermanovým hájemstvím staly animované příběhy (The New Adventures of Superman, 1966; The Batman-Superman Hour, 1968-69; Super Friends, 1973-1985). Výše zmíněné i na ně navazující seriály patří k jistotě amerických televizních obrazovek – není týdne, v němž by alespoň jedna či dvě kreslené show se Supermanem neběžely.

Dlouhé čekání na velkofilm se Supermanem prolomil až úspěch Hvězdných válek (1977) a ochota investovat do filmového průmyslu hříšné peníze. Producent Ilya Salkind si na roky 1978 a 1980 naplánoval hned dva spektákly režírované Richardem Donnerem, které by se v patřičně velkolepé podobě věnovaly Supermanově zrodu i jeho střetům s Lexem Luthorem (Gene Hackman) či kryptonským zrádcem generálem Zodem (Terence Stamp). Hvězdné obsazení navíc doplnil Marlon Brando v roli (nebo spíš roličce) Supermanova otce Jor-Ela. A hrdinu samého ztělesnil do té doby neznámý Christopher Reeve, jehož k roli předurčil nejen chlapecký úsměv a 193 cm výšky, ale také jmenná podoba se svým nejslavnějším předchůdcem George Reevesem. Lehce sebeironický tón dodal snímkům nadhled nad typickým supermanovským patosem, gigantický rozpočet pak umožnil triky do té doby nevídané. A zejména první z obou snímků je dnes považován za takřka nedostižnou klasiku. Dobré jméno celé série však bylo brzy pošpiněno – třetí díl z roku 1983 a zejména Superman IV: The Quest for Peace (1987) nebezpečně sklouzávaly až k parodii. Čtyřka pak svou pověstí kolosálního propadáku oddálila Supermanův návrat do kinosálů bezmála na dvacet let.

Jestliže se kinům Superman dlouho vyhýbal, na televizních obrazovkách se mu vedlo o to lépe. Vše nastartoval už v roce 1988 Superboy, jenž se po čtyři následující sezony snažil přiblížit první léta Clarka Kenta v kostýmu hrdiny. A i přes střídání protagonisty (John Haymes Newtona nahradil po první sezoně Gerard Christopher) se to sérii celkem dařilo. Ujít by si ji neměli nechat zejména milovníci comicsů a Supermana obzvlášť, pro které si tvůrci přichystali mnoho perliček. To jiný seriál, Superman (1993-1997, v originálu Lois & Clark: The New Adventures of Superman), sázel hlavně na humor a soustředil se na romantický vztah obou titulních hrdinů. Snad poprvé v celé supermanovské historii dokázala Lois Laneová (okouzlující Teri Hatcherová) upozadit Supermana/Clarka Kenta (matný Dean Cain). Zatím poslední ze seriálových pokusů, Smallville (od 2001), se vrací do časů, kdy náctiletý Clark Kent (Tom Welling) odhaloval svůj mimozemský původ a kdy ještě netušil, že se jednoho dne stane Supermanem. A také do časů, kdy Clark nevěděl, že se z jeho nejlepšího kamaráda Lexe Luthora vyklube Supermanův úhlavní protivník. Moderní triky, romantika i očekávání zrady jednoho velkého přátelství, to vše u teenagerů celého světa vyvolalo zájem o starého dobrého Supermana a výrazně mu pomohlo, aby se jednoho dne vrátil také na plátna.

Projekt velkofilmu se Supermanem zůstával po mnoho let zakletý, ač se o jeho naplnění pokoušeli třeba Robert Rodriguez nebo Michael Bay. Nejdále pokročil v roce 1997 Tim Burton, který do titulní úlohy obsadil Nicolas Cage. Necelý měsíc před začátkem natáčení však byly přípravy zastaveny. Káru 260milionového filmového eposu do cíle v podobě světových kinosálů nakonec dotáhl až režisér Bryan Singer, který svými snímky X-Men (2000) a X-Men 2 (2003) obnovil zájem o filmy na motivy comicsové předlohy. A jeho Superman se vrací (2006), který kombinuje to nejlepší z Donnerových snímků s moderními spektákly, prokazuje, že Singer s X-Meny neuspěl jen zásluhou náhody.