Superman se vrací (Superman Returns) Bryana Singera vzdáleně připomíná retro automobil pečlivě a laskavě vytuningovaný k netušenému výkonu. Tenhle film patří k tomu nejlepšímu, co komiksové adaptace zatím kdy nabídly.

Superman (Brandon Routh s reeveovsky řezanou tváří) je pryč a svět se bez něj dokáže obejít. Jeho bývalá láska + spolupracovnice v Daily Planet Lois Lane (možná příliš mladá Kate Bosworthová) získala za takový článek dokonce Pulitzerovu cenu. Po pěti letech od svého záhadného odchodu se však Muž z oceli vrací. A je to tichý, pokorný a teskný návrat. Jako své pozemské alter-ego Clark Kent Supe zjišťuje, že Lois má přítele Richarda (James Marsden) a synka Jasona (Tristan Lake Leabu) a teď navíc ten článek – nevypadá to, že by měla na Supermana super vzpomínky.

Mezitím Lex Luthor (holohlavě zlý Kevin Spacey) kuje plán, jak se sám stát jakýmsi nadčlověkem, bohem, Supermanem. V odhlehlých končinách našel Supermanovo kryptonské dědictví a několik křišťálově čistých krystalů odvezl do Metropolis. Tady s nimi experimentuje, což vyústí v geniální katastrofickou sekvenci, která je nejenže první akční scénou filmu, ale vůbec předznamenává další děj. Město vzápětí sužují nevysvětlitelné výpadky proudu, které se ukážou být fatální tam, kam bez problémů může jenom Superman – vysoko v oblacích. Chystá se tu unikátní vzdušný start raketoplánu. Nosičem je dopravní letoun, na jehož palubě sedí vybraní novináři a mezi nimi i Lois. Díky poruchám přístrojů se ovšem obě posádky řítí do záhuby a tak nezbývá… než aby se objevil Ten s trenkami navrchu.

Lois po prvním setkání se Supermanem ukázkově omdlí a když po ní šéfredaktor Perry White (Frank Langella) žádá exkluzivní rozhovor s fenomenálním zachráncem, nezbývá jí, než se postavit k minulosti čelem. Singera a jeho scénáristy Michaela Doughertyho a Dana Harrise na nejslavnějším z komiksových hrdinů zajímá jeho duše, jejíž cesta je mnohem nečekanější a koneckonců zajímavější, než jestli Supe dokáže zastavit i tuhle katastrofu (a je jedno jakou, protože víme, že ano, protože kdyby jí nezastavil, tak prostě nebude Supermanem). Superman se vrací je tak překvapivě neakční komiksová adaptace. Singer nechává v hrdinovi klíčit sémě nevyhnutelné vyděděnosti, které zasel jeho otec Jor-El (Marlon Brando, digitálně sem vložený z Donnerova filmu). Sledujeme Supermana stoupat ve strhujícím obětí s Lois nad město, ale stoupat nad Zemi už může jenom sám. Ozvěnu k osudově nenaplnitelné lásce tvoří téma vztahu otce a syna, které na Supermana doléhá nejen z Jor-Elových promluv, ale zejména z přítomnosti malého Jasona. Přes hollywoodskou produkci se Singerovi podařilo chytře vedeným vyprávěním udržet obě linky stranou nevkusného patosu. Samotného Supermana pak dokázal Singer ušetřit sebeshazovačných uvtípnutí.

Režisér na mnoha místech vzdává holk původnímu Supermanovi – ať už jde o použití hudebního motivu Johna Williamse, nebo figuru Marlona Branda. Tesknou náladu hlavního hrdiny dotváří i futuretro kulisy a kostýmy, které bez obtíží kombinují staromódní desény s moderní technikou.

Brandon Routh je v titulní roli velmi přesvědčivý a strhává pozornost z trošičku jednotvárné Lois Kate Bosworthové. Kevin Spacey rámuje svého zloducha záchvaty dobrodineckého šílenství i ocelové krutosti a skvěle se odráží od své opejskované družky Kitty (Parker Poseyová).

Akční scény jsou črtány zkušenou rukou, s využitím bezchybných efektů. Podobně jako u Spider-Mana 2 se mi ale zdá, že závěrečná akce není tak spektakulární jako některá z předchozích. I v souvislosti s aktuálním titulem Rychle a zběsile: Tokijská jízda mě napadá, že nejoslnivější akční sekvence se začínají odehrávat na začátku filmu, nikoli ve finále.