Ústředními postavami snímku dánského režiséra Aageho Rais-Nordentofta jsou tři spolužáci ze střední školy – Jakob, Mikkel a Bo. Ve volném čase se mladíci snaží různými způsoby zahnat všudypřítomnou nudu panující v jejich rodném městečku. Hrají fotbal za místní juniorský klub a věnují se hledání svého ideálního protějšku. Jakob je platonicky zamilovaný do fyzicky přitažlivé spolužačky Helene, která však záhy odjíždí s rodinou do daleké Afriky, Mikkel zase touží po nenápadné Mathilde, která si přivydělává v místní videopůjčovně. Bo právě prožívá poněkud uvolněný vztah s dívkou s nekonvenčními názory a nevázaným chováním. Své milostné vztahy si však nijak zvlášť nepřipouštějí a navzájem se trumfují spíše frajerskými a zlomyslnými kousky ve vztahu k náhodně osloveným dívkám. Aby si ukrátili čas, najdou si riskantní zábavu – v blízké chatové oblasti si vždy vyhlídnou opuštěný víkendový domek, do něhož se vloupají, aby v něm mohli strávit pohodový večírek u piva a oblíbených filmů na videu. Zapomenutá videokazeta v jedné z chat však uvede do pohybu kolotoč událostí, který do sebe postupně vtáhne všechny mladistvé aktéry včetně jejich rodičů.
Skupinka přátel je přitom velmi různorodá. Asi nejvíc se odlišuje frajerský Bo. V očích Jakobova otce, zámečníka a sveřepého trenéra fotbalového týmu, představuje velký hráčský talent, na nějž čeká kariéra v národní reprezentaci. Po nevydařeném zápase, v němž měl Bo předvést životní výkon před hledači fotbalových talentů, se však mladík uzavře do vlastního světa a začne trávit většinu času v podivně nesourodé komunitě seskupené kolem volnomyšlenkářského „guru“, který se nechá oslovovat Jagger. Do doupěte, v němž bez přestávky probíhá jeden nekonečný mejdan, se neodváží vstoupit ani Jakobův otec, aby Boa upozornil na klíčový zápas, který má následujícího dne odehrát. Bo se tak vlastně dobrovolně ocitá v izolaci, kterou nakonec stvrdí svým jednáním i jeho kamarádi, když od něj dají v klíčovém okamžiku příběhu ruce pryč.
Motiv iniciace a hledání sebe sama však sledujeme především prostřednictvím smutného hrdiny příběhu Jakoba. Jeho tápání začíná okouzlením nehmatatelným přeludem v podobě spolužačky Helene. Ta se však s výjimkou několika ilustrativních záběrů na plátně v podstatě neobjeví a i v těchto okamžicích připomíná spíše křiklavý obrázek sexbomby z obálky magazínu pro pány než dívku, s níž lze navázat normální vztah. Pro Jakoba nastává krize až v okamžiku, kdy se doopravdy zamiluje do uzavřené Mathilde. Zpočátku nesmělý, trochu klackovitý výrostek se postupně proměňuje v citlivého muže vnímavého vůči očekáváním žen, ale i vlastní rodiny, zejména ve vztahu k otci a mladšímu bratrovi.
Vizuální stránka snímku se vyznačuje měkkými a chladnými barvami dánského podzimu, snovou atmosféru často podtrhuje chmurný mlžný opar, který se v exteriérových záběrech převaluje nad krajinou. Velké detaily tváří postav pak jako by napomáhaly snadněji nahlédnout „pod povrch“ jednotlivých hrdinů a dokreslit pocitové rozpoložení neklidné mladické duše. V tomto ohledu tvůrci vytvořili více než uspokojivý pohled bez nánosů zbytečného moralizování. Práce kamery nám místy může připomenout inspiraci filmařským hnutím, které vzešlo právě z Dánska: dominuje „dogmaticky“ roztěkaná kamera, která svou roztříštěnou pozornost často směřuje mimo děj akce, stejně jako neobvyklé perspektivy, například „žabí“ pohledy na nohy hráče útočícího na branku. Zpomalené záběry jsou většinou funkčně a komicky propojeny s doznívajícími pubertálními představami mladíků a působí uceleně, nikdy však nesklouznou k podbízivému patosu.
Film Šup sem, šup tam by mohl svým nepříliš šťastně zvoleným českým distribučním názvem odkazovat k oblíbeným teenagerským komediálním sériím o sexuálních omylech a přešlapech nezletilých. Opak je však překvapivě pravdou – divák se zde dočká nesmělých doteků a objetí, milostných neúspěchů zahalených do tragikomické atmosféry a citlivého ztvárnění bolesti, již dokáže způsobit nevhodně zvolené slovo nebo čin. Snímek Šup sem, šup tam tak zůstává příběhem „o něčem jiném“, než by se na první pohled mohlo zdát.
