Film Step Up začíná poutavou taneční sekvencí, ve které se na melodii připomínající směs reggae a balkánské dechovky střídají záběry na baletky, nacvičující v tělocvičně své klasické krůčky, a záběry drsných hiphopových tanečníků z neformální party. Oba protikladné světy postupně jakoby splynou, prolnou se a navzájem se obohatí v jedné a téže choreografii, což metaforicky vyjadřuje téma celého následujícího filmu. Bohužel, úvodní choreografie je také tím nejzajímavějším, co celý Step Up divákům nabídne. To, co přijde po úvodních titulcích, je totiž jen stopadesátý odvar z filmů, v nichž talentovaný outsider prostřednictvím tance získá sebevědomí a objeví sám sebe: od Horečky sobotní noci přes Flashdance až po Nežádej svůj poslední tanec.
Tím hrdinou je v našem případě mladistvý delikvent Tyler, který většinu volného času tráví ve společnosti svých přátel na hiphopových mejdanech a plácáním do míče na basketbalovém hřišti. Občas také z legrace vykradou nějaké auto – anebo rozmlátí kulisy a divadelní rekvizity v místní taneční konzervatoři, protože mají mindrák z domněle privilegovaného života tamějších „bohatých děcek“. A právě při tom se Tyler nechá chytit. Aby svůj přestupek odčinil, musí podle příkazu soudu odpracovat stovky hodin veřejně prospěšných prací jako uklízeč právě v té konzervatoři, kterou zdemoloval.
Není těžké uhodnout, co bude následovat. Nora, nejkrásnější a nejslibnější baletka z celé školy, právě nacvičuje své závěrečné vystoupení, které má rozhodnout o jejím budoucím uplatnění. Její taneční partner se nešťastně zraní a žádný z jejích spolužáků nemá čas, aby za něj zaskočil (čas mají pouze směšná tintítka, která nejsou schopna zvládnout náročné „zvedačky“). A právě v tu chvíli je po ruce Tyler, aby Noře nabídl své svalnaté paže. Chápavá ředitelka okamžitě svolí, aby koště a hadr vyměnil za trikot a piškoty – a hurá na parket.
Scenáristky Duane Adlerová (Nežádej svůj poslední tanec) a Melissa Rosenbergová (seriál Doktorka Quinnová) nás nutí akceptovat snůšku obvyklých žánrových klišé: to, na čem skuteční tanečníci musejí dřít celá léta, zvládne Tyler během několika povrchních lekcí. Nořin taneční partner se bez varování jako na potvoru uzdraví zrovna ve chvíli, kdy to mezi těmi dvěma nejvíc jiskří. A vedení konzervatoře je natolik vstřícné a chápavé, že po jediném úspěšném vystoupení Tylerovi umožní bez přijímaček přestoupit do svých výběrových lavic. Debutující režisérka Anne Fletcherová okoukaný příběh ničím neozvláštnila; navzdory tomu, že má bohaté zkušenosti jako choreografka (Catwoman, Kašlu na lásku), Step Up nijak neoplývá ani poutavými tanečními scénami (nejzajímavější a nejvelkolepější je ta již zmíněná v úvodu).
Hlavní představitel Channing Tatum (v září ho uvidíme také v teenagerské komedii Super náhradník) sice neohromuje ani hereckým talentem, ani bůhvíjakými tanečními schopnostmi, ženské části publika však může nabídnout alespoň kombinaci tváře Jamese Deana a muskulatury Bruce Willise. Jeho herecká partnerka Jenna Dewan v roli Nory je ale po všech stránkách tuctová… Ze známějších hereckých tváří se ve filmu objeví jen Rachel Griffithsová (Hilary a Jackie, seriál Odpočívej v pokoji) jako mírně staropanenská ředitelka školy, která za maskou přísnosti a vysokých nároků maskuje své pochopení pro výstřelky mládí a slabost pro ty, kdo projeví opravdový talent.
Step Up má všechny tradiční nedostatky tanečních filmů: je mělký, šablonovitý a zoufale předvídatelný. Na rozdíl od klasických dílek tohoto žánru, jako je Flashdance či Hříšný tanec, mu ale chybí půvab nádherného kýče, který se přinejmenším v pubertě může stát velkým diváckým zážitkem. A rozhodně vás neroztančí.
