Každá sága má svůj začátek, ale i svůj konec – i ta, která se odehrává před dávnými časy, v předaleké galaxii. Osmadvacet let po uvedení první (v chronologii příběhu ale čtvrté) epizody Hvězdných válek (1977) George Lucas uzavírá filmem Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů svoji dvougenerační ságu rodu Skywalkerů: z řady mýtů i pop-kulturních odkazů vydestilovaný bájeslovný příběh padlého otce, jehož vykoupí jeho vlastní děti. Lucas v Epizodě III detailně – a dá se říci, že i uspokojivě – vysvětluje důvody i motivace, které vedly ke všem z původní trilogie důvěrně známým událostem. Snímek nejen objasňuje, proč se demokratická Republika změnila v totalitní Impérium, nebo kým byl vyhlazen řád mystických rytířů Jedi se světelnými meči, předně však odpovídá na tu nejzásadnější otázku: z jakého důvodu se onen v prvních dvou epizodách sympatický (byť domýšlivý) mladík Anakin Skywalker stal největším padouchem v galaxii.
Završení cesty ambiciózního Anakina Skywalkera k Temné straně Síly probíhá na pozadí Klonových válek, jež prohloubily rozpory mezi manipulátorským kancléřem Palpatinem a Radou rytířů Jedi. Ve snaze zachránit svoji těhotnou ženu Padmé (Natalie Portmanová), jež má podle jeho předtuchy zemřít při porodu, podlehne dotčený Anakin Palpatinovým svodům a svůj světelný meč obrátí proti Jediům, včetně svého učitele Obi-Wan Kenobiho (Ewan McGregor)...
Třetí epizoda je podle Lucasova „závazku“ nejtemnější ze všech šesti kapitol a výrazně se tak liší jak od exoticky pohádkové Epizody I (1999), tak od kýčovitě romantické Epizody II (2002). Výtvarným pojetím je více strohá než obě předchozí části: místo velkolepé renesanční architektury a třpytících se vodopádů na zelené planetě Naboo se většina filmu odehrává ve vyprahle hornatých, či vulkanických lokacích. Vykreslováním postupného úpadku kdysi rozkvétající a barvami zářící Republiky si Lucas i vnějškově vytváří spojovací můstek k původní obrazově pochmurněji laděné trilogii, k níž se Epizoda III dějově vztahuje mnohem víc než k prvním dvěma částem.
Tyto odkazy nejsou determinovány jen předem danými dějovými souvislostmi (každý fanoušek ví, co se stane, neví však, proč se to stane), ale také řadou drobných detailů (ve snímku se poprvé objevuje „chodící koberec“ Chewbacca, na planetě Tatooine zapadají dvě slunce) i dějovými duplikacemi. Ty se ale neomezují jen na Epizodu IV, ale vztahují se i k páté a především k šesté kapitole, jak dokládá Palpatinovo vábení Anakina/Luka k Temné straně Síly, kterému ten první podlehne (a stane se Darth Vaderem), zatímco ten druhý mu odolá (a zachrání tak svého svedeného otce). Epizoda III vybízí po návratu z kina vložit do přehrávače DVD s původní trilogií, neboť na některé scény se nyní lze dívat z trochu odlišného úhlu.
Lucas Anakina poněkud rehabilituje, neboť jej líčí nejen jako oběť vlastního omylu, hněvu či ambicí, ale zejména jako milujícího manžela, který zaprodá duši kvůli záchraně nejdražší bytosti. Skutečným ztělesněním Zla je Nejvyšší kancléř Palpatine, sithský lord Darth Sidious a imperiální císař v jedné osobě, představující zástupce institucionalizované moci, se kterou si nikdy není radno zahrávat. Lucas údajně zamýšlel do kancléřových úst dokonce vložit úryvky z projevů George Bushe (je to Palpatine, kdo se často ohání slovem „mír“), jeho afektovaný a bouřlivým potleskem provázený „antijediovský“ projev v Senátu však připomíná spíše vystoupení Adolfa Hitlera (Lucas ve Hvězdných válkách vždy s oblibou citoval nacistické dokumenty, včetně Triumfu vůle).
Na druhou stranu vinou zmíněných dějových švů byly některé klíčové postavy odsunuty do pozadí: to se týká nejen Anakinovy lásky Padmé, jíž nezbývá nic jiného než jen tiše trpět, na konci filmu porodit dvojčata a zemřít, ale třeba i bojácného robůtka C-3PO, který si téměř ani nestihne povzdechnout své zděšené „Božínku!“. (Nemluvě o tom, že „nenáviděný“ Jar Jar Binks se ve filmu beze slova mihne jen ve dvou záběrech.). Naopak výrazně „bojovnější“ role byla oproti předešlým i „budoucím“ snímkům svěřena moudrému Yodovi a udatnému opravářskému droidovi R2-D2.
Akcí překypující Epizoda III je ve srovnání s předchozími dvěma kapitolami dějově přehlednější (byť jsou diváci znovu nemilosrdně „vrženi“ doprostřed dění), trikově důmyslnější (symbióza mezi herci a digitálně vygenerovanými postavami i detailním prostředím je zcela přirozená, jak dokládá například úvodní dvacetiminutová bitva ve vnější atmosféře Coruscantu) a herecky přesvědčivější (překvapuje především Hayden Christensen v úloze Anakina). Ačkoli i ona trpí pro ságu příznačnou roztříštěností (vyprávění se štěpí na několik paralelně se prolínajících dějových linek – viz kyborgské vzkříšení do „wehrmachtského“ krunýře zasazeného Anakaina prolínané se zrozením Luka a Leiy), z „prequelové“ trilogie je nejvydařenější částí. A ve své tragické osudovosti i nejbezútěšnější. Nová naděje přijde až s následující epizodou.
Přečtěte si i druhou recenzi.
