Natočit film pro potěšení sebe sama, své rodiny a svých přátel není dnes díky stále se zdokonalující technice nic obtížného. Problém může nastat tehdy, pocítí-li filmař diletant potřebu vystoupit se svým dílem na veřejnosti. Vystavuje se totiž kritice - laické i odborné - kterou příliš nezajímá, s jakými obtížemi se při natáčení potýkal a kolik do projektu investoval. Co se od něj očekává, je kvalitní film.
Správce statku je režijním debutem zkušeného kameramana Martina Duby (Kouř, Amerika, Zapomenuté světlo, Báječná léta pod psa, Císař a tambor aj.). Vedle režie se na něm podílel jako scenárista, herec, autor hudby, částečně i střihu a samozřejmě jako kameraman. Své dílko, které vznikalo v létě 2001 a 2002 v obci Solec u Českého ráje, označuje za rodinný film za rodinný rozpočet, čítající v tomto případě osm milionů korun. Podívejme se na něj z hlediska kategorií, na kterých se Duba podílel.
Scénář: Rodina Kubova žije na statku. Otec podniká v Praze, matka v místě bydliště vede hospodářkou usedlost. Nekonečné množství podob, jak strávit letní prázdniny, si v ní užívají jejich dva syni Petr a Jirka. Jízdu na koni je vyučuje blonďatá Lucka, občerstvení a zábavu (hlavně o večerech) obstarává bruneta Marie. Statek však tone v dluzích, stereotypu a nudě a nikdo neví, jak mu pomoci. Zčistajasna se v něm objeví mladík s podezřele tuctovým jménem František Novák, který se uchází o místo jeho správce, aniž by si dělal nárok na honorář. Za jídlo a nocleh se mu podaří postavit začarované místo na nohy. Z každého dne je schopen udělat malý zázrak. Patří k nim i nocování na kopečku v zahradě, o kterém se tvrdí, že každému, kdo jej uskuteční, změní život. Přitom se neví, zda k lepšímu a horšímu, proto tam raději nikdo nespí. František však Kubům i ostatním přinese štěstí, podaří se mu statek "oživit" a zabránit tak jeho prodeji, který byl už na spadnutí. Poté zmizí stejně nepozorovaně, jak přišel.
Duba pracuje s archetypem muže z neznáma a jeho blahodárného působení na prostředí, v němž se nachází, bohužel dosti nedramaticky. Františkovi schází protihráč (mohl jím být otec Kuba, případně zájemci o koupi statku), který by vyprávění gradoval. Veškerý pohyb dopředu poněkud mechanicky zajišťují „zázraky“ v podobě lanové dráhy přes řeku, motorového kola nebo stěny pro skateboarding, jež vznikne v prostorách starého hospodského sálu. Uvádějí v úžas nejen chlapce Kubovy, ale i dámské osazenstvo, jež pohádkově laděný příběh emocionálně „komplikují“. Zvláště dospělý divák se ptá, se kterou z žen si andělský František něco začne.
Herci: Rodinu Kubovu hraje skutečná rodina Martina Duby, on sám si zahrál „přezaměstnaného“ tatínka. Obsazení rolí neherci je kamenem úrazu celého projektu. Málokdo z nich působí přirozeně, zvláště když dialogy jsou napsány značně „papírovým“ způsobem. Výjimkou je Adam Stivín v titulní roli, která zde mohl zúročit svou hudební zkušenost z působení v populární skupině Chinaski. Svým uvolněným projevem budí sympatie; je však otázkou, jak by si vedl v případě, že by ve filmu hráli profesionálové.
Hudba: Příběh doprovázejí jednoduché melodie, upomínající na inscenace pro děti a mládež, jež v 80. letech minulého století vznikaly v televizi. Častým nástrojem je kytara. Zazní i dvě písně. Vedle závěrečné Všichni už jsou na Solci je to především píseň zpívaná Lucií Vendlovou, představitelkou trenérky Lucky, u jejíchž slov si divák není jist, jsou-li myšleny vážně. „Jsem jako skladnice bez skladu a tvárnice bez tvaru,“ slyšíme ve scénách, kdy před kamerou prochází samozvaný kovboj Šubi, do kterého je Lucka zamilovaná a který ve filmu pronese jedinou větu: „Pojďte.“
Kamera a střih: Po obrazové stránce se film nezmůže na nic jiného než na žánrové obrázky. Kameramanská exhibice v tak jednoduchém příběhu nemá své místo, nicméně větší filmařina by rozhodně nebyla na závadu. Ze Správce statku zůstává dojem mělkého televizního výrazu, který ničím neobohacují těkavé střihy při sportovních akcích, zpomalené záběry při jízdě na koních nebo Františkův opticky deformovaný obličej těsně před jeho zmizením v závěru. A vznikal-li film i jako vyznání ke geniu loci místa, jež Dubova rodina získala v restituci, očekávali bychom i větší citovou angažovanost, nikoliv poněkud neosobní tón.
Režie: Obstát v tolika profesích je náročné pro profesionála, natož pro začínajícího tvůrce. Duba není ani v jedné z nich důsledný. Velký záběr jej vede k polovičatosti, kterou bychom u amatéra tolerovali, nicméně mezi oficiálními distribučními tituly platí jiná měřítka. Přesto zde najdeme několik zajímavých nápadů, k nimž patří hra s divákem týkající se neshod manželů Kubových. Zpočátku předpokládáme, že jejich příčinou je nevěra, později zjišťujeme, že prodej usedlosti.
Správce statku se sotva zapíše do dějin české kinematografie a pokud ano, tak spíše díky okolnostem svého vzniku, než svými kvalitami. Tím připomene Archu pro Vojtu (2002) Moniky Elšíkové, v němž na rozdíl od Dubova filmu hráli špičkoví herci. Vedle poloamatérského tvaru oba snímky spojuje tvůrčí poctivost a snaha po pozitivnímu pohledu na svět. Proto je sotva jen tak smeteme ze stolu, ale kdybychom hledali v žánru rodinného filmu něco kvalitnějšího, obrátili bychom se nejspíš na Únos domů (2002) Ivana Pokorného. Domnívám se, že Dubův film uspěje spíše na televizní obrazovce, nejlépe v době vánočních svátků.
