Spojenec

I ve svém nejnovějším snímku Spojenec (Inside Man) se Spike Lee zabývá svými starými dobrými tématy rasových stereotypů. Zvolil však zatím nejpřístupnější formu – Spojenec je téměř čistá žánrovka s mile originálními zákrutami. Úspěchu filmu by mělo napomoci i skvělé obsazení. Škoda jen, že Lee místy před dlouhodobějším cílem upřednostňuje efekt okamžiku.

Do jedné banky v srdci Manhattanu vtrhnou maskovaní lupiči. Pochytají a zpacifikují všechny úředníky i klienty. Vydá to na několik desítek lidí. Po rutinním prohledání je únosci převlečou do pracovních kombinéz a šátků, které oblékají oni sami. Na ulici se mezitím srocuje policie pod vedením kapitána Dariuse (Willem Dafoe). Brzy ho ale vystřídá dvojice detektivů Keith Frazier (holohlavý Denzel Washington) a jeho pravá ruka Bill Mitchell (Chiwetel Ejiofor). Frazier je ambiciózní chlapík, kterému složitý případ naskýtá rozřešit tíživou životní situaci. Když totiž přepadení banky vyřeší, nemine jej profesní postup. A pak by se mohl oženit s vědomím, že rodinu uživí. Frazier naváže kontakt s hlavním únoscem Daltonem Russellem (Clive Owen) a vyslechne si podmínky, jaké si obvykle filmoví bankovní lupiči dávají: autobus a letadlo. Začíná strategická hra. Frazier zdržuje a drobné ústupky zločincům mění za propouštěné rukojmí. Brzy jsou ale jasné dvě věci: Russell je velmi inteligentní lupič a vysokou hru začne rozehrávat i majitel banky Arthur Case (Christopher Plummer). V bance je totiž něco, na čem mu velmi záleží. Něco, na čem mu záleží víc, než na penězích. Proto Case najme ostrou Madeline Whiteovou (Jodie Fosterová), aby se pokusila s únosci dohodnout.

Scénář debutujícího Russella Gewirtze je po většinu času chytrou skládačkou, která si spíš než celků všímá detailů. Diskutabilní je ovšem temná kapitola z Caseovy minulosti – lze jen stěží uvěřit, že by po sobě starý bankéř nezametl všechny rybí stopy. Celá historická zápletka je potom zachycena v komiksové zkratce, která je v protikladu s drobnokresbou v pasážích současného děje. Prvoplánovým efektem je moment Russellovy pomsty Frazierovi, nebo kopání díry v podlaze. Lehce nadbytečná je nakonec i sekvence, v níž si policisté představují následky útoku na banku. Lee sice obecenstvu poskytne akční scénu, ale nezbývá mu už čas na dostatečně propracované finále, které nakonec přichází jako zapomenutý a vychladlý sendvič. Skvělé jsou naproti tomu detaily, kterými režisér na pozadí uniformě maskovaných rukojmí + únosců (ti se navíc všichni oslovují pouze variacemi jména ‚Steve‘) jakoby mimochodem vykresluje New York jako město, kde jsou doma všechny kultury světa. Setkáváme se s mladým Sikhem, který si stěžuje, že si ho pletou s Arabem, s nartěnkovanou rachejtlí původem z Albánie a černý chlapec hraje gangsterskou hru „Kill Dat Nigga“… Nesporným kladem Spojence je také lehkost vyprávění, se kterou souvisí množství humoru vycházejícího z kouzla slovních dvojsmyslů.

Washingtonovou největší atrakcí je holá hlava a knírek. Neustále elegantní Frazier pro něj neznamená těžký oříšek. Clive Owen dal svému antihrdinovi Russellovi podobně fešácké charisma, jako Dwightovi v Sin City a dokazuje, že některé figury opravdu mohou diktovat tempo i zpod masky. Dafoeův Darius je lidský, skutečný policajt. Žraločí Whiteová Jodie Fosterové vnáší do Spojence nové vibrace, ale jako kdyby jí chyběla závěrečná scéna.

Vizuálně je Spojenec stylovou záležitostí. Studená a čirá světla kombinuje Matthew Libatique s množstvím subjektivních a z ruky braných záběrů. Umný střih Barryho Alexanderam Browna zaručuje, že Spojenec neztratí napětí ani v pomalejších pasážích, k čemuž dopomáhej i odsýpavý soundtrack Terencea Blancharda.