Režisér Pedro Almodóvar byl v minulosti známý jako odvážný průzkumník emocionálního světa žen. Už v jeho předposledním filmu Mluv s ní se však do popředí dostali dva mužští hrdinové a z nejnovějšího snímku Špatná výchova se ženy vytratily téměř úplně. To však neznamená, že by z Almodóvarova světa vymizely city a vášně – právě naopak. Zápletka Špatné výchovy se točí kolem bizarního milostného víceúhelníku, jehož zárodek vznikl v 60. letech v katolické internátní škole. Rodící se křehké pouto mezi dvěma spolužáky, melancholickým Ignaciem a odvážnějším Enriquem, přerval jejich učitel literatury, otec Manolo, který byl sám Ignaciem doslova posedlý.
O šestnáct let později je z Enriquea (Fele Martinez) úspěšný mladý režisér, který marně hledá námět pro svůj další film. Nečekaně jej navštíví vousatý mladý muž, v němž Enrique na první pohled nepozná svého někdejšího přítele Ignacia. Mladík, který si nyní říká Angel, přináší Enriqueovi povídku Návštěva. Její první část je prý inspirována jejich společnými zážitky z dětství, zatímco fiktivní druhá část domýšlí osudy hrdinů dál do dospělosti. Enrique je rozhodnutý příběh zfilmovat; Angel však přímo zoufale touží po hlavní roli…
Celý příběh vnímáme očima Enriquea, kterého snadno můžeme považovat za alter-ego samotného Almodóvara. V několika rovinách filmového vyprávění se sofistikovaně prolíná nejen přítomnost a minulost, ale také realita a fikce. Drama dětské lásky ve strohém prostředí chlapeckého internátu je nám odhalováno prostřednictvím Ingaciovy povídky, případně jejího filmového zpracování. U flashbacků tak vlastně nikdy netušíme, zda sledujeme vzpomínky obou aktérů nebo jen jejich umělecký otisk.
Nejtajuplnější část příběhu však má teprve přijít: co se vlastně s Ignaciem stalo poté, co školu opustil? Enrique tuší (a divák spolu s ním) že odpověď na všechny otázky mu přinese odhalení skutečné identity jeho někdejšího přítele. Almodóvar rozehrává šálivou hru záměn, podobnou Hitchcockovu Vertigu, v níž se pravda postupně odhaluje způsobem otevírání matrjošek: pokaždé, když si již myslíme, že máme v rukou konečnou verzi, ukáže se, že uvnitř se skrývá ještě další.
Odvážný příběh by ovšem stěží mohl být přesvědčivý bez mimořádného hereckého výkonu Gaela Garcíi Bernala (Mexická jízda, Zločin pátera Amara), který se tentokrát představuje v trojroli. O jeho kreaci nelze říci mnoho, aniž bychom přitom prozradili některá tajemství příběhu; Bernal však prostupuje celým filmem a jeho osobnost je pevným bodem, díky němuž rozmanité linky příběhu drží pohromadě.
Po stránce výtvarné je Špatná výchova návratem k Almodóvarovým filmům z osmdesátých let. Celý příběh se odehrává v kulisách sytých oranžových, purpurových a tyrkysových tónů. Svérázným výtvarným dílem je i postava transvestitní divy jménem Zahara, jež figuruje v Ignaciově povídce.
Název snímku vzbuzuje dojem, že půjde o kritiku poměrů v internátních školách, nebo snad dokonce reakci na nedávno odhalené případy pedofilie u katolických duchovních. Nic takového samozřejmě nelze od Almodóvara očekávat. Právě naopak: i když se v příběhu objevuje postava kněze, který sexuálně zneužívá svého žáka, otec Manolo se postupně proměňuje v téměř sympatického, či přinejmenším tragického hrdinu.
Postavy Špatné výchovy jsou navzájem propojeny spíše vztahy vzájemné závislosti a vyděračské chtivosti než city, obecně pokládanými za ušlechtilé, a ve jménu svých vášní se dopouštějí hned několika ohavných skutků. Almodóvarův nejnovější snímek rozhodně není klasickým milostným dramatem – spíše by se dalo říci, že nám nastavuje jeho odvrácenou tvář.
