Slušně napsané a schopně zrežírované komorní drama Marca Evanse Sněhový dort (Snow Cake) balancuje na hraně mezi vkusným středním proudem a arthousem a je zejména otevřeným kluzištěm, na němž se trojice mezinárodně proslavených herců s radostí vyvlékla ze svých obvyklých škatulek.
Rezervovaný Angličan ve středních letech Alex (Alan Rickman) přijíždí do severního Ontaria, aby podnikl automobilový výlet do Winnipegu. Má tam schůzku. V hospodě u silnice si k Alexovi přisedne stopařka Vivienne. Vivienne je Alexovým opakem – ukecaná, temperamentní a potrhlá dívka s nespoutanou představivostí a bundou plnou barevných placek. Alex se na ní dívá kysele, ale shodou náhod a okolností jí nakonec svezení nabídne.
Přes Alexovu odtažitost („Zabil jsem člověka.“) jim nakonec cesta k dívčině domovu do vísky Wawa ubíhá rychle, protože Viviennina bystrá mysl se s Alexovými suchými hláškami skvěle doplňuje. Jenže v nejlepším zkříží Alexovi cestu tirák. Je to jedna z těch realisticky natočených bouraček, kdy půlka hlediště nadskočí a Vivienne střet nepřežije. Alex cítí hlubokou vinu a sotva se vymotá ze šoku, umíní si, že o neštěstí zpraví Vivienninu matku. Linda (Sigourney Weaver) je však autistka. Přesto, že si dceřinu smrt uvědomuje, neprojevuje žádnou velkou lítost. Alexe to rozhodí – v tomhle stavu z něj Linda vinu nesejme, bude si tím utrpením muset projít sám. Linda u sebe Alexe nechává a on souhlasí, že ve Wawě zůstane až do Viviennina pohřbu a „než přijedou popeláři“ – vynést odpad bylo totiž Vivienniným úkolem a Linda se jej odmítá ujmout.
Žít s Lindou znamená pro Alexe bezvýhradně tolerovat její nálady i nápady, což je pro samotáře jeho kalibru silné sousto. Když hrají scrabble, tvoří Linda s dětskou chutí nejnesmyslnější slova, která je ihned schopná ohromně poeticky vysvětlit, zatímco Alex jí v nápadech dobíhá jen velmi klopotně a raději se uklidí do kuchyně. Během čekání na popeláře se Alex seznámí s Lindinou černovlasou sousedkou Maggie (Carrie-Anne Mossová). Rozhoří se mezi nimi vášnivá romance, kterou kalí jen Maggiin místní nápadník, policajt Clyde (James Allodi), který si Alexe proklepne a zjistí, že vážně někoho zabil. A pak je tu sobeckost. Alexova je důsledkem výčitek a zklamání, Maggie na tu svou upozorňuje s koketností, jíž nelze zejména v jejím orientálně pojednaném domově, odolat.
V poněkud televizně inscenovaném Snow Cake, kde je kromě bouračky nejakčnější scénou hopsání na trampolíně nebo milenecká procházka okolo jezera, vyniknou dialogy i nápaditý a moderní střih, který dává filmu vítaný náboj a podtrhuje absurdní detaily. Drobným zádrhelem je loučení s Vivienne, kdy si Evans bere oddechový čas. Vzdává aktivní přístup k látce a na scénu se vkrádá patos, který zde dosud chyběl.
Městský člověk je na venkově vždycky trošku ztracený a po boku bláznivé ženy obzvlášť. Alan Rickman se jako Alex vysmýkl své pseudotvrdé potterovské fazóně a pod maskou celoživotního melancholika hraje drobnými gesty s divákem. Vzbuzuje upřímný, komediálně laděný soucit. Sigourney Weaverová, častá představitelka tvrdých žen, brilantně vystihuje Lindino lehkovážné nevědomí, její hravost, ale i hysterii. Svůdnice Maggie Carrie-Anne Mossové je ve svých úvodních obrazech poněkud profesionálně okoralá. Během krátkého okamžiku se ale díky svému šarmu stává hvězdou kina.
Pozadí ve Snow Cake tvoří jak svérázné obecní figurky, tak především příroda. Zamrzlá divoká krajina dýchá pod objektivy Steva Cosense nostalgií, západ slunce nad blízkým jezerem zase romantikou.
