Divadelní hra o aktuálním námětu jejíž fiilmové zpracování však trpí jednoduchou psychologií hlavní hrdinky a nefilmovým pohledem. Sexuální rekonstrukce se může pokusit zaujmout především příznivce náročnějších filmů. Za to, že je uspokojí ale ruku do ohně strkat nebudu.
Evelyn (Rachel Weiszová) studuje umění. Je vcelku jedno jaké umění. Evelyn je prototypem emancipované mladé dívky allenovského ražení, která „ví“. Poubuřuje jí, že v muzeu je socha se zakrytým přirozením. Vydá se tam se sprayem a hodlá stav věcí napravit a měšťákům ukázat, zač je toho loket – skrývané pohlaví soše na fíkový list nastříkat. Hned tady se režisér pouští do riskantní hry, když se snaží dát Evelinu jednání existenciální přesah – přesvědčení o hloubce vlastní myšlenky – tohle později Evelyn přizná a během celého filmu vlastně jenom zdůrazňuje. Kdyby sochu přestříkala jen tak, beze všeho tlachání, ten vzývaný přesah by se dostavil jaksi sám, přirozeně. Místo něj přispěchá umaštěný hlídač Adam (Paul Rudd) a snaží se Evelyn akci rozmluvit. Výsledkem je, že ona se nechá sbalit. Potom už si jenom Adama obtáčí okolo prstu a cíleně z něj dělá „nového“ chlapíka, něco ve smyslu slavného Pygmaliónu- viz Adamův odkaz k panu Higginsovi.
Sexuální rekonstrukce nezapře divadelní původ. Je tu minimum prostředí, minimum akce. Scény jsou postavené na dialogu, obrazem LaBute vypráví minimálně. Často jim nechybí jasný a přehledný konflikt ve formě slovní přestřelky. Kromě hlavního páru se na plátně objeví ještě Adamovi přátelé- snoubenecká dvojice Phillip—Jenny v provedení Fredericka Wellera a Gretchen Molové. Wellerův průrazný hlas dobře funguje s jeho agresivní rolí. Sexuální rekonstrukce je ale příležitost zejména pro Rudda a Weiszovou. Rudd zvládá přechod od uťáplého brýlatce po sportovně ohozený idol bez problémů. Reiszová podle mne zůstává až příliš u divadelního přehrávání, které ve filmu působí přitaženě a jako vytažené z Přátel. Tuto seriálovou fazónu herečka uplatňuje téměř na všechny své výstupy, a proto mám místy problém s rozlišením, v jaké rovině se Evelynin charakter zrovna pohybuje- vypočítavá svině, nebo milenka? Dá se namítnout, že její "karakter" vůbec rozdvojený není, protože figuře chybí jakýkoli obrat. Výsledkem je tendování k degradaci- od původně intelektuálně náročnějšího bijáku ke komerci kalibru Šestého smyslu, kde autor spoléhá na to, že divák pod dojmem finále zapomene na to, že ho celou dobu prachsprostě tahají za fusekli…
Téma a význam Sexuální rekonstrukce je bohužel silně spjat s původním názvem The Shape Of Things, kterému se český titul ani nepřibližuje. „Tvar věcí“, rozpor mezi povrchem a nitrem, to jsou hlavní body LaButeho příběhu. Není pochyb o tom, že jde o aktuální, nebo nadčasové téma. Velmi rychle a viditelně proběhla proměna novin a časopisů z černobílých na barevné. Z textových na obrázkové. Týmy lidí dnem i noci pracují na využití fascinace leskem, barvou, sloganem, obalem.
Obávám se však, že pokud na divadle všechno funguje hladce, filmový přepis utrpěl. Úsporností v obraze se LaBute spoléhá pouze na hráče a sílu dramatu samého. Při diskutabilním výkonu Reiszové, který dle mne pramení z ploché figury však leze ven jeho schematičnost, jeho řídkost. Jeho banálnost. Žádná psycho sonda. Škoda. Idea sama i finále diváka vybízí k přemýšlení. Inu, alespoň něco. A hudba Elvise Costella (pro fanoušky).
