Clive Owen v hlavní roli akčního filmu, který má nabito ostrými a jen málokdy netrefí svůj cíl.
Tahle parta hrdlořezů udělala jednu zásadní chybu. Nikdy proti sobě neměli poštvat pana Smithe (Clive Owen). Když se osamělý chlápek v plesnivějícím kabátě chopí zbraně, jen málokdo proti němu něco zmůže. A žádný z vrahounů, kteří zrovna nahánějí těhotnou blondýnu, mezi ně ke své škodě nepatří. Ve chvíli už pan Smith třímá v ruce pistoli a ze střelců se stávají terče. V nastalé přestřelce blondýna porodí dítko, aby byla okamžitě zabita. Pan Smith se tedy malého chlapečka ujímá. Nezbývá než se dát na útěk. Pronásledovatelé v čele s panem Hertzem (Paul Giamatti) se drží jen krůček zpátky. Na cestě udělá pan Smith jednu zastávku: ve svém oblíbeném bordelu musí vyzvednout prostitutku Donnu Quintano (Monica Bellucciová), která své zákazníky ukájí vpravdě neobvyklým způsobem – mateřským mlékem. A teď už zbývá jen odhalit chlapcův původ a rozplést nitky rozsáhlého spiknutí.
Michael Davis je britský scenárista a režisér, kterému dosavadní snažení na poli filmu mnoho slávy nepřineslo. Studentské komedie (100 sladkých holek) ani horory (Mystery Man) oživit nedokázal. S akčním filmem se mu to podařilo. Se scénářem si Davis hrál dlouhých sedm let. A slovo hrál je zde opravdu namístě. Režisér osvědčil hlavně zkušenosti se svou původní profesí tvůrce storyboardů – akci má do detailu rozmyšlenou, vyniká spoustami nápadů. Netýká se to však jen přestřelek, stejně úspěšně dovede také vygradovat scény konverzační. Jeho snímek není ani tak poctou akčním thrillerům či jejich parodií jako spíš groteskou. Žádný jiný filmový žánr není založen na tak velké porci nadsázky, aby se do něj podařilo Sejmi je všechny zařadit.
Na režisérovu hru přistoupili i herci. Ještě nikdy neměl somrák tak blízko k Jamesi Bondovi jako nyní. Clive Owen po snímcích Sin City – město hříchu a Spojenec potvrzuje svou specializaci na soustředěné akční hrdiny. Vždy se jedná o dokonalého profesionála ve svém oboru – soukromým očkem, zlodějem. Anebo jako v případě pana Smithe zabijákem. Umí se naštvat a přitvrdit, a přitom z něj vždy vyzařuje klid. Nadlidskou schopností se ovšem prokáže i ústřední protivník: pan Hertz je brilantním znalcem lidské mysli, který je Smithovi vždy v patách. Paul Giamatti jej prezentuje jako plešatícího tatíka, jenž má moc rád svoje zaměstnání. Shodou okolností je to vraždění lidí. Italka Monica Bellucciová jako prostitutka Donna Quintano dodala své postavě jižanskou emocionalitu: výbušný temperament i smysl pro rodinné hodnoty.
Předobrazem pro Sejmi je všechny prý byly čtyři snímky. Režisér Davis v prvé řadě jmenuje film Lola běží o život pro dosud nepřekonanou dynamiku, nabízející akci od úvodních titulků po závěrečné. Dále filmy mistra přestřelek Johna Woo v čele s thrillerem Hard Boiled – také v něm svírá hrdina v jedné ruce zbraň a ve druhé nemluvně. Do třetice všeho dobrého zmiňuje trilogii o Jasonu Bournovi, v níž osamělý muž ohrozí zaběhlé pořádky ve světě velké politiky. A posledním z inspiračních zdrojů by měl být Goldfinger, nejspíše jako reprezentant všech bondovek. Ve výčtu je však režisér Davis zbytečně skromný, odkazů najdeme v jeho snímku požehnaně. Samotný název upozorňuje na počítačové hry – originální shoot 'em up je obdobou tuzemského střílečka, tedy žánru, v němž je hráčovým úkolem zastřelit značný počet nepřátel.
Sejmi je všechny pokračuje ve filmové řadě počínající u Tarantinových Gaunerů a Pulp Fiction – historek z podsvětí. Doplní tu snímky Roberta Rodrigueze a Guye Ritchieho. Kupříkladu Desperado nabídl stejně neohroženého hrdinu, který měl stanout sám proti všem. Dialogy jasně odkazují nejen na Tarantina; obdobně šťavnaté hlášky najdeme právě u Ritchieho (Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k). To je svět, který sdílejí taky hrdinové Sejmi je všechny. Jsou diváci, kteří sem přicházejí na návštěvu rádi. Ti si nesmějí nechat tento snímek utéct. A jsou tací, které filmové násilí vyšponované ad absurdum odpuzuje. Těm je nutno Sejmi je všechny důrazně nedoporučit.
Sejmi je všechny sice posouvá žánr akčního filmu o kousíček dál, přesto ale svého přímého konkurenta nalezne. Jmenuje se Zastav a nepřežiješ (2006); Jason Statham v něm jako nájemný vrah Chev usiloval o přežití. Oba patří mezi filmy, kde se kamera, střih ani hlavní postava nezastaví snad ani na vteřinku. Jisté rozdíly bychom nalezli – v Sejmi je všechny se více střílí i mluví, Zastav a nepřežiješ byla jedna nepřetržitá filmová honička. Ze vzájemného porovnání vycházejí oba snímky s plusovými, ale i minusovými body. Zastav a nepřežiješ je film tikající přesně jako švýcarské hodinky, sledovat jej delší dobu je ale takřka nemožné. U Sejmi je všechny se nabízí spíš přirovnání k orchestrionu; místy sice vyloudí falešný tón anebo se zasekne, přesto vydává hudbu, kterou by si měl správný fanda poslechnout.
