Buddy „Eso“ Israel (Jeremy Piven) je jedničkou mezi lasvegaskými šoumeny. Jeho kouzelnicko-komické kousky se stali atrakcí proslulou široko daleko. A samotného Buddyho si na prsou začal hřát jeden z místních mafiánských bossů Primo Sparazza (Joseph Ruskin). Buddymu život gangstera zachutnal. Natolik, aby se rozhodl rozjet sérii vlastních akcí. Natolik, aby se z kmotra a jeho někdejšího chráněnce stali nepřátelé na život a na smrt. A protože Sparazza zatoužil vlastnit Buddyho srdce naservírované na stříbrném podnosu, rozjíždí se velká hra, do níž vstupují ti nejlepší v oboru.
Mlčenlivý zabiják a mistr převleků Lazlo Soot (Tommy Flanagan). Dvě afroamerické hitwomanky Georgia (Alicia Keysová) a Sharice (Taraji P. Hensonová), slynoucí láskou ke zbraním a nenávistí k lehkým ženám. Tři bratři „nacisti“ (Chris Pine, Kevin Durand, Maury Sterling), kteří žijí podle motta „nejdřív střílej a pak se směj“. Profík přezdívaný Španěl (Nestor Carbonell), pro něhož by našel slova uznání i samotný Šakal. Přicmrdovat chce taky trio bývalých policajtů (Ben Affleck, Peter Berg, Martin Henderson), co se zrovna potkali na kulečníku. A k tomu všemu se ještě někde skrývá tajemný Švéd (Vladimir Kulich), o jehož kvalitách nikdo nemá páru… Těm všem nedává slibovaná odměna spát, rádi by připravili Buddyho o život a mafii o nějaký ten miliónek. A můžete si být jisti, že ani agenti FBI (Ryan Reynolds, Ray Liotta, Andy Garcia) či členové hotelové ochranky (Matthew Fox, George Fisher) nebudou tomu všemu jenom nečinně přihlížet. Nastává mela, jaká nemá v dějinách amerického hoteliérství obdoby.
S originalitou si režisér Joe Carnahan opravdu hlavu neláme. Původních nápadů nabízí Sejmi eso vskutku jenom poskrovnu. S kombinováním žánrových motivů si dal ale Carnahan práci velikou. Sejmi eso poctivě zapadá do řady akčních thrillerů, jež jsou tak trochu komediemi. Od mistra tohoto oboru Guye Ritchieho (Podfu(c)k, Revolver) si vypůjčuje prapodivné hrdiny zapletené s podsvětím, kteří z jednoho maléru plynule vklouznou do dalšího, ještě většího. Nedávný thriller Tonyho Scotta Domino napověděl, s jakým směrem by se chtěl Carnahan ubírat po formální stránce. No, vlastně si z Domina vypůjčil ještě asi tak polovinu děje. A to vše pan režisér a scenárista v jedné osobě sestavuje podle modelu crazy honiček za „pokladem“, jaké reprezentuje Milionový závod. Jenže v těchto neviňoučkých komediích stačilo být první u truhly. Tentokrát se setkáváme se vskutku odpudivými kreaturami, které dělí od pohádkového bohatství jen taková maličkost – vražda. Ale pro ně by to opravdu nemusel být vážnější problém. A tak se před námi otevírá brána labyrintu, v němž na sebe jednotlivé postavy budou narážet, dorážet, útočit a všemožně se trumfovat.
A když už jsme u pochybných hrdinů těchto hrátek, i ti budou zkušenějšímu divákovi připadat povědomí. Valná většina figurek je jak od Tarantina nebo Ritchieho. Týká se to samotného Buddyho, kolem něhož se tu všechno točí, i dobré poloviny z hamižných zabijáků (Lazlo Soot, Španěl nebo trojice budižkničemů v čele s Affleckovým Dupreem). A jiní zas jako by chtěli ještě více upozornit na podobnost s Dominem. Obzvlášť obě černošské krásky-vražedkyně by ideálně zapadly mezi všechny ty drsné lovce lidí s tváří hollywoodské celebrity, jak jsme je mohli poznat ve Scottově dynamickém thrilleru. A poldové? Ti se přece jen vymykají z nastoleného trendu vysoce stylizovaných postav a jako jediní mají jakýs takýs odraz v realitě. Minimálně tedy v té, kterou známe z desítek amerických policejních dramat. Třeba zrovna z předchozího Carnahanova filmu Narkotika (2002).
V Carnahanův prospěch hovoří schopnost sehnat si prvotřídní obsazení, které by jeho snímku vtisklo alespoň zdání jedinečnosti. Jeremy Piven prokazuje, že mohl být i slavný, kdyby se v jeho kariéře cosi nezvrtlo. Minidrama o Buddym, jenž to má už dávno spočítané a tak nějak to i tuší, ale přesto si prohru odmítá přiznat, se odehrává na prostoru jednoho apartmá. A Piven zde plynule přechází od trousení sarkasmů k zoufalství, jež se marně ohlíží po jakékoli opoře. Ryan Reynolds a Ray Liotta vytvářejí sehraný pár detektivů. Stačí jediný pohled a nemůže být pochyb – právě sledujeme přátele na život a na smrt, jejichž posláním je bojovat s mafiánským svinstvem. To jsou však jenom tři nejvýraznější z přepestrého ansámblu, který byl schopen dodat tvář jednotlivým členům této přelidněné historky.
ako režisér Carnahan zkušeně pracuje s napětím i akcí a jeho scénám nescházejí emotivnost. Na pohled se jeho snímky jistě řadí k tomu lepšímu z hollywoodské akce. Je jenom škoda, že to nebyl on, pod jehož vedením by se na plátna přiřítila Mission: Impossible III. Před neustálými hádkami s Tomem Cruisem Carnahan raději utekl k projektům vlastním, nad nimiž by si mohl podržet kontrolu. Sejmi eso je prvním z nich. Jenže. Carnahanův scénář se nechává unášet na vlnách parafrázování úspěšnějších kolegů. Mít vlastní vizi jako by se podle Carnahana rovnalo smrtelnému hříchu. Dějově řídký film nastavují všemožné odbočky, zastavení a slepé uličky, aby nakonec vše zamířilo k vyústění z řádu nečekaných. Carnahan-režisér by to měl možná někdy zkusit s jiným scenáristou než se sebou samým.
