Ben Thomas (Will Smith) byl toho rána poněkud neklidný... Od počátku tušíme, že hlavního hrdinu tohoto amerického melodramatu cosi temného na dně jeho duše sužuje. Flashbacky s převracejícím se autem to jen stvrzují. Ben Thomas, záhadný jako sfinga a upoutávající svým útrpným, avšak nepříliš přístupným úsměvem, totiž zprvu vystupuje jako zaměstnanec daňového úřadu, v jehož pravomoci je rozhodnout o osudu těch, kteří dluží na daních. Ženě týrané neurvalým druhem pomůže nalézt bezpečné útočiště – věnuje jí svůj dům na břehu moře. Vybrané osoby prověřuje, aby se mohl rozhodnout, zda jim má doopravdy pomoci, zda si jeho přízeň skutečně zaslouží. Ne každému z přizvaných se jí dostane.
Ben se zprvu jeví jako nevyzpytatelná „pomoc shůry“, byť se „zkoušenými“ občas rozmlouvá téměř urážlivě. Teprve setkání s těžce nemocnou dívkou Emily, čekající na transplantaci srdce, mu lépe porozumět tomu, co dosud jen z odstupu sledoval. Dlouho váhá, než se rozhodne opětovat její city, skrze něž se vyrovná i s vlastními bolestmi. Do poslední chvíle však odmítá prozradit cokoli ze své minulosti, takže i před divákem zůstává skryta.
Režisér Gabriele Muccino (známe od něho Štěstí na dosah) se dosud zaměřoval na dojemně pojednaná témata, ale v Sedmi životech přesáhl únosnou mez. Dojetí, které průběžné bobtná a zejména v naznačeném milostném motivu nezastřeně prýští všemi póry, se v závěru převrací v doslovné orgie sluzopudného kýče, Benovo sebeobětavé počínání má v sobě cosi extatického z dávných křesťanských mučedníků: také jejich pozůstatky působily zázračně, pomáhaly a uzdravovaly.
Příběh člověka, jenž se celý – doslova – rozdá, se ocitá na pomezí nezamýšlené parodie, vyvstává otázka, zda to autoři (scénář napsal Grant Nieporte) ještě myslí vážně. Benova nebetyčná ušlechtilost, podmíněná pozdním zpytováním svědomí, je totiž příliš nalinkována a předurčena,. Ve srovnání s podobnými snímky (například Griffin a Phoenixová), tu chybí potřebný odstup, živelnost, srážení protikladných očekávání.
Will Smith (jenž se podílel i na produkci) obdařil Bena i jistou zádumčivostí, vzápětí však rozjasňovanou potutelným úsměvem na znamení, že zamýšlené záměry vycházejí podle jeho představ. Ovšem postihnout a zprostředkovat Benovu mysl v dramatickém finále jeho snažení už bylo nad jeho síly. Smith není hercem širokého výrazového rejstříku a nejlépe mu vyhovují nebojácní, avšak nikoli supermanští hrdinové. Emily, zmatenou počáteční Benovou zdrženlivostí, ztělesnila Rosario Dawsonová (pozornost upoutala teenagerskou rolí v dramatu Kids) s ještě výraznějším příklonem k uplakané smířenosti s osudem. Ze známějších osobností připomenu Woodyho Harrelsona v drobné, nepříliš inspirativní epizodce nevidomého prodavače.
Od počátku tušíme, že Benova laskavost, touha obdarovávat vzbuzuje dojetí, avšak to ještě netušíme, do jakých konců zamýšlí Ben své úmysly dovést, že se hodlá doslova celý rozdat. Sedm životů naplňuje žánr melodramatu se všemi přednostmi i nedostatky.
Ani kameraman Philippe Le Sourd, jehož práci si můžeme pamatovat ze sci-fi Možná nebo z romance Dobrý ročník, nebyl schopen místy atraktivní prostředí povýšit nad pouhou nezávaznou dekoraci. Avšak prvořadým úmyslem filmu bylo roztesknit publikum hrdinovým počínáním. Ale jak praví dávné přísloví: Kdo příliš tlačí na pilu, toho řezání zmáhá...
