Dva muži uvěznění v sešlé, už roky nepoužívané umývárně, v jejímž středu leží mrtvola. Oba muži jsou připoutáni silným řetězem, každý na opačné straně místnosti. Ke své situaci však zpočátku přistupují zcela rozdílně: opakem impulzivního fotografa Adama je klidný a racionální chirurg Lawrence Gordon. Oba budou muset začít spolupracovat, aby se ze zdánlivě bezvýchodné situace zachránili. A to obzvláště poté, co se dozvídají, že se stali součástí rafinované hry o vlastní život, do které Adama s Larrym zapojil psychopatický vrah. Nové kolo zábavy, kterou šílenec terorizuje předem vyhlédnuté osoby, staví Larryho a Adama proti sobě: pouze jeden z nich má přežít a prokázat tím, že si váží svého vlastního života. Rychle ubíhající minuty navíc postupně odhalují řadu tajemství, která před sebou oba muži navzájem mají…
Původní anglický název filmu Saw je slovní hříčkou. Upomíná nejen na přezdívku Jigsaw, česky Skládačka, kterou brutálnímu vrahovi dala média podle hlavolamů, s nimiž se potýkají nedobrovolní účastníci krutých her. „Saw“ je však i minulý čas od anglického slovesa „to see“, vidět. O pozorování jde v tomto snímku totiž velmi často. Ke sledování životů druhých se uchyluje nejen Jigsaw či jeden z hlavních hrdinů Adam, živící se jako šmírující fotograf, ale i druhý z hrdinů, Larry, který zachovává chladný odstup nejen od svých pacientů, ale i od manželky. Než aby svůj život prožíval, spíše ho jen pozoruje. A do třetice: slovo saw znamená též pila, tedy předmět, který v ději sehrává úlohu nikoli nevýznamnou…
Shodou okolností měl snímek Saw světovou premiéru zhruba ve stejné době, kdy se v kinech objevil také horor Nenávist. Oba snímky dobře ilustrují, jakým směrem se patrně bude vyvíjet hororový žánr v následujících letech. Zatímco Nenávist sázela na budování atmosféry a inspiraci novými japonskými horory, Saw: Hra o přežití láká diváka na komplikovanou strukturu děje doplněnou o nečekané zvraty a brutální způsoby likvidace obětí. Že budoucnost hororu má mnoho společného s Asií, je patrné i ze jména režiséra a spoluautora námětu filmu Saw Jamese Wana, který se sice narodil a studoval v Austrálii, ale jeho předkové pocházejí z Číny. Po úspěšném ohlasu svého prvního hollywoodského filmu chystá jeho pokračování Saw 2.
Herecký veterán Danny Glover předvádí coby penzionovaný policista David Tapp, pro kterého se honba za vraždícím šílencem stala osudovým posláním, standardní výkon a la detektivové Morgana Freemana (Sedm, Podezření). Za své účinkování se rozhodně nemusí stydět, k vrcholům jeho kariéry se však film Saw těžko přiřadí. To dvojice ústředních charakterů snímek spíše sráží. Bývalé komediální hvězdě Carymu Elwesovi (Žhavé výstřely, Bláznivý příběh Robina Hooda) k přesvědčivému výkonu příliš nepomáhá scénář, který jeho hrdinovi předepisuje charakterový obrat o sto osmdesát stupňů: z chladného racionalisty se stane muž podléhající emocím a konající až nelogicky impulzivně a hloupě. Adam (jeho představitelem je autor scénáře Leigh Whannell), zpočátku prezentovaný jako hysterik, se naopak tváří v tvář blížící se smrti začíná chovat chladně a uvážlivě. I přes tyto nedomyšlenosti je ale právě scenáristika Whannellovou hlavní předností.
Snadno rozpoznatelnými inspiračními zdroji pro scénář snímku Saw: Hra o přežití je jednak nezávislý horor Kostka, ze kterého si autoři vypůjčili uzavřený prostor i motiv spolupráce protikladných jedinců při cestě za přežitím, jednak thrillery jako Cela či Sedm. Z nich čerpají detektivní téma pátrání po šíleném pachateli i motiv k dokonalosti promyšlené hry vraha s policisty i oběťmi. Nízkorozpočtový snímek, natočený za naprosto minimální jeden milion dolarů, je vyprávěn s invencí, která naznačuje talent začínajícího režiséra Jamese Wana. Bohužel je však film lehce srážen občasnými klipovými výstřelky, které brání tomu, aby se divák plně vžil do dramatu krajní situace, v němž se ocitají hrdinové. Je to škoda o to větší, že jinak snímek Saw: Hra o přežití na diváka zapůsobí silně emotivně a bude patřit k těm filmům, na které publikum jen tak nezapomene. Scénáři se sice nevyhnuly některé logické nedotaženosti, divák si je však většinou uvědomí až dlouho poté, co opustí kinosál.
