Sledování americké filmové novinky Šarlotina pavučinka potěší každou generaci; snímek vznikl podle v USA oblíbené knížky, kterou znali a měli rádi už rodiče, případně prarodiče. A protože každý se vždycky rád alespoň na chvíli vrátí do dětství, u rodinného filmu se cílová skupina publika znásobí. U projektu natočeném podle knížky pro děti E. B. Whitea, která v Americe baví už několik generací, se sešli autoři Susannah Grantová, Karey Kirkpatrick, režisér Gary Winick (Město v dešti, The Tic Code, Cucák, Přes noc třicítkou) a početná plejáda známých herců, kteří s chutí namluvili role zvířecích hrdinů (Julia Robertsová, Robert Redford, John Cleese, Steve Buscemi a další – v českém znění Nela Boudová, Petr Rychlý, Martin Zouhar aj.) V hlavní dívčí roli exceluje dětská hvězda Dakota Fanningová, která již hrála ve filmech Jmenuji se Sam, Muž v ohni, Válka světů, Hra na schovávanou aj.
Populární Whiteův text, jehož se filmaři víceméně věrně drží, nabízí kromě půvabného příběhu – přátelství dětí a zvířat nikdy nezklame, byť se v různých variacích objevuje v dětské literatuře už od nepaměti – i závažné a přitom srozumitelně pojednané životní otázky. Takové, jež se dětem obtížně vysvětlují: problém zrození, života a smrti, vztah mezi lidmi a hospodářskými zvířaty, který je zvláště na zemědělské farmě samozřejmě užitkový, ať jsou zvířátka jakkoliv roztomilá, přátelství, zodpovědnost... Příběh dívenky Fern, která chce zachránit život malého prasátka, tohle všechno a leccos dalšího přináší. Navíc se v něm prolíná skutečnost se snem a fantazií (pod jménem „fantasy“ dnes tolik žádanou), a také svět lidí se zvířecí říší, žijící zde v těsné blízkosti lidí a přispívající k jejich obživě.
Děj spořádaně plyne; malá Fern statečně bojuje o život prasečího přítele Wilbura, pro jehož záchranu se pod vedením chytré pavoučice Šarloty spojí všechna zvířata ve stodole. Dokonce i potkan Templeton, který dlouho umí hrabat jen pro sebe, přispěje svou inteligencí k hledání důležitých slov, jež pak Šarlota vetká do své pavučiny…
Tradicionalismus filmařů v přístupu k Šarlotině pavučince je po smršti akčních snímků na plátně i obrazovce spíš příjemný. Lze si tu vychutnat technickou dokonalost zpracování, umné propojení prvků reálných a fantaskních, živých herců se zvířaty a loutkami, pečlivě provedené triky. Jenže po nějaké době divák, a to i dětský, se počne ve svém křesílku trochu vrtět. Je pochopitelně netrpělivý – příběh si totiž dává na čas, teče zvolna, chvílemi připomíná hustý sirup protékající úzkým hrdlem láhve.
Dění na farmě chybí větší spád a svižnost, na kterou je už dnes zejména mladé publikum navyklé. Zajisté není možné a ani dobré, aby se tvůrci filmů pro děti za každou cenu přizpůsobovali „klipovému“ způsobu vnímání, ale jistá rozvleklost, která film poznamenává, mu přece jen škodí. Otupuje pozornost, místy dokonce nudí. Ani rozsah snímku příliš neodpovídá možnostem dětského diváka; udržet soustředěnou pozornost po více než sto minut je obtížné. Filmu lze vytknout i další dílčí slabiny: je místy sentimentální, najdeme v něm málo humoru, zato o to víc mentorování. Sympatický dojem lehce torpédují i příliš dokonale upravené, až sterilní kulisy – vzorně uklizená stodola či dvůr věru příliš nepřipomínají pracovní prostředí).
Pravidelné krajkoví Šarlotiny pavučinky by zkrátka ještě potřebovalo doháčkovat několik řádek, aby nás plně chytilo do své sítě.
