Na první pohled nenápadná, drobná žena nikdy nebude obletována stovkami příznivců, přesto v ní má britská kinematografie velký poklad. Ať už ztělesňuje klasickou literární postavu (titulní úloha v dramatizaci Jane Eyreová, 1997), nesmělou dívku (němá pradlenka Hattie zamilovaná do ústředního hrdiny tragikomedie Sladký ničema, 1999), anebo silnou hrdinku (matka rodiny chudých irských přistěhovalců v dramatu In America, 2002), pokaždé svým výkonem přímo dominuje a zastiňuje hvězdné herecké kolegy.

Samantha Mortonová se narodila 13. května 1977 v anglickém Nottinghamu. Její rodiče Peter a Pamela Mortonovi se už tři roky poté rozvedli a oba si záhy našli nového životního partnera, a tak Samantha vyrůstala ve složitém rodinném spletenci čítajícím osm dalších sourozenců. Snad proto ani příliš nemůže udivit, že se z chudých poměrů početné dělnické rodiny utíkala do své fantazie. Sen o herectví se v její hlavě začal klubat někdy ve druhé, třetí třídě, kdy za podpory svého učitele psala drobné textíky, vážnější kontury však nabral v roce 1990, kdy se třináctileté Mortonová rozloučila se školou a vydala se hledat štěstí na hereckou přípravku Central Junior Television Workshop. Po třech letech studia bylo rozhodnuto – Samanta Mortonová udělá vše, aby se stala profesionální herečkou.

První úlohy v „domovské“ televizi sbírala Mortonová už od roku 1991, seriál z hasičského prostředí Boon, válečné drama Soldier Soldier (oba 1991) či lékařská série Peak Practice (1993) jí nabídly jen skutečně drobounké epizodky. Ne tak tomu bylo v případě psychologického krimiseriálu s Robbiem Coltranem Bedna (1994). Úlohou mladičké Joanne, těhotné se sektářským vůdcem, poprvé výrazněji upozornila na svůj talent a otevřela si cestičku k hlavním úlohám v televizních produkcích i ve filmu. Takřka vzápětí zaujala coby prostitutka Tracy koketující s drogami v minisérii Zlatá klec (1995). Neminuly ji ani výrazné úlohy v televizních adaptacích věhlasných literárních předloh – ztělesnila šedivou myšku Harriet Smithovou, na jejímž romantickém životě se snaží zapracovat titulní světácká hrdinka (Kate Beckinsaleová) v komedii podle Jane Austenové Emma (1996). Přestavila se jako protagonistka minisérie podle románu Charlotte Brontëové Jane Eyrová (1997) coby tichá, avšak oduševnělá guvernantka, navazující vztah s bohatým šlechticem. Televizní minisérie podle morality Henryho Fieldinga The History of Tom Jones, a Foundling (1997) pak Mortonovou představila jako první lásku titulního hrdiny Sophii Westernovou.

Počátky na stříbrném plátně posunuly Mortonovou daleko od kostýmních dramat. Ta zcela programově odmítá hereckou účast v „hezkých filmech“ a volí si úlohy problémových žen. Nejprve ztělesnila irskou protestantskou dívku, jež se zamiluje do katolického mladíka, v romantickém dramatu Tohle je moře (1997). Určujícím snímkem pro její budoucí kariéru se ale ukázal spíše titul následující – psychologické drama Under the Skin (1997), v němž předvedla nečekaně vyzrálé herectví coby Iris, podléhající erotickému okouzlení z náhodných sexuálních známostí. V dramatu Jesus' Son (1999) pro změnu vytvořila společně s Billym Crudupem mladý pár, jež uvízne ve spirále drogové závislosti. Širší diváckou pozornost jí však zajistilo až hudební retrodrama Woodyho Allena Sladký ničema (1999) – v úloze němé Hattie, oddaně milující povalečského kytaristu Emmeta Raye (Sean Penn), podala jedinečný výkon, který v sobě snoubil komiku i tragiku, a získala první nominaci na Oscara i na Zlatý glóbus.

Jednu výraznou skupinku ve filmografii Mortonové vytvořily filmy s romantizující, nostalgickou atmosférou. Ještě v roce 1999 se objevila v dramatu Nezkrotná touha jako mladá žena váhající mezi láskou k mužnému, ale zmrzačenému bratranci a loajalitou k psychicky nemocném manželovi. Dva s poledních snímků, v nichž se Mortonová objevila, pak jsou novozélandské historické drama River Queen (2005) o válkách mezi Maory a bělochy a nejnovější zpracování klasického dobrodružství fenky potvrzující rčení o nejlepším příteli člověka Lassie (2005).

Zcela bez příkras naopak na svět nahlíží trojice životopisných dramat. V Pandaemoniu (2000), věnujícím se básníku S. T. Coleridgeovi (Linus Roache), ztělesnila jeho ženu Claru. Další „básnická“ biografie Libertin (2004), tentokrát s Johnnym Deppem, o rozmařilé literární hvězdě sedmnáctého století Johnu Wilmotovi znamenala úlohu spisovatelovy milenky, herečky Elizabeth Barryové. Nejvýraznější prostor však Mortonové nabídlo autobiograficky laděné drama In America (2002), jímž irský režisér Jim Sheridan vzpomíná na příchod svůj a své rodiny do Spojených států. Mortonová zde září jako Johnnyho manželka Sarah, bývalá učitelka, jež se musí vyrovnávat s podřadnou prací, žitím v chudých poměrech i s ještě nepřebolenou synovou smrtí a přitom vytvářet přirozený rodinný svorník. Další oscarová nominace pro Mortonovou byla jen logickým vyústěním.

Poslední specifickou kategorií ve filmografii Samanthy Mortonové vytvářejí silně stylizované snímky, obvykle se silným společenskokritickým poselstvím. Mortonová zde ztělesňuje pasivní figury, které se nemohou, anebo se neumějí bránit a podléhají vlivům okolí – taková je titulní hrdinka dramatu Morvern Callarová (2002), skotská prodavačka, která se po sebevraždě svého přítele vydává poznávat životní slasti na Ibizu, i telepatka Agatha, jež nedobrovolně pomáhá očistit jméno detektiva Andertona (Tom Cruise) obviněného z vraždy, ve futuristické sci-fi Stevena Spielberga Minority Report (2002). Další ze snímků zasazených do budoucnosti, dystopické podobenství Code 46 (2003), přinesl úlohu dívky Marie, pronásledované za přečiny proti společenskému řádu. Další Marii, skotskou královnu, jež byla popravena za spiknutí proti své anglické kolegyni, zosobnila v historickém dramatu Královna Alžběta: Zlatý věk (2007). Jako vždy skvělá je i ve skromném životopisu Control (2007), věnovaném zpěváku Ianu Curtisovi; zosobnila v něm jeho manželku Debbie. K vidění je též v intelektuálštině Synecdoche, New York (2009).

Samantha Mortonová si je dobře vědoma, jak obtížně je nalézt v dnešních scénářích silné ženské charaktery. Snad proto si úlohy velmi pečlivě vybírá a my ji na plátnech můžeme vídat pouze výjimečně. Když už si ale některou roli zvolí, divák musí zbystřit: oprávněně totiž očekává, že snímek, jež si tato herečka zvolila, opravdu za vidění stojí.