Neuvěřitelné se stalo skutkem. Růžový panter přežil Petera Sellerse. A že se to po pokusech typu Syn Růžového pantera (1993) zdálo jako krajně nepravděpodobné. Růžový panter (2006) se Stevem Martinem se dočkal pokračování, nejspíš prvního z mnoha.
Tři roky stará veselohra mnoho úsměvů nevzbudila. Ale diváků přivábila dost na to, aby se policejní inspektor Jacques Clouseau i legendární diamant Růžový panter zabydleli v novém tisíciletí. Poctivě řečeno, Martinův film kráčel ve stopách původní série Blakea Edwardse z let 1963 až 1983, která z dnešního pohledu notně zestárla. Svěží zůstaly pouze některé ze Sellersových klauniád. Nový Růžový panter je poctivým remakem. Ústřední hrdina Clouseau zůstává anglosaským výsměchem věčným rivalům z Francie. Popleta, jenž svou nekonečnou hloupostí ničí vše, co mu stojí v cestě, a který má mnohem víc štěstí než rozumu. A přitom je arogantně přesvědčený o svých profesních kvalitách. Dokonalý protipól bondovských elegánů. Původní Růžový panter také nabídl řadu lákadel, od hvězdných herců až po exotické kulisy. V tom se nová série svému originálu vyrovná, možná ho i předčí.
Zatímco ve světových galeriích znovu řádí nepolapitelný lupič Tornado, inspektor Clouseau (Steve Martin) svědomitě plní úkol od šéfinspektora Dreyfuse (John Cleese) a pokutuje neukázněné řidiče. Veřejné mínění si ale žádá návrat slavného detektiva. Má stanout v čele mezinárodní skupiny tvořené nejlepšími policejními mozky světa a znalkyní Tornadových zločinů Soniu (Aishwarya Rai). Takový tým musí věhlasného zločince brzy dopadnout. Kdyby neměl ve vedení Clouseaua. Jeho metody jsou zprvu shledány neortodoxními a posléze přitroublými. Netrvá dlouho a francouzský nešika způsobí mezinárodní ostudu. Lze se ale Clouseauovi divit, když má teď tolik starostí? Jeho milovanou asistentku Nicole (Emily Mortimerová) svádí okouzlující detektiv Vicenzo (Andy Garcia), do bytu se mu nastěhoval kolega Ponton (Jean Reno) i se syny-uličníky. Nebyl by to ale Clouseau, kdyby nezapnul svůj mozek – a pak shodou náhod nevyřešil další krádež Růžového pantera.
Pro Steva Martina, který se podílel rovněž na scénáři obou filmů, je Clouseau vysněnou úlohou. Vždyť Sellers byl na dálku Martinovým velkým učitelem. Jeho pojetí je jiné, než bylo to původní. To ale není nutně výtka, již dříve hráli potrhlého francouzského detektiva třeba Alan Arkin nebo i Roger Moore. Martinovy „žertovné“ pády mají složitou choreografii, ale k pousmání vedou výjimečně, jeho průpovídky nejsou vtipné. Clouseaua doprovází řada rádoby komických atributů, například beanovské autíčko. Tento Clouseau je úsměvný pouze coby společenský dinosaurus, který tápe v soudobých konvencích („Můj malý žlutý příteli.“). Kurzy politické korektnosti, vedené ráznou paní Berengerovou (Lily Tomlinová), patří k relativním vrcholům snímku.
Národoveckou karikaturou (jak z 19. století) tu není jen Clouseau, ale i ostatní detektivové: všeználkovsky nadřazený sherlock Pepperigde (Alfred Molina), italský šarmér Vicenzo (Andy Garcia) nebo japonský počítačový expert Kendži (Juki Macuzaki). Všechny hvězdy přitom nabízejí herectví, jež není ani parodií jejich slavných rolí, ale pouhým odvarem. Platí to o Jeanu Renovi, Johnu Cleeseovi, jenž coby Dreyfus nahradil Kevina Klinea, anebo Jeremym Ironsovi jako bohatém statkáři Avellanedovi. Roztomile ulítlý komediální výkon podává alespoň Emily Mortimerová. V důležitém cameu se mihne francouzský zpěvák Johnny Hallyday.
Kdo zná prvního Růžového pantera, ten se s dvojkou se nesplete, neboť je skoro do puntíku stejná. Součástí bídného scénáře jsou četné nelogičnosti. Jedna za všechny: slavný diamant se zničehonic ocitl v muzeu, přestože ho na konci jedničky získala zpěvačka Xania.
Nedostatku vtipu si byl dobře vědom i autor českých titulků Petr Putna; odvážil se k nebývalému autorskému vstupu a extrémní přízvuk francouzského detektiva zaměnil za kaskádu zkomolenin po vzoru anglického rozvědčíka Crabtreeho ze seriálu Haló, haló! (1982). Ale je to pokus zároveň marný i nepatřičný.
