Poprvé se detektivové Li (Jackie Chan) a Carter (Chris Tucker) setkali před devíti lety (Křižovatka smrti, 1998) v Los Angeles. Záchrana unesené dcerky čínského velvyslance jim šla od ruky tak dobře, že se o tři roky později znovu sešli v Hong Kongu (Křižovatka smrti 2, 2001). Nyní se před oběma otevírají brány Evropy. Koneckonců, odkud by měli dávat rozkazy vůdcové čínské triády, když ne z Paříže?
Naznačuje to už podivně zvolený tuzemský název, kombinující originální titul s cílovou destinací našich hrdinů. Tento snímek by se vlastně vůbec nemusel jmenovat Křižovatka smrti 3. Snad ještě více by se příběh hodil do jiné Chanovy série. Té o Rytířích ze Šanghaje (2003), co se odehrává Tenkrát na východě (2000). Název by klidně mohl znít třeba Tenkrát v Paříži. Úkolem našich hrdinů Liho a Cartera je vypátrat domnělého vůdce triád Šaj Šena. Jak se však později ukáže, cílem jejich snah není jeden konkrétní muž, ale… něco úplně jiného. Berme to však popořadě.
Detektiv James Carter to během let dopracoval až na tuctového dopravního policajta. A i obyčejná silnice se pod jeho dohledem snadno promění v křižovatku smrti, na které není k nehodě nikdy daleko. To inspektor Li si vede úspěšněji, zůstává členem ochranky i rodinným přítelem čínského velvyslance Hana (Tzi Ma). Ten si během let vysloužit pověst nesmlouvavého nepřítele triád, není se tedy co divit, že si jej při zasedání Světového soudního tribunálu našel atentátníkův výstřel. Stačilo jen několik vteřin navíc a totožnost hlavy čínské mafie mohla být známa. To záhadný vrah je odhalen vzápětí: Li v něm objevuje svého nevlastního bratra Kendžiho (Hirojuki Sanada). Kulku mezi oči mu však nevstřelí a zatčení zabrání pohotový nešika Carter. Od této chvíle je osvědčený tým znovu pohromadě a jeho jediná stopa jej namíří do Paříže, za nebezpečně krásnou Genevieve (Noémie Lenoirová).
Snad každá recenze zmiňuje režiséra všech tří dílů Bretta Ratnera jako solidního řemeslníka, který umí, ale neoslní. A vždycky je to pravda. Rush Hour 3 je navlas takové jako oba předchozí díly. Producenti a s nimi i diváci dostanou právě to, co od filmu očekávají. Nic více, ale také nic méně. Samozřejmě přijde řada i na obligátní sestřih nepovedených záběrů…
Za pozornost stojí zejména hudba, jež by se výborně hodila k některému z akčních hitů osmdesátých let. Není divu, vždyť je jejím autorem Lalo Schifrin, který se podílel už na předchozích dvou dílech, ale též seriálech Mission: Impossible, Starsky a Hutch nebo Kung Fu.
Také oba protagonisté Jackie Chan i Chris Tucker ukazují vše, nač jsme od nich zvyklí. Chan se prezentuje úžasnou choreografii, kdy v soubojích muže proti muži, mužům, popř. ženě dovede využít snad jakýkoli předmět. Dostane ale taky jednu z mála nakládaček své herecké kariéry. Uštědří mu ji čínský hromotluk Sun Ming Ming, s 236 centimetry jeden z nejvyšších mužů světa. A jako přídavek dá Sun na frak i Tuckerově Carterovi. Vyšší věk (vždyť letos oslavil třiapadesátku) už je ale na Chanovi poznat. Jeho kousky přestávají mít dynamiku i překvapivost, jakou pamatujeme ještě z let nedávných. Mimo fyzickou akci pak jen plní svůj obvyklý úkol přihrávat na hlášky svému parťákovi. Owen Wilson se ve své roli ukázněně držívá scénáře, to nezkrotný Chris Tucker jde do věci po hlavě a improvizuje a improvizuje… až se obvykle doimprovizuje k trapnosti. A občas mu to uklouzne až k nechutnosti. Jenže i na to jsme si my Evropané dávno zvykli a Tuckera už nějak strpíme, Američané naopak jeho eskapády vyhledávají.
Stále výrazněji se za oceánem prosazuje Hirojuki Sanada. My jej známe už z historického Posledního samuraje (2004) nebo sci-fi Sunshine (2006). V Rush Hour 3 se ujímá úlohy ústředního záporáka Kendžiho. Hodiny karate bral u slavného japonského herce-zápasníka Sonnyho Chiby jistě poctivě a na jeho pohybových dovednostech je to znát. Zde je však jeho jediným údělem provokovat sebevědomými průpovídkami Chanova hrdinu. Mužské oko se potěší pohledem na exotickou Noémii Lenoirovou, jež by mohla směle kráčet třeba ve šlépějích Jessiky Alby.
Nešťastné jsou obě malé role pro legendy světového filmu. Max von Sydow jakožto ministr Reynard skrývá pod vznešenou slupkou tajemství, které má být odkryto. To však po jeho totožných rolích v Soudci Dreddovi (1995) a Minority Report (2002) překvapí asi jen stěží. Roman Polański, režisér a příležitostný herec, se objevuje v roličce pařížského inspektora Reviho. Když stanul před kamerami coby detektiv naposledy, bylo z toho zajímavé psychologické drama Pouhá formalita (1994). Jenže teď je jeho úkolem pouhé pitvoření a ztrapňování francouzské policie i sebe samého.
Nejpůvabnějším z pařížských figurek je taxikář George. Není to tak obtížné, ostatní vedlejší postavy mu mohou stěží konkurovat. Yvan Attal pojímá svého hrdinu jako zapřísáhlého antiamerikanistu, který přichází na chuť honičkám, střelbě a bezohledným kouskům („Kéž bych byl Američan. Chtěl bych si vyzkoušet, jaké to je, bezdůvodně zabíjet.“).
Také díky taxikáři Georgeovi si Rush Hour 3 může směle podat ruce s francouzskou sérií Taxi. Nutno dodat, že automobilových eskapádách dokázali Američané konkurenci trumfnout. Neméně zdatně se Ratnerovi a jeho štábu daří využít Eiffelovu věž k závěrečnému souboji. Snad žádné ze zákoutí této 324 metrů vysoké stavby nezůstal opomenuto. Chanův střet na londýnském Big Benu z Rytířů ze Šanghaje je zapomenut, Paříž a její Eiffelovka od této chvíle vládnou.
Kdo chce zase jednou vidět kousky starého (už ne tak) dobrého Jackieho Chana, ten s návštěvou kina nemusí otálet. Kdo od Rush Hour 3 očekává ještě něco navíc, ten musí být zákonitě zklamán.
