Jeff Talley (Bruce Willis) byl kdysi špičkovým profesionálem. Jako vyjednávač losangeleské jednotky rychlého nasazení SWAT však při jedné akci zavinil smrt dvou lidí. I přes protesty dospívající dcery se pak usadil na kalifornském maloměstě, kde přijal funkci šerifa. I v poklidném městečku si ho však zločin najde. Mladíci Mars a Dennis, doprovázeni protestujícím Dennisovým bratrem Kevinem, se odhodlají k loupeži v supermoderním sídle místního boháče Waltera Smithe (Kevin Pollak). Když mlčenlivý Mars chladnokrevně zastřelí místní policistku, je do akce naplno vtažen i Talley. Smith je ve skutečnosti mafiánským účetním, který má pro své chlebodárce cenu zlata. O tom se Talley přesvědčí, když mafie zajme jeho ženu a dceru a žádá „malou“ protislužbu. Od této chvíle je do případu Talley zaangažován osobně a pouští se do boje za záchranu své rodiny s nasazením všech sil a schopností.
Bruce Willis se po delším čase (od účinkování ve třetím dílu Smrtonosné pasti, 1995) opět pustil do akčního thrilleru. A natočil (jako koproducent) snímek, v němž z plátna téměř nezmizí po celých 113 minut. Předvádí se ve standardní herecké formě, vystačí s dvěma výrazy: udiveným a naštvaně podmračeným. Jeden z nejpopulárnějších představitelů akčních hrdinů přelomu osmdesátých a devadesátých let se zde sice pokusil i o psychologické prokreslení své úlohy, ale právě tehdy vyniknou nedostatky jeho herectví nejvíce. Špatně dopadl i Kevin Pollak, známý z vedlejších rolí například v Obvyklých podezřelých či z Willisových komedií o „sousedu zabijákovi“. Podle scénáře totiž musí trávit první polovinu snímku v bezvědomí. Ve druhé polovině pronese několik nechtěně komických hlášek, vrcholem je věta: „Já o mafii nic nevím, jsem jen její účetní.“ Z dalších herců zaujme hlavně Ben Foster (hrál kladnou roli v Katovi) jako démonický psychopat Mars, místy stylizovaný do podoby, připomínající samozvaného mstitele z comicsové Vrány. V menší roli si mohou diváci všimnout šestnáctileté Rumer Willisové a posoudit, zda je více podobná otci, anebo své matce Demi Mooreové.
Nechybí svébytná vzpomínka na Willisovu klasiku Smrtonosná past: nejmladší rukojmí osmiletý Tommy se osvobodí a v rozlehlém domě řádí únoscům za zády díky systému svých skrýší. Prostředí hypermoderního sídla s dokonalým zabezpečením, připomínající nedobytnou pevnost, přináší jedno z mála ozvláštnění tohoto snímku. Ale téma zločinců v moderním příbytku není ničím objevným (David Fincher v Úkrytu se s tímto prvkem vypořádal důstojněji). V Rukojmích má totiž jen podružnou funkci hlavní děj, důležitější jsou scény s Willisem.
V Hollywoodu debutující francouzský režisér Florent Emilio Siri (režíroval Vosí hnízdo) sází hlavně na klipovou poetiku. Využívá ji však neinvenčně. Scény filmu mají ve své posloupnosti bohužel sestupnou kvalitu. Brilantní stylové úvodní titulky (komiksově černobílé), podkreslené podmanivou (pro akční thriller ale nepříliš vhodnou) hudbou, vystřídá profesionálně natočený zásah SWAT v LA. Z očekávání čehosi v duchu thrilleru Vyjednavač se Samuelem L. Jacksonem nás ale brzy vystřízliví přesun na maloměsto. Další a další dějové podružné komplikace mají za následek jen překombinovanou zápletku. Willisovo filmové hrdinství přitom občas zabředne do téměř parodických momentů. Pro milovníky Smrtonosných pastí není tento průměrný thriller ničím jiným než pouhou hořkou pilulkou.
