Kevin je tak úchylný, že se v jeho chorobné mysli skrývá 23 různých osobností, které spolu neustále vedou urputný boj o to, která má právě navrch.
Zatímco se děvčata snaží utéct, Kevin s nimi ve svých různých inkarnacích komunikuje, což je prostříháváno s jeho návštěvami u staré psychiatričky, ke které dochází, a která ho jednak chce vyléčit a jednak o něm chce napsat knihu a získat slávu.
Nejnovější thriller M. Nighta Shyamalana patří k těm filmům, u kterých je vám 90 procent děje jasných z traileru a zbylých 10 procent je nesmyslné WTF.
Film je velmi laciný (naprostá většina se ho odehrává v malém sklepě a v jedné ordinaci) a vypadá spíš jako televizní inscenace. Není ničím vizuálně zajímavý a když se občas pokusí o nějakou promyšlenější kamerovou jízdu, vyloženě k tomu chybí nějaká úderná hudba od Jamese Newtona Howarda (místo ní slyšíme úplně nezajímavé rytmické hluky od kohosi neznámého). Pokud se Shymalan snaží o "polodokumentární syrovost", tak mu to opravu nejde. Ale nejsem si jist, jestli se o ni snaží, nebo prostě neměl dost peněz.
Prakticky jediná zajímavá věc na celém filmu je James McAvoy, který si užívá příležitost hrát několik postav (i když jich uvidíme mnohem, mohem méně, než 23, a důležité jsou jen 3 z nich). Pořád na mě ale jeho Kevin působil spíš jako mírně vyšinutý ochotnický herec, než jako někdo, z koho má jít strach.
Nemyslím, že je to problém McAvoyova herectví, ale spíš Shyamalana, který neměl moc jasno v tom, jestli chce natáčet mrazivý horor nebo polozábavnou poctu Hitchcockovi a Hammer hororům. Různě náhodně se to střídá.
Téměř od začátku filmu znáte 90 procent jeho zápletky, takže vám zbývá jen se těšit na to, jaké kličky a odbočky se v ději objeví, a v tomto ohledu jsem byl zklamán snad úplně nejvíc.
Shyamalanův scénář je od začátku velice chatrný a děvčatům se až do konce filmu nepodaří utéct jen díky tomu, že jsou zcela retardovaná (včetně hlavní z nich, která retardovaná být nemá). Kdyby nic jiného, mohly by holky bez problémů prťavého McAvoye prostě přeprat při jednom z jeho mnoha pasivních, rozptýlených stavů, kdy k nim stojí zády.
Většina dialogů je velmi šroubovaná a jsou ve filmu proto, aby divák získal informace, které potřebuje k pochopení děje. Nikoliv proto, že by takové věci v takové situaci někdo říkal.
Minuty ubíhaly a pak konečně nastalo finále, při kterém jsem se přestal nudit a začal jsem se bavit, protože svou debilitou předstihlo má nejhorší (resp. nejlepší) očekávání.
Hodnocení: 30%
