[Julia Roberts ve filmu Erin Brockovich] |
Když jsem si na sebe oblékla něco tak vizuálně provokativního (alespoň podle mého mínění), soustředila jsem se na to, že nechci vypadat, jako by to byl záměr. Chtěla jsem, aby oblečení divák vnímal jako autentickou součást jí samotné, stejně jako její vlasy a hlas. Samozřejmě jsem narazili na určitá úskalí, ale snažili jsme se být realističtí. Proto moje postava používá tak peprný slovník. Říká tím: „Přestaňte se mi koukat na boty a poslouchejte, co říkám". Jde o skutečný záměr. A nosit ty šaty, to bylo něco jako divadlo s Barbie.
[Julia Roberts - Erin Brockovich] |
Nyní je miluji, ale máte pravdu, musela jsem si na ně zvyknout. A když mluvíme o těch laciných hadrech, které moje postava nosila - mám ve svém šatníku cosi, čemu by se dalo říkat šaty. Ale Erin nosila jenom „ša-." Veškeré „-ty" chybělo, a to přesně ta část, co vám kryje zadek. (V angličtině jde o slovní hříčku - slovo dress je rozděleno na dr- a -ess, což se vyslovuje přesně jako zadek: ass.)
Cítíte určitý druh zodpovědnosti, když hrajete někoho, kdo skutečně žil?
Jak kdy. Hrála jsem skutečnou postavu už jednou (ve filmu Michael Collins) a tehdy jsem za ni cítila zodpovědnost. Na druhou stranu se nesmíte nechat svazovat individualitou toho člověka. Nikdy jsem nepocítila tento rozpor víc, než když jsem se s ní setkala tváří v tvář při práci. (Pozn. red.: Skutečná Erin Brockovich se ve filmu objeví jako číšnice.) Být jí přímo před ní bylo neuvěřitelně zvláštní. Jediné, co můžete udělat, je jednat po pravdě.
Nedávno jste natočila několik romantických komedií. Měla jste k tomu nějaký důvod?
Dělám jen filmy, které jsou dobré. Pokud všechny dobré scénáře, které čtu, jsou romantickými komediemi, tak si v nich zahraju. Není to jen jedna věc, která dnes dělá scénář nejlepším. Musí mít výborné role, výborný příběh a tak dále. Tentokrát jsem uvěřila režisérovi Stevenu Soderberghovi a Albertu Finneymu - a dostala jsem se do většího rozporu, než si Bůh myslel, že mi dává.
Co se vám líbilo na spolupráci se Stevenem Soderberghem? A jak obecně má podle vás vypadat režisér?
Když vás někdo požádá, abyste hrála v jeho filmu, řekne, že vám věří. Takže jestli poté se mnou režisér probírá do nekonečna, co by chtěl, začnu se divit a říkám si: „Co tady dělám?" U Stevena jsem cítila jeho důvěru a jistotu po celou dobu natáčení. Všechny jeho filmy jsou skvělé. Šlo o projekt, který by se mi líbil, ale jak jednou Steven řekl, že jej chce natočit, věděla jsem, že budu hrát v něčem úžasném.
Jaká si myslíte, že je nejmylnější představa veřejnosti o vás?
Že jsem kurva. Je to kvůli tomu, že jsem vysoká a skutečně chytrá. A jsem velmi tvrdohlavá. Ne, to není to přesné slovo. Řekněme, že mám spoustu nápadů. A když jste příliš energická a agresivní, může to lidi, kteří nejsou příliš chytří, zastrašit.
Neunavuje vás už neustálá pozornost médií a veřejnosti?
Podívejte, vybrala jsem si tohle povolání. Dobrá vůle často převáží tu špatnou. V médiích vás většinou propírají lidé, kteří si nepřejí mi říct své připomínky tváří v tvář. Tak proč bych se měla starat o to, co si myslí? Jestli se mne ptáte, zda bych raději byla zubní laborantkou, takže by vám o mně nikdo nic špatného neřekl, odpověď zní ne. Jsem dospělá. Jsem zcela dospělá.
Je těžké vytvořit na plátně určitý druh přátelství, jaký jste měla s Richardem Gerem nebo Hugh Grantem?
Občas je to dost těžké. A pak musíte hrát se staženým zadkem. Sedíte doma, říkáte si: „Kde je můj Oscar za to, že jsem strpěla toho chlapa?" a nikdo netuší, jak skvělou hereckou práci jste odvedla. Kromě vaší mámy.
Kdybyste byla nominovaná na Oscara, hlasovala byste sama pro sebe?
To si pište. Miláčku, také byste hlasovala sama pro sebe.
[Překlad: Jan Lipšanský, World Online CZ]
