Pokud chcete zjistit, jak se někdo vyzná ve filmech, zkuste se zeptat na Roberta Altmana. Jeho jméno mnohým nic neříká - a Altman přitom patří mezi nejvýznamnější režiséry druhé poloviny 20. století. Skutečným filmovým nadšencům se při pouhé zmínce o něm tají dech. Mnohé z jeho filmů jsou nesmírně populární ve filmových klubech, zatímco v normálních kinech lidé často hromadně odcházejí.
Robert Altman se narodil 20. února 1925 v anglicko-německé rodině v Kansas City. Vychodil jezuitskou školu a v 18 letech narukoval k vojenskému letectvu. Coby kopilot absoloval více jak 50 letů nad Indonésií a Filipínami během 2. světové války. Po válce ho to táhlo do filmového showbussinesu, lákala ho sláva a bohatství - a jak přiznává, také touha zaimponovat herečce Glorii DeHavenové. Společně s přítelem Georgem W. Buddym píše scénář k filmu Bodyguard (nezaměňovat se stejnojmenným filmem s Kevinem Costnerem a Whitney Houstonovou), jenž je společností RKO Pictures v roce 1948 se slušným ohlasem natočen.
Po úspěchu tohoto filmu se Altman stěhuje do New Yorku, kde zkouší dále štěstí jako scénárista, ovšem znovu prosadit se mu nedaří. Vrací se proto do svého rodného města, kde přijímá nabídku Calvina Kleina starat se o filmové šoty společnosti Calvin Company. Seznamuje se díky nim kompletně s filmovým řemeslem, neboť při jejich výrobě sám zastává valnou většinu profesí. Roku 1957 přemluví místního pekaře, který mu daruje 63 000 dolarů na natočení amatérského filmu Delikventi. Scénář napsal Altman za pět dní, sám obsadil všechny role a vybral lokace, veškeré propriety a techniku vozil vlastním autem na plac. Tento snímek se zalíbil producentům a tak má Altman příležitost ještě týž rok natočit dokument The James Dean Story. Ohlas na tento dokument je sice mizivý, ovšem všimne si ho sám Alfred Hitchcock a nabídnu mu režii několika dílů televizního seriálu Alfred Hitchcock uvádí. Zde se však poprvé projeví Altmanův netradiční filmový pohled, který mnoha producentům vůbec nevoní. Již po dvou dílech je Altman vyhozen. Už se o něm však ví, a tak zkouší štěstí režií mnoha dalších televizních seriálů - a zároveň se z amatéra pomalu stává tvrdý profesionál. Roku 1968 mu nabídne Jack Warner režii filmu Countdown, který se točí kolem astronautů připravujících se na svůj let. Altman pojal scénář velmi depresivně a zaměřil ho na dospělou generaci. Když pak viděl Jack Warner první denní práce, neváhal ani chvilku a Altmana vyhodil.
Robert Altman si však všechno vynahradil o dva roky později. Čtrnáct režisérů před ním odmítlo kontraverzní drsnou komedii z prostředí vojenských lékařů v korejském válce. Pro Altmana to však bylo přesně to pravé a tak vznikl nezapomenutelný film M*A*S*H, dnes již nesmrtelná klasika. M*A*S*H získává Zlatou palmu z Cannes, Zlatý glóbus, šest oscarových nominací a spoustu dalších prestižních ocenění. Dveře Hollywoodu se Altmanovi konečně rozevírají dokořán, ten však zakládá svojí vlastní produkční společnost Lion's Gate Film, ve které dál točí nezávislé a nepříliš drahé snímky. Skáče z jednoho žánru do druhého - a do všech přínáší svěží vítr a nové pohledy na dávno známé skutečnosti. V roce 1975 točí muzikál Nashville, podle mnohých kritiků svůj nejlepší film vůbec, kromě spousty cen znovu nominovaný na několik Oscarů (včetně nejlepší režie a nejlepšího filmu).
Osmdesátá léta začínají pro Roberta Altmana nešťastně, protože nesmírně ambiciózní Pepek námořník s Robinem Williamsem v titulní roli propadl po všech stránkách a Altmanovi dlouho trvá, než se dokáže vymanit z tvůrčí krize. Teprve v roce 1990 o sobě dává opět vědět povedeným dramatem o bratrech Van Goghových Vincent a Theo. Následující léta pak jsou pro Altmana velikým zadostučiněním. O možnost zahrát si v jeho filmech se perou největší hollywoodské hvězdy ochotné hrát pro Altmana téměř zadarmo, Hráč (1992) a Prostřihy (1993) mu získávají další oscarové nominace za nejlepší režii a i Pret-A-Porter (1994) slaví jak u kritiky tak u diváků velký úspěch.
Roku 1995 ho oslovuje proslulá hodinářská firma Swatch, pro níž Altman u příležitosti sta let filmové historie vytváří design hodinek nazvaných Time to reflect. Svým dalším filmem, opět skvěle obsazeným kriminálním dramatem Perníkový dědek (1998), kterým Altman vzdává poctu svému objeviteli Alfredu Hitchcockovi. Tím však autorská činnost tohoto klasika neskončila, jeho nejslavnějším titulem z posledního období bylo dobové drama Gosford Park (2001).
Zemřel 20. listopadu 2006 na následky leukémie. Na svém kontě měl celkem 33 celovečerních snímků a nespočet dokumentů a instruktážních filmů.
