Byl pětkrát nominován na Oscara za režii, ale obdržel pouze čestnou cenu za celoživotní dílo. Když toto ocenění v únoru 2006 přijímal, žertoval, že se možná Akademie spletla, protože může mít před sebou ještě dalších 40 let života. Narážel také na to, že před deseti lety absolvoval transplantaci srdce. Robert Bernard Altman zemřel 20. listopadu 2006 v Los Angeles na leukémii.
Narodil se 20. února 1925 v Kansas City (stát Missouri). Byl synem pojišťováka B. C. Altmana a Helen Mathewsové, jež pocházela z rodiny přistěhovalců, kteří do Ameriky přicestovali na lodi Mayflower a podíleli se na založení tradice Dne díkuvzdání. Altman byl vychován přísně katolicky. Vystudoval vojenskou školu Wentworth Military Academy. V roce 1943 mu bylo osmnáct, když se přihlásil k letectvu; druhé světové války se zúčastnil jako pilot na bombardérech B-24. Hollywood Altmanovi učaroval během leteckého výcviku v Kalifornii. Po odchodu z letectva v roce 1947 se odstěhoval do Los Angeles. Kromě scenáristiky pokoušel i herectví, zůstalo ale u epizodky v komedii Tajný život Waltera Mittyho, 1947. Jako autor byl úspěšnější: společně s Richardem Fleischerem prodali scénář k noirovému krimi Bodyguard (1948). Podnícen prvním honorářem odjel do New Yorku ve snaze udělat kariéru jako spisovatel. Už v roce 1950 se ale vrací k rodině do Kansas City. Bez peněz a bez úspěchu.
Filmování se Robert Altman naučil praxí. V Kansas City nastoupil do Calvin Company, tamnímu největšímu výrobci reklamních a vzdělávacích snímků. Byl přijat jako střihač a scenárista, ale brzo začal režírovat a v průběhu pěti let tu natočil okolo 65 krátkých filmů. Byl to dobrý trénink a Altmanovi přinesl schopnost pracovat rychle a s jakýmkoliv rozpočtem. Rutinní práce jej však neuspokojovala, několikrát zkoušel štěstí v Hollywoodu. A pokaždé, když se s nepořízenou vrátil, snížili mu v Calvin Company plat. Při třetím návratu měl ještě dveře otevřené – s poukazem, že je to naposledy. Dalšího comebacku už nebylo třeba. Altmanův celovečerní debut, syrové drama o kansaské mládeži The Delinquents (1957), odkoupilo studio United Artist; zaplatilo za něj 150 000 dolarů a vynesl mu skoro milion. Altmanova talentu si všiml Hitchcock, který mu dal možnost režírovat několik dílů televizní antologie Alfred Hitchcock uvádí. Roky 1958 až 1964 pak Altman strávil psaním a režií televizních seriálů. Jeden díl série Bus Stop byl natolik kontroverzní (vrah v něm nebyl dopaden a potrestán), že se kvůli němu odbylo kongresové slyšení a samotná série byla zrušena.
Na počátku šedesátých let se Altman pohádal s Jackem Warnerem a zabouchl si tím v Hollywoodu dveře. Vstoupil tak do nové fáze své filmové tvorby. Jeho cesta se zde rozděluje od režisérů, s nimiž bývá často porovnáván: Francise Forda Coppoly, Petera Bogdanoviche a Martina Scorseseho. Žádný z raných Altmanových snímků nevynikl, průlom přišel až s protiválečnou satirou MASH (1970). A přitom byl údajně až šestnáctým režisérem, kterému tento projekt nabídli. Film byl jednoznačným finančním i kritickým úspěchem, byl nominován na tři Oscary, získal ocenění za nejlepší režii v Cannes, cenu BAFTA, a Cenu newyorských filmových kritiků. Uznání Altmanova osobitého tvůrčího stylu ještě podpořily western McCabe a paní Millerová (1971) a drama Nashville (1975). Ve snaze dopřát si tvůrčí svobodu založil v roce 1976 produkční společnost Lions Gate Films. Vznikly zde třeba snímky Tři ženy (1977), Svatba (1978) a Kvintet (1979).
Osmdesátá léta započal Altman nešťastným muzikálem Pepek námořník (1980) s Robinem Williamsem v titulní roli. Komerční krach filmu pak nepříjemně poznamenal celou jednu dekádu – výrazný titul pro kina Altman nepřipravil, vynikla pouze minisérie o prezidentských volbách Tanner '88 (1988), jež získala cenu Emmy. Vedle filmové fantazie Brewster McCloud (1970) o chlapci, který žije v protiatomovém krytu, dokonce Altman považuje seriál Tanner '88 za své nejlepší dílo. Byl to ale až Hráč (1992), který mu vrátil přízeň kritiky i publika. Příběh ambiciózního šéfa filmového studia Griffina Milla (Tim Robbins) je považován za brilantní satiru na hollywoodské prostředí. Vzápětí Altman navázal povídkovým snímkem Prostřihy (1993), který sledoval několik dní v životech obyvatel Los Angeles. Širokým příběhovým rámcem film připomněl režisérovu tvorbu ze sedmdesátých let a přinesl mu oscarovou nominaci.
Tvůrčí elán neopouštěl Roberta Altmana ani v posledních letech. Ještě několikrát na sebe stihl výrazně upozornit – takřka noirovým thrillerem Perníkový dědek (1998) nebo „ženskými“ snímky Vítejte v Holly Springs (1999) a Dr. T. a jeho ženy (2000). Jednoho ze svých vrcholů dosáhl dobovým dramatem Gosford Park (2001). Ve filmu je 44 mluvených rolí, jejichž osudy se střetávají na anglickém sídle u příležitosti opulentního honu. Nezbývá než aby došlo k tragédii v podobě vraždy pána domu. Své dílo završil dvěma dalšími ansámblovými snímky, Company (2003), jež je fiktivním pohledem na jeden z nejstarších baletních souborů ve Spojených Státech, chicagský Joffrey Ballet, a filmovou verzi rozhlasového seriálu Zítra nehrajeme! (2006). Stihl ještě natočit televizní snímek Tanner on Tanner (2004), který vytvářel paralelu mezi původním Tannerem '88 a skutečnými prezidentskými volbami roku 2004. Těsně před svojí smrtí pracoval na dalších námětech.
Robert Altman má na kontě celkem 33 celovečerních filmů. Z nich dva, MASH a Nashville, byly vybrány Kongresovou knihovnou k uchování v Národním filmovém registru Spojených států. Vřelého přijetí ze strany diváků se jeho kousavým snímkům dostávalo jen málokdy. Jeho díla byla až nepříjemně naturalistická, vyznačovala se rozsáhlým obsazením a spletitou příběhovou strukturou. Zajímaly ho lidské vztahy, jejich proplétání a překrývání. Altmanovy scénáře byly vlastně jenom základním plánem zápletky, v hercích povzbuzoval improvizaci. Ti si ho za to cenili, a tak nikdy neměl problém opatřit si hvězdné obsazení pro své projekty. Sám přiznával, že do filmů zabudovává rušivé prvky a užívá komplikovanou zvukovou stopu, aby vybudil divákovu pozornost na maximum. Žádal, aby jeho snímky nebyly přístupné dětem, protože nevěřil, že by měly tu trpělivost je sledovat.
Má pět dětí, dvanáct vnuků a pět pravnoučat; byl třikrát ženatý, po dvou krátkých manželstvích žil od roku 1957 s Kathy Reedovou.
Výběrová filmografie:
The Delinguents (1957), Countdown (1968), That Cold Day in the Park (1969), MASH (1970), Brewster McCloud (1970), McCabe a paní Millerová (1971), Thieves Like Us (1974), California Split (1974), Nashville (1975), Buffalo Bill a Indiáni (1976), Tři ženy (1977), Svatba (1978), Kvintet (1979), Pepek námořník (1980), Come Back to the Five and Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean (1982), Láskou posedlí (1985), Vincent a Theo (1990), Hráč (1992), Prostřihy (1993), Prêt-à-Porter (1994), Kansas City (1996), Perníkový dědek (1998), Vítejte v Holly Springs (1999), Dr. T a jeho ženy (2000), Gosford Park (2001), Company (2003), Tanner on Tanner (2004), Zítra nehrajeme! (2006).
