Všechno to začalo v černošských ghettech Los Angeles. Zchudlé oblasti jako Watts, Inglewood, South Gate, nebo South Central byla ohnisky bouřlivých rasových nepokojů (roku 1965 ve Watts poté, co bílí policisté brutálně vyslýchali černé bratry Freye, v roce 1992 když policie - opět při silniční kontrole - zmlátila Rodneyho Kinga). Je to centrum gangů Crips a Bloods, je to místo, kde „skončíte buď mrtví, nebo ve vězení“, jak vypráví Tom Johnson aka Tommy the Clown, dnes lokální hrdina a superstar. Tommy měl štěstí - skončil ve vězení. Když se vrátil, začal obšťastňovat malé děti na jejich narozeninových párty. Oblékal barevný klaunský kostým, dělal opičky a tančil – přehnaně rychlý hiphop s prvky moonwalku. Jak Tommyho popularita rostla, začal s některými dětmi pracovat systematičtěji a nakonec založil klaunskou akademii. Tady se děti nejenom učí tancovat, ale taky je šance, že je nepohltí žraločí život ulice.
David LaChapelle je známý módní fotograf (ten, který oblékl Davida Beckhama pro GQ do tygří kůže) se o tomhle tanci dozvěděl při natáčení videoklipu Dirty pro Christinu Aguileru. Během pár měsíců se tanec po městě šíří bleskovou rychlostí, brzy je tu na 50 černošských, asiatských i bělošských skupin a další se přidávají. Lil C., Dragon Slayer a Tight Eyez, pár Tommyho bývalých žáků, rozvíjí styl do agresivnější a vyzývavější podoby a dají mu název krump. Odtud také team The Krumps. Tommy a jeho následovníci zůstávají u klaunství, říkají si The Clowns.Klauni se vyznačují propracovanými, ornamentálními malbami na tvářích a jejich tanec je výrazově učesaný.
Krumps se líčí střídměji, tribálněji a na způsob indiánských kmenů – převládají blesky, křivky a geometrické obrazce situované třeba jen na jednu polovinu obličeje. Oblečení Krumps vychází z hiphopu, ale vládnou maskáče. Krump odráží estetiku boje gangů a pro cizince je to souboj, hiphop na speedu, nebo taky tanec afrických domorodců, jak režisér LaChapelle divákům asociuje zhruba v polovině Rize.Krump je zároveň tanec nesmírně živelný a vyzývavý, protagonisté odvozují otevřeně sexuální pohyby od tance striptérek a nelze pominout ani vliv brazilského tanečního bojového umění capoeira.
Rivalitu obou táborů Tommy zužitkuje, když založí populární Battle Zone, kde mezi sebou tanečníci soupeří po způsobu hiphopových battlů.
V pozdějších pasážích se Rize věnuje klasickým tématům – přes snahu všech násilí na ulicích existuje a většina hrdinů děkuje za svůj talent i um Bohu. Zejména tato pasáž je příšerně zdlouhavá a režisér dává najevo, že ho zajímá fenomén krumpingu jako takového a že chová k tanečníkům obdivnou úctu. Já se přidávám, ale popravdě bych raději na plátně viděl, kdyby se některý z doutnajících konfliktů mezi tábory nějak uzavřel, anebo kdyby někdo z hrdinů měl doopravdy co říct. 
Co LaChapelleovi chybí v práci dokumentaristy, dohání prací módního fotografa. Taneční scény, často přesvícené, sytě tónované a krystalicky kontrastní, jsou pastvou pro oči. Tmavá vytrénovaná těla politá vodou na pozadí modré oblohy, kaskadérské pohyby a moře sexuality, na nic z toho dlouhou dobu nezapomenete. Zpomalené sekvence jsou vděčnou podívanou pro milovníky detailů, v „normální“ rychlosti tanečníci udivují svou bravurou. Krump, který znamená minimálně pro komercí provařené vody hiphopu značné oživení, se již také objevuje ve videoklipech, Lil C. tančí u Missy Elliott, Miss Prissy zase doprovází na turné rappera The Game.
