Revizoři (Kontroll) Nimróda Antala, dvaatřicetiletého filmaře původem z Los Angeles, jsou osvěžujícím thrillerem z prostředí budapešťského metra. Jeden z nejodvážnějších filmů východoevropského regionu zaujal loni v Cannes a je i maďarským kandidátem na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.
Bulcsú (charismaticky utahaný Sándor Csányi) je pomlácený třicátník v kožené bundě. Patří k těm, které již šerý, přísně funkcionalistický svět metra zcela pohltil. Bulcsú nevychází na povrch, spí na studeném betonu ztichlých zastávek. Podepisuje se to na jeho morálce: hned v první scéně ho náhodný cestující upozorní, že mu teče krev z nosu. Bulcsú, aniž se jeho poznámkou vůbec zabývá, na chlapíka agresivně vystartuje a rozezleně mu před vyhořelým obličejem mává revizorskou páskou.
Bulcsú patří k partě omšelých, věkem i osobností rozdílných revizorů. Revizoři mají strategické plány podobné vojenským manévrům. Ve volné chvíli se ládují tučnými hranolky v podzemním bistru nebo se zahřívají automatovou kávou. Mají také vlastní sport – adrenalinový běh tunelem před plížícími se světly „půlnočního expresu.“
Bulcsúova parta soupeří nejen s nepoctivci, ale i s konkurenční skupinou, kterou vede podlý Gonzó (Balázs Mihályfi) a v neposlední řadě také s nepolapitelným a mazaným sprejerem-černým pasažérem Gyalogkakukkem (Bence Mátyási). I mezi svými je však Bulcsú zamlklým solo-lovcem, který svou Pásku hledá, jako kdyby šlo o pětačtyřicítku.
Westernová estetika je Antalovým častým vzorem, mnohokrát ale Revizoři hravě odkazují i k jinačím klasikám. V krásné zpomalené studii jsou Revizoři Tarantinovými Gaunery (Reservoir Dogs). V honičce za černým pasažérem připomínají Chaplinovy četníky. Při mistrně střižené sekvenci rutinní kontroly, která graduje k absolutní bezmoci zas vystupují jako Formanovi hrdinové, kteří se statečně brodí závějemi groteskních strastí. Cestující odmlouvají, vytáčejí se, osočují, útočí, tváří se, že nerozumí…
Díky kameře Gyuly Padose je z každého záběru cítit chladnou průvanovitou zebavost. Některé záběry svými stylovými kompozicemi zaměřenými na přímky a zářivky připomínají syrově romantické interiéry vesmírných lodí – Antal ostatně poznamenává, že se nechal inspirovat Tarkovského sci-fi Solaris.
Režie nese znaky hollywoodské profesionality a radostného vypravěčského nadšení. Akci podkresluje magnetické elektro Mátyáse Milkovicse a Márka Moldvaie aka (již rozpadlí) NEO. I oni mají velký podíl na tom, že v první polovině jsou Revizoři nečekaně strhující podívanou.
Pak se však odehraje tvrdý dramatický zlom a dravé momenty začnou být nahrazovány surrealistickými sekvencemi. Spojují je dvě tajemné figury, které zároveň určují i Bulcsúv další osud: éterická dívka v medvědím převleku Szofi (Eszter Balla) a okápěný arcizlosyn Árnyék (Gyözö Szabó). Árnyék vzhledem velmi připomíná Bulcsúa a dá se spekulovat o tom, že jde o tutéž figuru, něco na způsob Fincherova Klubu rváčů (Fight Club). Árnyék by mohl být Bulcsúovým strachem a úzkostí i proto, že Szofi hrdinovi ukazuje cestu, jak se těchto vlastností zbavit.
Druhý poločas Antal bohužel už nevypráví s takovou lehkostí jako ten první. Zcela nešťastná je pak volba hudby k vizuálnímu vyvrcholení filmu na podzemním mejdanu. I tak ale Revizoři zůstávají svižným dílem. Prostředí metra zpracovávají orginálním způsobem a troufám si říct, že trumfnou i Bessonův klasický thriller Subway, s odbarveným Christopherem Lambertem. O loňském horrorovém thrilleru Christophera Smitha Creep s Frankou Potenteovou nemluvě.
Dny evropského filmu (2005)
