Novozélandský režisér a nezastavitelný živel Taika Waititi natočil Thor: Ragnarok trochu jinak, než by marvelovští fandové čekali. Třetí Thor byl pod jeho vedením mnohem osobitější, ale taky komediálnější a skládal poctu brakovým sci-fi příběhům z osmdesátých let.

Chris Hemsworth potvrdil, že komediální poloha mu sedí a Waititiho originalita přinesla čerstvý vítr do jinak poměrně konzervativního světa marvelovek. Úspěch slavil jak u kritiků, tak i u většiny fanoušků. Waititi navíc rok po Ragnaroku natočil komediální drama z druhé světové války Králíček Jojo a dostal Oscara, čímž si upevnil svou hollywoodskou pozici trochu divného, avšak zajímavého, a přitom úspěšného filmaře. Vyhodit ho od čtvrtého Thora by bylo něco, co absolutně nedává smysl. Někdo to však sakra udělat měl.

zdroj: Marvel Studios

Právě Waititi je totiž největší problém nové marvelovky a paradoxně v tom, že se pokouší dělat to samé, co prováděl minule, jenže v mnohem větší míře. A výsledek je sice hodně waititiovský, ale jakoby si nového Thora točil režisér hlavně pro sebe.

Thor na konci čtvrtých Avengers odletěl spolu se Strážci Galaxie do vesmíru, kde koná dobro a má deprese. Jenže pak se na obzoru objeví nová hrozba v podobě Gorra, jenž se rozhodl povraždit všechny bohy ve vesmíru a teď míří k Novému Asgardu.

Při jeho obraně Thor naráží na svou starou lásku Jane a zjišťuje, že je stejně chytrá a půvabná jako dřív, ale že se z ní stal nový Thor, protože byla vyvolena máchat kolem sebe kladivem Mjolnir. Ti dva se spolu s několika dalšími hrdiny vydávají po stopě Gorra, doufají v pomoc dalších bohů a zkoušejí si vyříkat, jak to mezi nimi vlastně je.

zdroj: Foto: Disney

Zní to celkem normálně, že? Staří známí opět pohromadě, velká hrozba, co potřebuje dostat po tlamě, nějaké nové postavy a nové planety a dohromady by z toho mohly být dvě hodiny nenáročné marvelovské zábavy, aniž by se tvůrci nějak extra nadřeli.

Jenže ono to tak úplně není. Respektive dovedu si představit diváky, kterým nový Thor sedne a já do jisté míry chápu proč, ale na druhou stranu budu do skonání světa tvrdit, že to tentokrát dobře nedopadlo a že za to může trochu nečekaně minule tolik oslavovaný režisér.

Waititi si totiž evidentně mohl dělat, co chtěl. Což je dobře. Jenže Waititi taky nechtěl točit klasickou superhrdinskou marvelovku. Což dobře není. Respektive jinak, ono by to mohlo být dobře a mohlo by to být i super, protože originální přístup marvelovkám chybí, jenže novozélandský excentrik jakoby se celému superhrdinskému žánru naschvál vysmíval a tak trochu i pohrdal tím, že dostal na hraní 200 milionů dolarů, oblíbeného hrdinu a davy natěšených fanoušků. Jakoby se chtěl bavit hlavně on sám a všechno o statní mu bylo jedno.

zdroj: Foto: Marvel

Waititiho nápady jsou jak nápady pětiletého dítěte, a to ať už mluvíme čistě o vizuálním zpracování, o fórech nebo o dialozích? Cokoliv, co mu přišlo malinko vtipné, tam prostě narval. Bez ohledu na to, jestli to je potřeba a jestli to filmu nakonec spíš nepodráží nohy (podráží).

Výsledkem tohohle přístupu „dělejme si ze všeho legraci“ je nakonec dost otravná podívaná. Ve čtvrtém Thorovi nic krom těch vtipů pořádně nefunguje – jakýkoliv pokus o nějakou serióznější scénu, vážnější emoce nebo třeba osudovost Waititi okamžitě poplive obvykle velmi dětinským až idiotským vtipem. Neumí pracovat s vážnými emocemi? Stydí se? Nebo prostě jen využil faktu, že ho nikdo na place nehlídal? Na tom nezáleží, ale filmu tenhle přístup nesmírně ubližuje.

zdroj: Marvel Studios

Samotný vztah Thora a Jane Foster tu stojí na základech ideálních pro velkou osobní tragédii a občas se oba herci i pokoušejí věnovat se tématu, které v komiksovkách moc často nevídáme a může mít pro hrdiny fatální následky. Ale Waititi místo toho, aby na půl minuty zpomalil a nechal hrdiny a spolu s nimi diváky prožít něco nepříjemného a dát Thorovi a Jane reálný důvod bát se jeden o druhého, tam prostě napálí dvacátý záběr na přerostlé kozly, co srandovně kvičí.

Thor: Láska a válka je film natočený ne špatně, spíš nedůstojně. Nemám nic proti parodování nebo sebeparodování a minimálně Hemsworth tuhle hereckou polohu zvládá naprosto s přehledem, ale dá se říct, že pokud se nenaladíte na Waititiho dětinský smysl pro humor, vlastně si v Lásce jako hrom nenajdete nic, co by vás nějak mohlo zaujmout nebo bavit. Veškeré pokusy o něco jiného než o dětinský humor tu režisér očividně sabotuje.

zdroj: Falcon

Rozhodně mi nevadí, že je čtvrtý Thor i přes stoprocentně vážnou zápletku komedie. Vadí mi, že to je komedie blbá. A že Waititi nemá úctu k látce, s níž pracuje a k lidem toužícím i po něčem jiném než po humoru, který s postupující stopáží působí víc a víc trapně.