Někdejší hvězdě jugoslávského filmu změnila devadesátá léta život. Ceněný herec nejprve prožil osobní zklamání, když byl jako etnický Srb nucen opustit rodné Chorvatsko. V roce 1994 naopak přišla osudová úloha válečného fotografa Alexandara v dramatu Před deštěm. Tehdy bezmála padesátiletému Šerbedžijovi snímek otevřel dveře do Hollywoodu. Zároveň jej však odsunul do rolí emotivních cizinců s podezřelým přízvukem i úmysly.
Srbský herec Rade Šerbedžija se narodil v chorvatské vesničce Bunić u Korenice 27. července 1946. Valnou část svého profesního života strávil v Záhřebu, kde v roce 1969 absolvoval herectví na Filmové, divadelní a televizní akademii. Na téže škole později vyučoval. Jevištní dráhu spojil se záhřebským Činoherním studiem Gavella, hostoval též v jiném z tamních divadel HNK. Vydobyl si postavení uznávaného dramatického herce, jenž byl obsazován do těch nejnáročnějších rolí (Hamlet, Richard III., Peer Gynt, Král Oidipus…).
Před filmovou kamerou prvně stanul v roce 1967; od té doby vytvářel prosté chlapy, ale i herecky náročnější figury mužů, kteří procházejí zásadním životním dilematem. Do druhé skupiny patří i Šerbedžijův první titulní part v dramatu Gravitaciji ili fantastičnoj mladosti činovnika Borisa Horvata (1968). Do mezinárodního povědomí poprvé vstoupil díky válečnému dramatu Užička republika (1974) v úloze partyzána Parače.
Na vrcholu popularity stanul ke konci sedmdesátých a v průběhu osmdesátých let, kdy se blýskl několika pozoruhodnými dramatickými úlohami. Patřil k nim ambiciózní hudební skladatel Bezjak, jenž promarní svůj talent, v psychologickém snímku Bravo, Maestro (1978) i doktor Grujič v rekonstrukci bělehradské epidemie neštovic Variola vera (1982). Svěřeny mu byly též prestižní ústřední role v životopisech věnovaných komunistickému revolucionáři Kovači Burbonskému (Večernaja zvona, 1986), vynálezci Teslovi (Nikola Tesla, 1977) i Josipu Broz Titovi (Bombaški proces, 1978).
První příležitost na mezinárodní scéně získal Rade Šerbedžija již v roce 1988 (Hanna's War). Do světa jej však katapultovala až občanská válka v Jugoslávii. Na protest proti chorvatské i srbské politice opouští roku 1992 svou domovinu a zahajuje působení na britské divadelní scéně. Širokému filmovému publiku pak Šerbedžiju představilo podobenství Před deštěm (1994), jež si vysloužilo oscarovou nominaci. Snímek se pokoušel postihnout příčiny a důsledky balkánské krize. Šerbedžija zde ztělesnil zkušeného fotografa Alexandara, který je po návratu do své vlasti vtažen do etnického konfliktu. Tématu emigrace se následně věnoval ve dvou rodinných dramatech, dánském Belma (1995) a novozélandském Lámanou angličtinou (1996). S novým tisíciletím se Šerbedžija začíná na Balkán vracet; na chorvatském ostrově Brijuni založil Odyseovo divadlo, kde hraje a režíruje. Občanské válce se pak věnuje tragikomedií Go West (2005), jež vznikla v Šerbedžijově produkci. Herec zde také hraje patriarchu, který usiluje přestěhovat rodinu do Nizozemí.
V posledních deseti letech jsou Šerbedžijovou doménou americké spektákly. Charismatický Srb se tím přiřadil mezi desítky zahraničních herců, jichž si všiml Hollywood – a odsoudil je k rolím živelných darebáků. Šerbedžija přesvědčivě zosobnil zlostné hrubiány (dobrodružný Velký Joe, 1998; gangsterská komedie Pudfu(c)k, 2000) stejně jako uhlazené megalomany z východu (akční thriller Svatý, 1997; seriál 24 hodin, 2007). Jak šla léta, Šerbedžija se producentům okoukal. Z prvořadých gaunerů, kteří tahají za nitky, ustoupil do pozadí; paběrkuje v jedné, dvou scénách. Připomeňme si akční M:I 2 (2000) a Odstřelovače (2007), horory Mlha (2005) a Oko (2008) i cameo roličku bezdomovce v Batman začíná (2005). Největší z malých úloh byl generál Vostov v Eastwoodových Vesmírných kovbojích (2000).
Ještě před svým ústupem do vedlejších úloh se však Šerbedžija těšil důvěře předních filmařů dneška (či spíše včerejška). Stanley Kubrick jej využil k typické poloze temného Balkánce ve svém posledním snímku Spalující touha (1999). Vrstevnatou postavu nabídl až Phillip Noyce v Tichém Američanovi (2002) – Šerbedžija představuje ošlehaného inspektora Vigota.
Hrál i filantropa - lékaře Mariče, který neuspěje tváří v tvář byrokratickému aparátu - v politické agitce Vzpoura v Seattlu (2007).
Dvakrát pak Šerbedžija dostal příležitost k velké romantické figuře; jak v Pražském duetu (1998), kde ztělesňuje bývalého disidenta Kolmara, tak v Jižním Pacifiku (2001) jako francouzský plantážník de Becque prokázal, že mu pouze slovanský přízvuk a lpění na mužném vousu bránily dlouhodobě uspět na americkém kontinentě. Takto je Rade Šerbedžija znám, jen málokdo si je však naprosto jist, jak se jeho jméno vlastně píše…
Kromě svých divadelních a filmových aktivit je také oblíbeným písničkářem a básníkem; od osmdesátých let mu vyšlo celkem pět hudebních alb a čtyři sbírky poezie. Herectví se věnuje také Šerbedžijova dcera Lucija (viděli jsme ji ve Svatém).
