Patří k předním představitelkám mladé herecké generace. Že je variabilní protagonistkou, schopnou skvělých výkonů jak v rolích dramatických, tak i komediálních, prokázala například ve snímcích Jak na věc či Chladnokrevně. Hvězdou však je hlavně díky dvojici dobrodružných snímků Mumie a Mumie se vrací.
Rachel Weiszová se narodila 7. března 1971 v Londýně. K herectví ji přivedla matka Edith, která sama dříve měla herecké ambice. Ve čtrnácti nejprve získala několik příležitostí jako modelka, aby vzápětí začala obcházet herecké castingy. Nabízenou úlohu v historickém snímku Král David (1985) s Richardem Gerem však nakonec odmítla. Po střední škole zamířila Rachel na studia anglické literatury v Cambridgi, kde se začala pravidelně objevovat v divadelních představeních několika studentských spolků. Jedním z nich bylo sdružení Talking Tongues, které proslulo improvizovanými vystoupeními a které s představením Slight Possession výrazně uspělo na divadelním festivalu v Edinburghu či na scéně londýnského National Theatre. Díky tomu si Weiszové povšiml také režisér Sean Mathias, který ji obsadil do hry Noela Cowarda Design for Living. Když se pak rozdělovaly ceny London Critics' Circle Award, Weiszová byla oceněna jako nejlepší nováček. Další posun v kariéře zajistila Weiszové v roce 1993 televizní obrazovka: po drobných úlohách v detektivních seriálech Inspektor Morse či Vražedné pobřeží získala hlavní ženskou roli v sérii Dirtysomething o dvojici squatterů a v historické minisérii Červený a černý (1993) s Ewanem McGregorem.
Na filmovém plátně se poprvé Weiszová objevila v roce 1995, a to v nezávislém sci-fi Smrtící stroj, první významnou hereckou příležitostí však byla až úloha Mirandy Foxové, sexuálně nevázané mladé ženy, která v dramatu Bernarda Bertolucciho Svůdná krása (1995) tvořila protipól nevinné dívky v podání Liv Tylerové. O tom, že svým výkonem zaujala také v Hollywoodu, svědčí její následné účinkování v akčním thrilleru Řetězová reakce (1995) s Keanu Reevesem. Naneštěstí se jednalo o snímek veskrze podprůměrný, který Weiszové na několik let znechutil filmování za Atlantikem. Namísto toho začal Weiszová preferovat nezávislé produkce, jako byl dobový snímek Zrozeni z moře (1997) s Vincentem Perezem, drama o navrátilcích z korejské války Vem mě s sebou (1997) s Benem Affleckem či drama z koncentračního tábora Bent (1997). Zazářila rovněž v depresivním dramatu režiséra Michaela Winterbottoma Temná hra (1998), a to jako kadeřnice s temnou minulostí nepříliš světlou současností.
K hollywoodským produkcím se Weiszová vrátila až díky akční podívané Mumie, variující snímky s Indiana Jonesem. Historka o šarmantním dobrodruhovi Ricku O'Connellovi (Brendan Fraser) a vysmívané vědkyni Evelyn Carnahanové (Weiszová), kteří pátrají po legendami opředeném egyptském městě, trhala v roce 1999 divácké rekordy a je dodnes největším hitem Weiszové. I přes velký úspěch snímku se Rachel raději vrátila na divadelní jeviště či k nákladným koprodukčním filmovým projektům. Mezi ně spadá kronika osudů evropských židů v první polovině dvacátého století Sluneční jas (1999) od slavného maďarského režiséra Isztvána Szabóa i válečné drama Nepřítel před branami (2001) od francouzského režiséra Jeana-Jacquese Annauda. V tomto filmu se Weiszová představila po boku Juda Lawa jako hrdinná sovětská vojačka bojující v bitvě o Stalingrad. Britskou produkci pak v její filmografii zastupoval thriller Holčičky na zabití (2000), v němž se Weiszová proměnila ve svůdnou blondýnu. Nakonec však Weiszová přeci jen neodolala vábení hollywoodských producentů a zopakovala si svou úlohu po boku Brendana Frasera ve snímku Mumie se vrací (2001), který tentokrát přivedl oblíbené filmové monstrum do centra Londýna.
Zklamána z toho, jak malý prostor mají v amerických snímcích herečtí protagonisté, se Rachel Weiszová opět vrátila do britského filmu a zahrála si v jednom z nejúspěšnějších ostrovních snímků z posledních let, komedii Jak na věc (2002) s Hughem Grantem v úloze sobeckého muže odmítajícího závazky. Na divadle se poté objevila ve hře Sexuální rekonstrukce od amerického režiséra a scenáristy Neila LaButa. Úspěch dramatu o manipulativní sochařce, která mění nesmělého muže v lamače ženských srdcí, dokonce vyvolal natočení filmové verze. V ní s Weiszová v roce 2003 nejen zahrála, ale dokonce se podílela i na její produkci. Jejím v pořadí třetím návratem k hollywoodským opusům je pak účinkování v podvodnickém thrilleru Chladnokrevně (2003), jehož hvězdou byl Dustin Hoffman, soudním dramatu Porota (2003), natočeném podle románu Johna Grishama, či v satirické komedii Závist (2004), v níž spolu soupeří dva bývalí přátelé v podání Jacka Blacka a Bena Stillera.
Další z velkoprodukcí, v nichž přijala jednu z hlavních rolí, je thriller Constantine (2005), ve kterém se opět sešla s Keanu Reevesem. V politickém thrilleru Nepohodlný (2005) s Ralphem Fiennesem ztělesnila aktivistku Tessu natolik poutavě, že za tuto úlohu byla oceněna Oscarem a Zlatým glóbem. Zhrzenou Sue Lynn zosobnila v melodramatu Moje borůvkové noci (2007). Ve fantasy Eragon (2006) namluvila dračici Safiru. Ačkoli v posledních letech Weiszová vzala Hollywood na milost, úlohu ve třetím dílu Mumie již několik let zarputile odmítala - a film se bez ní také musel obejít…
Životního partnera a otce svého syna Henryho (*2006) nalezla během natáčení filosofující sci-fi Fontána (2006) v jejím režiséru Darrenu Aronofskym.
