V roce 2003 se po téměř šestileté odmlce se svým novým (dvoj)filmem Kill Bill 1 a Kill Bill 2 opět přihlásil o pozornost Quentin Tarantino. Krátce poté měl minimální podíl na snímku Sin City - město hříchu a natočil i poklonu béčkovým opusům Grindhouse: Auto zabiják. Ačkoli se stal objektem podobného kultu jako rockové hvězdy, a přestože bývá považován za geniálního režiséra, Tarantino s výjimkou jednoho krátkého kursu filmovou režii nikdy pořádně nestudoval a ve škole se věnoval pouze herectví. Je typickým režisérem-samoukem, který za své filmové vzdělání vděčí hlavně své lásce k filmům: stovky jich opakovaně zhlédl v televizi, v kině a na videu - videopůjčovna v Los Angeles, kde posléze pracoval, se tak stala jakousi jeho filmovou universitou. Ovlivnila ho stejně tak filmová klasika jako takzvaně "béčkové" komerční gangsterky, thrillery a westerny (hold jim složil ve svém hodinovém snímku Grindhouse: Death Proof). Mezi jeho nejoblíbenější filmaře patří Howard Hawks, John Huston, Sam Fuller, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Brian de Palma, Sergio Leone, Martin Scorsese či John Woo.
Matce se narodil, když jí bylo pouhých šestnáct let. Otce, tehdy jednadvacetiletého italského herce Tonyho Tarantina, Quentin jako dítě vůbec nezažil, ačkoli matka se prý za Tonyho provdala již ve svých patnácti letech. Quentin se narodil v Knoxville ve státě Tennessee údajně 27. března 1963, podle některých pramenů to mohlo být také o rok později anebo dříve. Není jisté ani to, v kterém roce se vlastně narodila Quentinova matka, která pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra. V polovině šedesátých let se přestěhovala do Kalifornie a podruhé se vdala, vzala si hudebníka Curtise Zastoupila. Quentin byl jedináček a laskavý Curtis Zastoupil mu po léta nahrazoval otce (údajně již ve čtyřech letech rodiče chlapečka přejmenovali na Quentina Zastoupila). Matka se ale s Curtisem po letech rozvedla a Quentinovi jeho příjmení Zastoupil nepřipadalo náležitě reprezentativní, takže se zase vrátil ke svému původnímu příjmení Tarantino.
Jeho eklektický vkus ovlivňovaly již v dětství především komiksy, knihy jako Bílá velryba, Ostrov pokladů anebo Guliverovy cesty, a celá řada filmů. Matka ho občas brala do kina i na nějaký ten mládeži nepřístupný film, a tak malý Quentin zhlédl již jako dítě například Tělesné vztahy Mika Nicholse, Vysvobození Johna Boormana či Divokou bandu Sama Peckinpaha. Již v dětství projevoval Quentin nadprůměrnou inteligenci. Ve škole si mnoho přátel nenadělal, protože měl spíše samotářskou, individualistickou povahu. Podobně jako matka také on se stal předčasně vyspělým děckem. Ve svých 16 letech si přivydělával jako uvaděč v jednom losangeleském pornokině. Porno ho prý ale nudilo, v pubertě se nezajímal o sex, nýbrž všechen svůj čas věnoval sledování filmů. Lásku znal jako kluk hlavně z komiksů a z filmového plátna, například se platonicky zamiloval do maličké Tatum O΄Nealové ve filmu Papírový měsíc, sám se už v šestnácti toužil stát hercem.
Již v letech 1985-87 se společně s jedním přítelem pokoušel natočit snímek s názvem "Narozeniny mého nejlepšího přítele", kde si také hned zahrál jednu z hlavních rolí. Tento amatérský snímek zůstal nedokončený, ale Quentin se postupně prosadil jako scenárista filmů Pravdivá romance, Takoví normální zabijáci a Od soumraku do úsvitu. I když producenti jeho scénáře nejprve odmítali jako vulgární a triviální opusy, Quentin dokázal být neobyčejně energický a výřečný a postupně se spřátelil s lidmi z branže, kteří rozpoznali osobitost jeho talentu. Za scénář akčního hororu Od soumraku do úsvitu, který později natočil Robert Rodriguez, obdržel Tarantino svůj první honorář ve výši 1500 dolarů.
V roce 1992 režíroval svůj první autorský snímek, gangsterku o nevydařené loupeži v klenotnictví s titulem Reservoir Dogs, kterou u nás známe pod názvem Gauneři. Renomovaný newyorský režisér Monte Hellman byl Tarantinovým scénářem ke Gaunerům nadšený natolik, že se nakonec podílel na jeho výrobě a svými konexemi Tarantinovi hodně pomohl. Druhou osobností, která se zasloužila o to, aby Tarantino Gaunery režíroval, byl herec Harvey Keitel, jenž si vzal na starosti koprodukci a v Gaunerech též hrál. Keitel v jednom interview uvedl, že "každá z postav v Gaunerech vypadala jednoduše, ale nebylo lehké ji zahrát, protože se člověku napůl líbila a napůl ji nemohl vystát: přitom byl ale neustále zvědavý, co udělá v příštím okamžiku".
Tarantinova černá kriminální komedie Pulp Fiction - historky z podsvětí získala v roce 1994 mj. Zlatou palmu na MFF v Cannes, Oscara a Zlatý glóbus za scénář. Tarantino psal scénář v Amsterdamu, během svého vůbec prvního výletu do Evropy, a soustředil se v něm na akce a dialogy, které se v jiných filmech v zájmu akčnosti zpravidla vynechávají. 1)
Ve svém předposledním autorském filmu, v kriminálce Jackie Brownová z roku 1997, Tarantino do značné míry rezignoval na osvědčeně zábavné, kulometně vypalované gejzíry cynicky vtipných akcí, a soustředil se s neobyčejnou pečlivostí na hlubší psychologický rozvoj charakterů všech svých hrdinů.