I když Pusinky by se daly žánrově zařadit jako dívčí prázdninová road movie, ve skutečnosti mají hodně daleko do prosluněných letních idylek, jako jsou Jízda nebo Léto s kovbojem. Trojice hlavních hrdinek, čerstvých maturantek, má namířeno autostopem na brigádu do Holandska. Jejich putování se ale brzy změní v bezcílné plahočení nepříliš malebnou českou krajinou, zalidněnou převážně upocenými ťulpasy mužského pohlaví.
Ostatně ani samy hrdinky, které uvedly na scénu debutující režisérka Karin Babinská a scenáristka Petra Ušelová, nejsou žádné roztomilé „pusinky“. Spíš pěkně hubaté „držky“, jejichž slovník překypuje rádoby siláckými výrazy a zkratkami typu „póesák“ (= potencionální sponzor, rozuměj „upocený ťulpas mužského pohlaví, který je pod vidinou sexuálního zážitku ochoten zaplatit za ně jídlo a pití“). Záhy zjistíme, že vulgární slovník a vyzývavé chování jsou jen mimikry, jimiž dívky jedna před druhou, před okolním světem i samy před sebou maskují svou nejistotu a nedostatek sebevědomí.
Přirozenou vůdkyní holčičího tria je Karolína. Patrně proto, že ze všech nejobratněji předstírá sebejistotu a svůdnické chování. Její představitelce Sandře Novákové připadla velmi podobná role jako v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hraje zdravotní sestru-koketu. Na filmovém plátně afektovaně špulí pusu a koulí očima na všechny strany, stejně jako na obrazovce. Ještě drsněji působí statná Vendula v podání Petry Nesvačilové (která kvůli roli údajně přibrala 10 kg). Její majestátní, velmi ženská postava kontrastuje s absolutní sexuální nezkušeností, což se Vendula snaží vyrovnat humpoláctvím, vulgarismy a občas také přemírou alkoholu.
Mají-li ovšem Pusinky nějakou hlavní hrdinku, pak je to ta třetí – křehká a dětsky působící Iška (Marie Doležalová). Právě ona totiž během filmu urazí největší kus cesty v objevování sebe sama. Po náhodném setkání s párem lesbiček na místní diskotéce náhle zjistí, že její nezájem o muže a o sex, který všichni (včetně jí samé) považovali za jakýsi projev zabržděného dospívání, je ve skutečnosti příznakem odlišné sexuální orientace…
Ještě než se odeberou za špatně placenou prací na holandské farmě, mají dívky v plánu užít si něco doma v Čechách. Namísto užívání se ovšem pouze trmácejí od jednoho zaplivaného bufetu k druhému, od jedné benzínové pumpy k další, od jednoho špinavého provizorního noclehu k jinému, ještě špinavějšímu. Kulisami jejich cesty jsou posprejované vagóny, křoví u silnice a vylidněná otlučená koupaliště. Po cestě přicházejí o zbytky iluzí a málem i o tu jedinou hodnotu, která je v nepřátelském světě drží nad vodou – vzájemné přátelství.
Mužské postavy jsou ve filmu vylíčeny tak odpudivě, že Pusinky chvílemi působí téměř jako protimužský manifest: všichni ti chlápci, které po cestě potkávají, se vyznačují odpornou kombinací hlouposti a zbytnělé samolibosti. (Pusinky tím trochu připomínají proslulou road-movie Thelma a Lousia). Jedinou výjimkou je čtrnáctiletý Vojta, mladší bratr Išky (talentovaný Oldřich Hajlich), který s nimi putuje jako kuriózní průvodce, samozvaný dozorce A občas se tane i rozbuškou dramatických situací.
Pusinky vynikají v kresbě charakterů tří hlavních hrdinek, zatímco dramaturgická stavba působí trochu nevyváženě. Na začátku scenáristka nastolí spíše pomalé tempo, dlouho se jakoby nic neděje, až ve finále se to autorky jakoby snažily dohnat. Ve zrychleném tempu popostrčí každou členku dívčího tria k malému happyendu nebo aspoň k pochopení a sebereflexi.
Přesto jsou Pusinky na české poměry docela výjimečný film, už proto, že kombinace mládí, agresivity, neokázalého feminismu a naprostá absence snahy zalíbit se komukoli bývá u nás málokdy k vidění.
