Oba dosavadní Greenovy snímky, George Washington a Všechny opravdové holky (All the Real Girls) se odehrávaly mezi dětmi (ten první), nebo mladými (ten druhý) na americkém venkově. Mezi harampádím, kde právě ten rezavějící šrot je jedinou zmínkou o tom, že nějaká univerzální naděje existuje, nebo a to spíš: existovala.
Greenovi nedospělí hrdinové jsou tak akorát zralí na nějaký ten studený řez dospělosti. Jako kdybyste si hráli s oblíbeným autíčkem a najednou vám ho přímo před nosem přejel náklaďák. Tyto principy autor uplatňuje i v Protiproudu, který je však také ze všech Greenových filmů nejpřístupnější: je to v podstatě „jen“ variace na Night of the Hunter Charlese Laughtona, či příbuzný Zapadákova (Badlands) Terrence Malicka, jinak jednoho z producentů Protiproudu.Chris (Jamie Bell) se pere s pubertou. Ve strhujícím úvodu se mu povede vysklít okno domu, v němž bydlí jeho holka Lila (Kristen Stewart). Ze dveří se vyřítí otec s puškou a psem. Chris
utíká, pes za ním. Při akrobatickém seskoku z chatrče dopadne Chris na hřebík trčící z pohozeného prkna. Ve spěchu čouhající hřeb zatluče okolo nártu, aby mohl běžet dál. Napůl ukřižovaný tak o jedné noze prchá dál, až ho chytí policajti. Po ambulantním zákroku mu prkno vrátí a Chris z něj vyřeže letadlo pro mladšího bráchu Tima (Devon Alan). Tim je neduživý prcek, asi od toho, jak se věčně láduje barvami a jiným svinstvem.O děti se stará truchlící otec Johnem (Dermot Mulroney). Rodina bydlí na samotě u lesa kdesi v Georgii. Je to rovinatý zapadákov plný prašných cest, skomírajících přístavů, pošmourných dragstórů a smeťáků, kde jsou na sebe vraky aut naštosovány do podoby přízračných věžáků.
Scenérie i kulisy dokáže Greenův kameraman Tim Orr snímat s ohromným smyslem pro naturalismus. Tak jako v předchozích filmech, i v Protiproudu je obraz plný neskutečně intenzivní syrovosti a živosti.
Jako akcent některých obratů využívá Green mrtvolky a zatmívačky. Situace pak štědře podkresluje náladově osudová hudba Philipa Glasse. Oba prvky strhávají kurs kusu od běžného thrilleru k mementu.
Čas dětských hrátek mezi vepříky končí, když na dveře zaklepe strýček Deel (Josh Lucas), Johnův bratr. Deel se vrací z vězení, a ačkoli se tak zprvu tváří, nepřijel sem okopávat mrkev. John kdysi bráchu potopil a Deel mu to nezapoměl. A John má taky u sebe mít zlaté mince, které oba kluci kdysi dostali od otce. Jak k nim otec přišel je opředeno legendou, jíž John klukům připodobní k Cháronovi a přeplouvání řeky Styx.
Věci z minulosti režisér vůbec nechává v mytickém oparu vzpomínek a dohadů z druhého břehu – soustředí se plně na kluky, kteří k němu teprve míří.
Po očekávaném střetu mužných bratrů berou Chris s Timem mince a vyděšeně prchají pryč. Protloukají se jak se dá – od podivného černošského páru přes přístav plný kapitánů bez lodí až po squattery, kteří přežívají ve skleníku. Jejich hucklberryovské putování má jediný cíl - uniknout strýčkově chamtivosti.
V poslední třetině sice vyrůstají rozpaky nad cílem cesty malých bratrů, avšak zrychlující se tempo drží Protiproud při síle až do finále. A tam vypne. Úplně. Poslední dvě minuty Protiproudu jsou velmi sporné.Sporný ovšem není o Jamiem Bellovi v hlavní roli. Mladý Angličan, známý z dojáku Billy Elliot, předvádí v Chrisovi podobnou proměnu, jako Charlize Theron ve Zrůdě (Monster). Ohne hřbet, vystrčí bradu, přimhouří oči a místo baleťáka je tu výrostek s atomovou pěstí. Výrazově se Bell bravurně pohybuje na široké stupnici: od roztouženého puberťáka ke vzpurnému synkovi a zase zpět ke klukovi, který přemýšlí, co s tím, když má na krku brášku a v kapse ani vindru.
Hráčská přirozenost nechybí ani malému Devonovi Alanovi, i když Tim vlastně jenom baští barvu a je mu zle.
Mulroney s Lucasem možná trochu přetahují pózu mužných borců s koněmi na nohou i pod kapotou a s jizvou v srdci, ale nějak se do toho kraje faulknerovsky pokroucených postav hodí.
