V roce 1996 filmový svět objevil mladého a originálními nápady sršícího scenáristu Kevina Williamsona. Ten se projevil jako milovník nejpokleslejších filmových žánrů, které ve druhé polovině devadesátých let živořily na pokraji zájmu. Williamson však přišel s několika scénáři, které dokázaly oslovit mladé publikum stylem mísícímu vážně míněný děj s komediální nadsázkou a parodickým přístupem k žánrové klasice. Ze spolupráce s hororovým matadorem Wesem Cravenem (režisér filmů Poslední dům nalevo či Noční můra z Elm Street) vznikl snímek Vřískot, který oživil zájem mladého publika o „vyvražďovačky“ ve stylu filmů Halloween (1978) či Pátek třináctého (1980). Úspěch Vřískotu si vyžádal hned dvě pokračování a Williamson se vzápětí podílel také na parodickém hororu o mimozemské invazi Fakulta (1999) nebo dalším teenagerském hororu Tajemství loňského léta (1997). Nově se Williamson zaměřil na hororové filmy s příšerami, konkrétně na snímky o vlkodlacích, které v posledních letech rozhodně nemají na růžích ustláno. Velké očekávání ze strany diváků vzbuzoval fakt, že se opět sešel s režisérem Wesem Cravenem…
Již úvodní záběr na měsíc v úplňku a následný střih na dvě rozdováděné teenagerky dávají zkušenému filmovému divákovi tušit, nač se může v minutách příštích těšit. A divákovo očekávání je vzápětí naplněno. Brzy se setkáváme s mladými sourozenci Myersovými, televizní produkční Ellie (Christina Ricciová), která se stále nemůže vyrovnat se smrtí svých rodičů, a zakřiknutým teenagerem Jimmy (Jesse Eisenberg), jenž je spolužákům jen pro smích. Oba se ocitnou v ohrožení života, když do jejich automobilu kdesi v serpentinách nad Los Angeles narazí obří zvíře. Po následné havárii, kdy se snaží zachránit řidičku protijedoucího vozu, hrdinové konečně zjišťují, co nehodu způsobilo. Nebyl to vlk, ba ani medvěd. To, co právě rozsápalo mladou ženu a napadlo Jimmyho s Ellie, byl zcela bez pochyby vlkodlak. Netrvá dlouho a v obou se začínají probouzet dosud skryté zvířecí pudy, objevují rovněž nové schopnosti, umožňující nejen nadlidské sportovní výkony, ale také neomylné stopování kořisti. Postaví se sourozenci Myersovi bestii, která se v nich probouzí, anebo podlehnou touze po krvi? Objeví včas způsob, jak se svého prokletí zbavit?
Christina Ricciová se rozhodně nevyhýbá úlohám ve filmech, v nichž se střetává komedie s hororem (připomeňme jen Addamsovu rodinu či Ospalou díru). Pokus stát se novou „královnou vřískotu“ (jak se první dámě hororu přezdívá) se jí však příliš nevydařil. Nedokázala bohužel navázat na Jamie Lee Curtisovou (Halloween) či Neve Campbellovou (Vřískot); její Ellie totiž není onou silnou hrdinkou, která překoná prvotní obavy a postaví se zlu čelem. V dobré formě se nepředstavil ani Joshua Jackson jako mužný přítel hlavní hrdinky Jake, který se snímkem nezúčastněně potácí, aby do děje výrazněji zasáhl až v závěru. Příjemným překvapením filmu je dosud téměř neznámý Jesse Eisenberg (hrál ve Vesnici). Vyniká jako zamindrákovaný středoškolák i ve chvílích, kdy mu s novými schopnosti patřičně roste i sebevědomí. Paralela jeho postavy s jiným hrdinným teenagerem Peterem Parkerem alias Spider-Manem je sice z příběhu jasně patrná, to však není vůbec na škodu. Eisenberg jako jediný z protagonistů dovede podpořit žádanou komediální nadsázku filmu. Celebritou obsazenou do úlohy „holky na zabití“ pak po Drew Barrymoreové (jejíž postava byla zavražděna ve Vřískotu) převzala modelka a herečka Shannon Elizabeth (Prci,prci, prcičky, Scary Movie: Děsnej biják).
Divákům je sice slibována podívaná v žánru komediálního hororu, výraznější porce humoru se však nedočkají. Díky tomu, že se Prokletí odehrává v samém srdci v Hollywoodu, mohli tvůrci opět vsadit na oblíbené propojení hororu a filmařského prostředí (připomeňme například Vřískot 3). Využití monstra pohybujícího se v prostorách výstavy o hororu třicátých let patří k jedné z mála příležitostí začlenit do děje parodické prvky. Ač se sice ve druhé polovině snímku několik humorných momentů objeví, s Vřískotem se v tomto bodě nemůže Prokletí měřit. Navíc se humor obsažený ve filmu týká pouze okrajově atributů žánru monstr hororů jako je proces přeměny člověka v monstrum či odhalování nových schopností. Prokletí je sice filmařsky lépe zvládnutým dílem než dobrodružně laděný Van Helsing (2004), hororům jako Vytí vlkodlaků (1981), Americký vlkodlak v Londýně (1981) či Vlk (1994) však konkurovat nemůže. Na kvalitě snímku se patrně negativně podepsalo několikaměsíční přerušení natáčení, po kterém byla většina scén přepsána a natočena znovu. Není se proto co divit, že snímek patří spíše k tomu slabšímu, co filmografie Williamsona i Cravena nabízejí. Prokletí je sice solidní filmovou jednohubkou, rozhodně se však nedá očekávat, že by oživilo popularitu hororů s příšerami.
